Nakonec s týmem vyšplhal až na osmou pozici po základní části. Jenže předkolo Škoda znovu nezvládla, popáté v řadě. S Mladou Boleslaví padla 1:3 na zápasy, ten poslední rozhodl jediný gól v prodloužení.
Pořád cítíte prázdnotu, nebo už je čas analyzovat sezonu?
Obojí, co jste pojmenoval. Nechtěli jsme končit takhle brzo, po vyřazení vždycky cítíte nějakou prázdnotu. Mé poslední play off byla porážka ve finále. S Plzní je to trošku jiné, ambice nejsou až takové, jaké byly třeba na Spartě. Ale myslím si, že vzhledem k tomu, jak se mužstvo postupně zkonsolidovalo a jak hrálo, jsme si všichni přáli jít dál.
Třinec a Boleslav jsou ve čtvrtfinále, Vary s Budějovicemi si vynutily pátý zápas |
Co vidíte jako klíčový bod série s Mladou Boleslaví?
První zápas. Herně jsme dominovali, měli jsme to zvládnout. Bohužel jsme udělali hloupé chyby, které se v play off trestají. Soupeř proměnil všechno, co jsme mu nabídli, sám si nevytvořil téměř nic. My jim góly darovali. A v sérii na tři vítězné zápasy se tohle trestá.
Ještě k loňskému podzimu, kdy to chvíli vypadalo, že Plzeň bude mít úplně jiné starosti. Co vás v té době nejvíc štvalo?
Říjen byl špatný, o tom už se napsalo dost. Příčiny byly různé, tou největší ztráta čtyř obránců najednou. Byť mladí kluci hráli slušně, na extraligu to zatím nestačilo tak, abychom pravidelně bodovali. V tu dobu jsem také cítil, že ne všichni tomu dávají všechno. V takové situaci musíte upozadit sebe a jednoznačně dát vše ve prospěch týmu. Byl jsem rozladěný z těch kluků, kteří situaci nechápali. Když jste poslední, potřebujete charakter. Můžete pohrát, ale musíte se kouknout navzájem do očí. Já potřebuji za hráči stát a u některých jsem ten pocit neměl, proto se to také začalo řešit, přišly výměny. Pak už mě to začalo naplňovat víc a víc, bavilo mě dělat s týmem, se kterým jsme dojeli sezonu. O to víc mě mrzí, že jsme skončili brzy. Projevilo se to, co nás trápilo celou sezonu. Neproduktivita, včetně přesilovek.
Nastal zlom i díky povedenému doplnění týmu?
V okamžiku, kdy se hráči uzdravili a k tomu se povedly příchody, zvlášť Měchury, se vše začalo obracet. V tu chvíli tým začal bojovat, ukázal charakter. A když se zbavíte posledního místa a začnete stoupat tabulkou, i sebevědomí šlo nahoru. Celkově jsme však byli ohrožení až do posledních zápasů.
Plzeňský Adam Měchura (druhý zleva) v šanci v utkání s Budějovicemi.
Pojďme to vzít postupně. Ze zámořské ECHL nejprve přišel Adam Měchura. Trefa, že?
Pro nás to byl hráč, který se nám hodil díky své výšce i tomu, kolik nastřílel gólů v zámořské juniorce. Věděli jsme, že dokáže bodovat, ale netušili, jak rychle se dokáže adaptovat. Musím říci, že Adam nás hodně příjemně překvapil, pomohl nám. Chtěli jsme ho hlavně do předbrankového prostoru, on k tomu přidal i góly a asistence.
Místo nevýrazného Archambaulta poté přišel další Kanaďan Turner Elson.
Bylo to v době, kdy hráči na trhu příliš nebyli. Výhodou bylo, že hraje na pozici centra i křídla. Byli jsme v časové tísni, ale měli ho nakoukaného, nějaké informace si sehnali, hodně nám v tom pomohl Jirka Fischer. Možná jsme od Turnera chtěli o něco více bodů, ale splnil, co jsme očekávali. Je to hodně charakterový hráč. Dřel, bojoval, postupně se zlepšoval.
A nakonec švédsko-finská výměna Söderlund - Nenonen. Byl Söderlund jedním z těch hráčů, kteří vás přístupem zklamali?
Loni měl Tim výbornou sezonu. Když přišel do Plzně z Boleslavi, hodně týmu pomohl. Z toho jsme vycházeli. Ale jak už to u něj historicky bývá, kam přijde, tam hraje skvěle, ale další sezona je velký propadák. Navíc si chtěl stále hrát svůj hokej, moc nerespektoval systém, týmový výkon byl všelijaký. Sám přišel s tím, že se mu v Plzni moc nechce hrát, a my takového hráče nepotřebujeme. Nenonen byl v nabídce už dříve, proto jsme se rozhodli tým doplnit takto. A Markus tady nad očekávání splnil bodovou produkci. Tolik jsme ani nečekali. S Měchurou a Lalancettem vytvořili první lajnu, kterou jsme do té doby hledali. Přestože dva z nich přišli až v průběhu sezony, patřili k nejproduktivnějším hráčům.
Navrátilec do plzeňské sestavy Tim Söderlund.
Právě produktivita týmu i přesto celou sezonu vázla.
Chyběly nám určitě góly Kuby Lva, Adriána Holešinského, ti určitě měli k produktivitě přispět. Nestalo se, i proto jsme to museli trochu přeskupit a začali hrát hodně zodpovědnou obranu, abychom bodovali na jeden nebo na dva góly.
Holešinský jediný gól, Lev vůbec žádný. Máte pro to vysvětlení? Vždyť jsou to hráči s velice kvalitní bodovou minulostí.
Nevím, nedokážu si to vysvětlit. Ty kluky jsem vedl poprvé. Určitě i je to trápilo a trápí. Každopádně nám jejich góly scházely.
U týmu zůstáváte. S Martinem Strakou, spolumajitelem klubu, jste se domluvili rychle?
Já měl smlouvu na sezonu. Martin nabízel na dvě, možná i na delší dobu. Já se ale vždycky snažil podepsat na rok. A buď to funguje a domluvíte se dál, nebo to nefunguje a každý jde svoji cestou. A byť tato sezona nebyla jednoduchá, celý realizační tým fungoval výborně. Mluvilo se i o tom, jak si já s Martinem sednu, jestli nebudou nějaké třecí plochy. Tomu jsem moc nerozuměl. Martina jsem do té doby zase tolik neznal, ale je to pro mě obrovská persona českého hokeje. Takže i já jsem se chtěl učit od něj. Ke mně se choval naprosto luxusně, pracuje se mi s ním velice dobře. Pro mě setrvání v Plzni nebylo ani tak o domluvě, ale hlavně o tom, kam klub bude směřovat. A já věřím, že míří správným směrem. Chci toho být součástí, žádné složitosti tedy v domluvě nebyly.
Dokážete se vžít do situace, kdy jako spolumajitel stál i na střídačce?
Martin hrál hokej celý život, rozumí mu. Hodně vše prožívá, to bylo vidět. (úsměv) Ale osobně si nedovedu představit, když stál na střídačce, k tomu měl na hrbu vlastnictví klubu, doplňování týmu, koučování, přípravu tréninků... To musel být strašný zápřah.
Loni jste přišel k týmu, který byl z 90 procent sestavený. Je výhoda, že nyní u toho jste od začátku?
Je to samozřejmě lepší. Loni jsem kvůli nějaké své životní situaci vůbec nevěděl, kdy do toho naskočím. Domluvili jsme se nakonec v červnu. Teď už na podobě kádru průběžně pracujeme. Další stránkou jsou samozřejmě finanční možnosti klubu, které musím respektovat. Mluvilo se i o tom, že jsem v minulosti pracoval s dražšími rozpočty i hráči. Ale myslím, že základním číslům a ekonomice nějak rozumím, takže se snažíme postavit to nejlepší v rámci možností klubu.
Čekání na čtvrtfinále se v Plzni protáhlo už na šest let...
Bylo by fajn, kdyby se obchodnímu oddělení podařilo získat další finance a mohli jsme si dovolit vytáhnout rozdílové hráče. Nebo alespoň jednoho dva. I tak se ale udělalo spoustu práce, do klubu se nainvestovaly větší peníze než loni. Uvidíme, jak se nám to povede skloubit. Trh, hlavně českých hráčů, je rozebraný. Když se někdo objeví, je buď hodně drahý, nebo jde do týmů, které na něj mají. Ale ne vždy rozhodují jen peníze. V minulosti jsem narazil i na kluky, s nimiž jsem byl prakticky domluvený, ale na poslední chvíli cukli a omluvili se s tím, že jdou do týmu, který by měl hrát v tabulce výš. Nicméně jsem přesvědčený, že v Plzni je to nastavené správným směrem.
Hodně hráčů mělo v loňské přípravě domluvený individuální plán. Nebyl to trošku problém?
Nemyslím. I hráče s individuálem jsme měli pod kontrolou. Většinou se připraví opravdu výborně, hlavně starší hráči už vědí, co jejich tělo potřebuje, znají jeho limity a naučili se s tím pracovat. My musíme vědět, že to dělají dobře. A ty mladší, kteří ještě úplně nevědí, co a jak, je třeba dozorovat. Nemyslím si, že příprava byla až moc individuální. Někteří kluci, třeba Piskáček nebo Mertl, měli individuál, ale přesto občas přišli a zapojili se do týmového tréninku. Snopíno (kondiční kouč plzeňských indiánů Jan Snopek) dělá přípravu dobře, já mu věřím a letos to bude vypadat podobně. Znovu budeme chtít, aby se v nějakých dnech připojili i ostatní.
I po vyřazení žijete hokejem?
Určitě, nejsem přesycený. Sleduji série play off, ale i evropské soutěže, NHL. Samozřejmě mě hodně zajímá Sparta s Třincem. Se Zdeňkem Motákem jsem dělal na Spartě, hodně ho respektuji, je to kamarád. I s Martinem Růžičkou se bavíme, je stejně jako já Berouňák. Ale letos má Sparta největší předpoklady to udělat. A upřímně, už bych byl rád, aby titul vyhrál někdo jiný.
