„Vím, že se to o gólmanech říká, ale spíš to jsou žvásty,“ oponuje Karel Vejmelka. „Doufám, že nejsme divní a zase tak jiní oproti klukům. Na druhou stranu musím říct, že z našeho pohledu jsou podivíni hráči. Můžeme jim to vracet,“ usmívá se 20letý brankář brněnské Komety, kterou dnes v 17.00 čeká na ledě Třince bitva o první místo.
A hovorný sympaťák Vejmelka, jenž ničí extraligové střelce a boří brankářské mýty, nebude chybět.
Proč si myslíte, že mají hokejoví gólmani pověst zvláštních patronů?
Já nevím. Hodně lidí říká, že nechápou, jak se můžeme nechat trefovat pukama. Někteří z nás mají i svoje rituály, tak možná proto.
Vy máte nějaký speciální, při kterém se na vás všichni v kabině podívají?
Asi úplně ne. Díky tomu, že jsem věřící, mám takovou tradici, že se před zápasem křižuju. Nevím, jestli se tomu dá říct rituál, ale je to prostě jedna z věcí, kterou dělám pravidelně.
Slyšel jsem, že vedle brankářů kvůli jejich zapáchající výstroji nikdo nechce sedět, platí to také v Kometě?
(usměje se) Díky bohu ne, můžeme si ji nechat vyprat, takže nám tolik nesmrdí. Když si někdo vedle mě sedne, tak to pro něj není snad takový problém.
Do tréninku se po zranění zapojila brněnská jednička Marek Čiliak. Jak spolu vycházíte?
Myslím, že si rozumíme na ledě i mimo něj. Máme si co říct a jsme kamarádi. A je dobře, že tohle dokážeme, i když bychom mohli být rivalové. Ale je to o chemii v týmu. Kdybychom byli rozhádaní nebo se spolu nebavili, mohlo by se to přenést na tým a nebylo by to dobře pro ostatní kluky. Takhle je to super. Na tréninku si nějaké srandy řekneme, o to nouze není.
Jak si zvykáte na to, že teď pravidelně chytáte extraligu?
Rozhodně je to dřív, než jsem čekal. Moc si ale nezvykám, spíš si vážím příležitosti, že chytám, a snažím se využít každé možnosti, abych v bráně zůstal co nejdéle.
Poznáváte nové soupeře, je to pro brankáře složitější?
Není to tak, že bych si projížděl soupisky, to se říct nedá. Už dlouhodobě extraligu sleduju, i když jsem ji nechytal, vím, kdo kde a jak zhruba hraje. Je ale blbost se připravovat na jednotlivce nebo konkrétní pětku. V lize jsou takové týmy, ve kterých může překvapit kdokoliv.
Letos gólmanům v Kometě nově pomáhá kamera, která je umístěná za brankou.
To je pravda. Pomáhá nám to zpětně hodnotit zápas, zpoza branky koukáme na pohled, jak jsme situaci při zápase viděli my, a chyby potom rozebíráme. Podle mě to už funguje ve většině týmů. Poprvé jsem kameru zažil v mládežnických reprezentacích, tam mně hodně pomáhala a jsem rád, že jsme to přenesli i do Brna.
V čem nejčastěji chybujete?
No, po pravdě každý zápas najdu něco jiného. Nejtěžší je ale pohybovat se v brankovišti tak, abych zabíral co nejvíc prostoru. Je to ale čím dál složitější, hráči už dokážou číst brankáře a umí mu zakrývat výhled. My se s tím musíme vyrovnávat.
S vykrýváním prostoru v brance ale nemusíte mít tolik problémů. Měříte 192 centimetrů...
Rozhodně je to výhoda, je lepší mít víc centimetrů. Preferuje se takový styl, že hra vyhovuje vyšším gólmanům. Ale úplně tak vysoký, jako jsou gólmani v NHL, kde mají ke dvěma metrům, nejsem. Ještě bych klidně mohl narůst, ale už se to asi nepoštěstí. (usměje se)
Máte nějaký brankářský vzor?
Když jsem byl mladší, líbil se mi Henrik Lundqvist z Rangers. Postupem času jsem od toho upustil, a jak jsem trošku dospěl, snažím se sledovat gólmany obecně a od každého si brát něco z jejich stylu, co dělá dobře a co se mi líbí.
Povídejte.
Třeba Pekka Rinne z Nashvillu má úžasnou rychlost, Carey Price zase klid. Je to různý.
V Nashvillu, který vás loni draftoval, jste byl v létě na kempu pro mladíky. Sondoval jste, jak Rinne trénuje?
Jo, rozebírali jsme na videu jejich tréninky. Pár cvičení jsme si vyzkoušeli, bylo to rozhodně zajímavé a zase jsem nasbíral nové zkušenosti. Ještě jsem měl možnost letět na rookie camp, který je teď. V Nashvillu jsem se ale dohodl, že bude lepší, když zůstanu tady v Brně. Ale doufám, že třeba příští rok se s Rinnem potkám.
