Můžete nějak zhodnotit, co se dělo na ledě s vaším mužstvem?
Nám se to velmi těžko hodnotí. Utkání jsme absolutně nezvládli. Chtěli bychom se omluvit za výkon celému našemu klubu, divákům a fanouškům, kteří nás přijeli podpořit.
Po většinu zápasu to vypadalo, že Pražané mají nad vámi ne jeden, ale tři metry náskok. Opravdu to byl tak markantní rozdíl?
Nechtěl bych po utkání hned hodnotit příčiny takového výsledku. Na straně Sparty je v první řadě obrovská kvalita. Musím uznat, že my jsme nebyli schopni té kvalitě vzdorovat.
Dalo se s tím výsledek vůbec něco dělat, nějak ten uragán šancí zastavit?
Po tragické úvodní třetině jsme v té druhé trochu ožili a nějakých čtrnáct minut na ledě fungovali. Pak jsme ale zase začali chybovat v obraném pásmu. Soupeř nám tam několikrát ujel a dokázal nás opět za naše chyby potrestat. Bohužel...
Dá se nějak mužstvo nabudit, když je po první třetině výsledek 0:5?
Chtěli jsme po hráčích, aby hlavně hráli odzadu, nepropadali v soubojích. Hrát střídání za střídáním, nedělat zbytečné chyby a nějak to důstojně dohrát.
Je výsledek obrazem vaší špatné hry, nebo především velké dominance domácího týmu?
Když nám soupeř uteče hned v začátku o tři branky, tak se to pak těžko zastavuje. Sparta byla opravdu jako válec.
Co se honí hlavou trenérovi týmu během třetí třetiny, když desítka je blízko a ještě chybí do konce víc než deset minut?
Člověk by tam v takové chvíli nejraději nebyl. Na druhou stranu nese za mužstvo plnou zodpovědnost, a tak si to musí, jak se říká, vyžrat až dokonce.
Bylo to nejhorší zážitek, jaký jste na střídačce v životě zažil?
Asi ano.
Jak se může takový výsledek podepsat na psychice týmu před reprezentační přestávkou?
Pauza by nám měla paradoxně pomoci. Aspoň v to pevně věřím. Po nástupu s kolegou Kverkou jsem přesvědčen, že naše mužstvo dostalo nějaký obraz. Na tom se budeme snažit dál pracovat, abychom byli opět konkurenceschopní.
