Píseň pro smutného brankáře
Byl jarní večer roku 1998. Pomalu končil koncert kapely Mňága a Žďorp, když její zpěvák Petr Fiala řekl: "Následující písničku bychom rádi věnovali smutnému brankáři Dušanu Salfickému." Ten den si jinak solidní plzeňský gólman utěšení opravdu zasloužil.
Jen o pár hodin dříve jej postihla ve čtvrtfinále play-off proti Spartě neuvěřitelná minela. Salfický si tehdy pět vteřin před koncem zápasu srazil do branky lehké nahození Jaromíra Kverky, dlouho pak ležel zdrceně na ledě. Plzeň to dost možná stálo postup. "Říkal jsem si, že to snad ani není možné," smutnil Salfický.
Jardovi na rozloučenou
Pro české fanoušky to měl být smutný zápas, hodně z nich si na něj však s odstupem vzpomene spíš s úsměvem. V utkání Kladna s Libercem se s extraligou loučil Jaromír Jágr, který během výluky NHL v sezoně 2004–05 odcházel na svou první ruskou štaci. Nezapomenutelný dárek na rozloučenou mu dal tehdejší spoluhráč Tomáš Kaberle, když ranou přes celé hřiště překvapil libereckého brankáře Milana Hniličku.
Čas 59:59. Stav? 5:4 pro Kladno. "Takový gól se povede jednou v kariéře," radoval se Kaberle. "Něco takového už mi asi podruhé nevyjde. A pro Jardu to byla aspoň super rozlučka."
Hop a je to 6:2
Třinec ten semifinálový zápas sezony 2002–03 s Pardubicemi prohrál 2:7 a zrovna Janeckého gól číslo šest už nic moc neřešil. Ale stál za to.
Otakar Janecký krátce před koncem duelu nahazoval puk z červené čáry někam dva metry vedle branky, gólman Vlastimil Lakosil si pro kotouč povyjel, ale puk se nečekaně odrazil od ledu a doplachtil do opuštěné branky. Lakosil nestačil zareagovat. Byla to vůbec minela? Možná spíš gól, kterým se říká "hloupý". A na který jen tak nezapomenete.
Příliš časně vytažený pohár
Finále extraligy 2003, Slavii chybí k titulu jediné vítězství, nad Pardubicemi vede už 2:0 a kolem ledu se připravuje pohár pro mistra. Předčasně. Duel musí nakonec rozsoudit až prodloužení a v něm chyba domácího brankáře Romana Málka.
To si slávistický gólman 50 vteřin před koncem nastaveného času lapačkou sráží nenápadnou střelu Ladislava Lubiny. "Asi měl strach, abych nerozbil plexisklo, tak do toho sáhnul," žertoval střelec.
Vhazování. A gól!
Tohle pro gólmana bývá obzvlášť potupné. Slavia hrála v sezoně 1996–97 ve Zlíně a zkušený Vladimír Růžička překonal domácího brankáře Jaroslava Kameše přímo z buly. "To by se nemělo stávat," hromoval zlínský kouč Eduard Novák. Nemělo by, ale stává se to. A nejen bezejmenným.
Po jednom takovém gólu ve své síti třeba někdejší reprezentační gólman Adam Svoboda prohlásil: "Dobří brankáři dostávají jen blbé góly." Není to snad pěkná útěcha?
