Dvaadvacetiletý slovenský obránce se před sezonou nevešel do kádru vicemistra a odešel na hostování do Litvínova.
A hned se zařadil do elitní obranné dvojice vedle Jiřího Šlégra. Každým zápasem získává zkušenosti a jeho spolehlivé výkony jsou příslibem. "Jsem v Litvínově hodně spokojený," říká.
V pardubickém dresu byste si asi tolik nezahrál, že?
Asi ne. Mladší hráči, třeba i starší, než jsem já, ale jsou pořád považovaní za mladé, už druhou třetinu hráli méně a ve třetí jsem koukal, že někteří byli v civilu. Zahrál jsem si opravdu dost.
Nastoupil jste proti svému klubu. Jaký to pro vás byl zápas?
Hodně zajímavý! Z jedné strany jedni fanoušci, z druhé strany druzí. Takže zajímavé a na druhé straně pěkné. Když mě povzbuzovali i fanoušci Pardubic, byly to takové smíšené pocity. Nedají se popsat, ale bylo to krásné.
A jak jste se cítil na ledě? Sýkora vám jednou málem při oslabení ve třetí třetině ujel do svého typického sóla. Byl to pro vás nejtěžší moment utkání?
To ano. Hráli jsme přesilovku, chtěl jsem střílet. Mitro Hlinka mi ale lehl do střely. Tak jsem chtěl nahrát Radimu Skuhrovcovi, protože vepředu jsem na své straně nikoho neviděl. Radim pak říkal, že stál blbě, ale podle mě to byla špatná nahrávka. Určitě moje chyba. Tak jsem se snažil nakopnout to co nejvíc, abych ho chytil, protože on má pořádně dlouhé nohy a skvělý skluz.
Bylo to o to nepříjemnější, že jste Sýkoru dobře znal a stejně vám málem pláchnul?
Jednoznačně. To je nejhorší, když si to povíte a ono se to pak stejně stane. Už, když jsme šli na led, tak jsem si říkal: Petr je na pravé straně, tak to bude zábava. A také byla (smích).
Ptal se vás někdo před zápasem na Pardubice, aby využil vaše znalosti soupeře?
Ne, nikdo nepřišel. Jenom Martin Jenáček se mě zeptal, jak na brankáře Hyláka. Tak jsem mu říkal, že když si počká tím svým blafákem, tak mu něco určitě odkryje. Nakonec to bohužel nevyšlo a na nájezdy jsme prohráli.
Nemohl hrát Jiří Šlégr, váš stabilní parťák v obraně. Hodně vám chyběl?
S Radimem Skuhrovcem se mi hrálo dobře. Jirka to samozřejmě není, ale všechno bylo v pohodě. Dohodli jsme se, že si dáme maximálně jednu přihrávku a pak budeme hrát dopředu. Plnili jsme to, aby na nás nebyl tlak a aby naše hra byla co nejjednodušší. Nakonec nám to i vycházelo. Gól jsme naštěstí nedostali. Co je smůla, že jsme také žádný nedali.
Prohodil jste s někým z Pardubic během zápasu nějaké slovo?
Určitě. S Liborem Pivkem jsme se štengrovali. Už když jsem odcházel pryč, tak mi říkal, ať hraju naplno, že mě šetřit nebude. Říkal jsem mu, že ani já jeho. Pak jsme měli na ledě souboj, oba jsme spadli a já z něho vyšel vítězně a získal jsem puk. Když pak šel na střídačku, tak do mě žďuchnul. Nepříjemně jsme se na sebe podívali, ale po zápase zase úsměv a všechno bylo v pořádku. Pak mě ještě jednou Dušan Andrašovský smetl do branky, což jsem nečekal. Jinak ale všichni hráli férově. Byl to dobrý zápas.
A po zápase?
Venku mě čekali fanoušci, rodina a kamarádi. Kamarádovi, co má v Pardubicích bar, jsem dal hokejku. Hrál jsem s ní v zápase na počest pro Martina Čecha a zlomil ji. Ten kamarád sbírá do baru hokejky pardubických hráčů, má je tam vystavené, tak jsem tuhle věnoval.
