„Hráči ze zámoří jsou teď často nejsnazší a nejlevnější možností, jak rychle získat kvalitního hráče,“ říká Aleš Kmoníček, generální manažer hokejového Hradce Králové, kde zahraničním hráčům věří.
Zatímco na přelomu tisíciletí byste v extralize potkali cizince vesměs z bývalých postkomunistických zemí, dnes je paleta o poznání pestřejší a početnější.
Pryč jsou časy, kdy v nejvyšší české soutěži Spartu tři roky táhl rychlý Rus Andrej Potajčuk, ve Vítkovicích válel obránce Dmitrij Jerofejev a útočné duo Prokopjev, Čerbajev. Na Američana či Kanaďana byste téměř nenarazili.
Jen hvězdný Kanaďan Brendan Morrison byl výjimkou. Na podzim 1999 v Pardubicích ale vydržel pouze šest utkání, v nichž vstřelil pět branek. Pak zmizel zpátky za moře. Dostal smlouvu v NHL.
Týmy začaly přivádět zámořské hráče později. Jejich angažmá ale nemělo dlouhého trvání. Amatérský skauting a slabé kontakty v zámoří byly hlavní příčinou. Čest výjimkám, které do extraligy zamířily během posledních výluk v NHL.
Úspěšnost při výběru byla mizivá. Jako když v nouzi vsadíte sportku za drobné a doufáte, že se trefíte.
V Plzni našli cestu
První, kdo dokázal narušit status quo, byla Plzeň. Milan Tichý, bývalý sportovní manažer klubu, přivedl několik Kanaďanů. „Měl známosti mezi manažery v NHL a AHL. Dokázal vybrat kvalitu,“ vzpomíná plzeňská ikona Martin Straka.
Vybraní se předvedli. Mark Bomersback po Strakově boku patřil k nejlepším útočníkům ligy. Nicholasové Johnson a St. Pierre a Ryan Hollweg se výrazně podíleli na ukončení dlouholetého čekání na historický titul.
„Přinesli do hry další element. Hru u mantinelu a pohyb kolem branky. To my neumíme. Mají buldočí povahu. Jsou v místech, kde to bolí, ale jsou platní,“ říká Straka.
Jedno mají zámořští hráči v Plzni společné - do Čech přišli bez rodin. To byla jedna z priorit plzeňského vedení. „Kanaďanky jsou většinou zvyklé na nějaký životní standard a pak se tady těžko přizpůsobí. Plzeň jim nestačí. Ti svobodní líp zapadnou do týmu. Nejsou tolik izolovaní,“ vysvětluje Straka.
Nicholas Johnson z Plzně v utkání Ligy mistrů proti Stavangeru.
V Hradci Králové mají opačnou zkušenost. „Bez rodinného zázemí se hráč nemůže plně koncentrovat na hokej. Dřív jsme tady měli jedince, kteří to brali jako velkou párty,“ přiznává Kmoníček.
Úbytek kvality i úspora
Proč se zvyšuje počet zámořských hráčů v extralize? Kvalitní Češi jsou hned rozebraní, a kde vzít posilu do prvních dvou řad během sezony? „Pokud zrovna někdo neskončí v KHL, tak jsme bez šance. Všichni dobří hráči někde hrají a výměny jsou k ničemu. Dobrého hokejistu vám nikdo nedá,“ říká Kmoníček.
Nejjednodušší řešení je sázka na cizince. Nejlépe v zámoří. Tamní trh je natřískaný k prasknutí. Jen najít skrytou kvalitu. „I v Evropě je plno Američanů a Kanaďanů, kteří jsou dobří. Vždycky je to ale trochu risk,“ přiznává Kmoníček.
Dalším faktorem jsou samozřejmě finance. K čemu platit vysoké odstupné ostatním českým klubům, když posila zvenku často vyjde levněji? Co ušetříte, můžete kvalitnímu cizinci přidat na platu. Kmoníček ale říká, že v tomhle se situace zlepšila. „Je to lepší. Jen u hráče, kterého chcete podepsat na několik let, musíte vybírat pečlivě, aby se vám zaplacení tabulkově vyplatilo. Jinak proděláte,“ dodává.
Brandon Maxwell znovu byl klíčovým hráčem Mladé Boleslavi.
U hráčů ze zámoří si navíc přičtěte přidaný servis, na který jsou zvyklí. Zajištění bytu, auta a často i dalších služeb je samozřejmost.
Najdou se jedinci, kteří si na rozdílný životní styl a jazyk jen těžko zvykají.
Pozitivních případů však v Česku přibývá. V Hradci si nemůžou vynachválit služby obránce Jaka Newtona a důrazného Alexandra Picarda. Boleslav v boji o předkolo play-off drží brankář Brandon Maxwell.
Sázka na borce ze zámoří už není jen střelbou naslepo.
