Černý a osmdesátka? Všichni jsme hrdinové, říká hokejová legenda

Josef Černý, legendární brněnský hokejista | foto: Anna Vavríková, MAFRA

18 2019
Pevným stiskem ruky a jasným pohledem do očí vítá legendární hokejový útočník Josef Černý gratulanty k dnešním 80. narozeninám. „Jsem nahluchlý dědek. Manželka si stěžovala, že jí pořád zesiluju televizi, tak nosím sluchátko,“ řekne sice, ale zní to víc jako bonmot než zachycení reality.

S Kometou vyhrál sedm ligových titulů, dal za ni 397 gólů a patří k největším postavám její historie. Hrál za ni 20 let, v Brně se oženil a už zde zůstal.

Opravdu se cítíte jako dědek?
Ještě hůř! Lepší neříkat. U nás narozených v roce 1939 je to individuální. Jak se cítil Karel Gott, jak já, jak Eva Pilarová... Záleží na zdraví, jak se vyspíte a co vás bolí.

Znal jste Karla Gotta osobně?
Ano, potkali jsme se spolu během turnaje Izvěstiji v Moskvě. Došlo k tomu na velvyslanectví, kam jsme jako československý mančaft přišli. Karel byl příjemný, nebyl arogantní a bylo to fajn. Kdybychom se potkali dnes, mluvili bychom zřejmě o stáří, ale tehdy to bylo jiné. Byli jsme mladí a měli jsme všechno ještě před sebou.

O čem jste mluvili?
On nás jako hokejisty napřed trochu naštval. Tehdy nebyl ještě úplně top. Velvyslanec nás představil, a Karel směrem k nám řekl: Tak tohle jsou ti chlapci, co hrají s tím klackem na ledě! Některé z nás to vytočilo. Gusta Havel, Pražák, už docela ostřílený hráč, za ním pak šel a něco mu k tomu řekl. Pochopili jsme, že Karel Gott byl umělec, byl jinak zaměřený.

Zasáhlo vás, když zemřel? Když odejde váš vrstevník?
Byli jsme narození dva měsíce od sebe. Když si pustíte rádio a slyšíte jeho písničky, byl fantastický. Beru ho jako ikonu. Karel byl jedinečný a nenahraditelný. No a já... já jsem rád, že tady s vámi můžu sedět! (usmívá se) Všichni jsme hrdinové, ale řeknu vám upřímně, že vás to zasáhne.

Josef Černý, legendární brněnský hokejista

Jak si vedete vy?
Dokud můžu, jsem aktivní, vyhledávám práci. Pro mě není problém vstát v šest sedm hodin, mám barák a na něm práci. Mám rád zahradu, tu jsem měl vždycky, to je moje. No a moje holuby. Pokud se zeptáte na hokej, tak na Kometu osobně nechodím, protože nemám permanentku, ale fandím jí. Je to moje srdeční záležitost a sleduji ji pozorně.

Vy jste do Brna přišel z Plzně. Komu budete fandit v sobotu, až budou tyhle týmy hrát v Brně proti sobě?
Rozhodl jsem se, že v takovém případě fandím tomu, kdo je zrovna lepší! (směje se) Plzeň mi dala šanci, ale byl jsem tam rok. Takže přeju oběma, ale Kometě víc, za tu jsem hrál dvacet roků.

Práce kolem domu a zahrady vás udržuje v kondici?
Nedovedu si představit, že bych něco nedělal. To spíš paní mě nutí: Nechoď tam, nedělej to. Ale já nemám důvod nedělat. Dokud budu moct chodit a budu se moct hýbat, dokud vylezu na žebřík, chci pracovat. Co se týká zahrady a holubů, to za mě sice nikdo neudělá, ale taky mě nikdo nenutí. Kdybych nedělal, je po mně.

Hokejová legenda Josef Černý s poštovními holuby

Hokejová legenda Josef Černý s poštovními holuby

Závodíte se svými holuby?
Samozřejmě. Mám pouze poštovní holuby. Řeknu vám, že když letí závod z Karlových Varů a já na ně čekám doma, tak jsem nervóznější, než jak jsem býval jako trenér na střídačce při hokejovém zápase.

Je těžší přinutit holuba letět, nebo hokejistu trénovat?
Pracovat se musí pořád. Vždycky pro to, co děláte, musíte vytvořit podmínky. Pro hráče i pro holuby. A hlavně, co musíte udělat, je nechat letět a hrát ty nejlepší, odmalička je vybírat. Pokud chcete mít výsledky, musíte od začátku vsadit na ty nejlepší. Nejde u holuba říct: Hele, máš za sebou všechno možné, ale pojď, poletíš. Nebo ho nechat letět jen proto, že má nějaké geny. Pokud na to není, můžete mu dávat deset holubic a on vám nepoletí. To stejné se může stát i u hráče. Chcete výsledek? Nechte ty nejlepší, ať se vytáhnou sami.

Jak to myslíte?
Do Plzně jsem přišel jako kluk z devíti dětí z Rožmitálu, tak si asi nikdo nemyslí, že se mnou tatínek přivedl sponzora a měl jsem tlačenku. Trochu mi vadí, že dnes nenecháme ty kluky dostat se nahoru těžkou prací. Je to těžké, ale prošel jsem si tím, protože mi nic jiného nezbývalo.

Mluvíte teď o svých začátcích v Brně?
Tehdy jsem sedl na vlak, vyrazil jsem do Brna, do minuty si to pamatuju. Vydal jsem se z nádraží, tam jsem se ptal, kde je Příční ulice, kde je Bratislavská. Tam byl sekretariát Rudé hvězdy. Poslali mě přes park, na Bratislavské jsem potkal (brankáře) Vláďu Nadrchala. Šel ve vojenském, tak já za ním, pozdravili jsme se. Vzal mě nahoru na sekretariát a tam jsem se přihlásil. Dneska? U juniorky jsem dělal strašně dlouho na to, abych měl přehled. Tatínek doveze kluka, táhne mu věci, chlapeček jde za ním. Tohle chce změnit. Chce to přitvrdit.

Tehdy v roce 1958 se vám musel cestou z Plzně do Brna změnit život.
Nevím, jak jsem to tehdy mohl vydržet! V Plzni jsem bydlel u sestry, ale dostal jsem rozkaz a jel jsem sem. Opustil jsem své dětské království. Všechno, co jsem chtěl, jsem měl, ať to byly ryby, příroda, holubi. Po tátovi jsem byl holubář od sedmi let! Mohl jsem hrát fotbal, hokej, mohl jsem do tělocvičny, dělal jsem všechno. Najednou jsem byl vytržený do prostředí, kde bylo všechno naplánované. Nesmíte nic navíc.

„Měl jsem výhodu, že jsem od čtrnácti let byl postaršený, hrál jsem hokej a fotbal s dospělými. Sice jen přebor, ale byli to muži. Opráskáte se. Naučíte se věci, které se jinde nenaučíte.“

Takový byl režim v policejním klubu vyvolených?
Bydlel jsem v horním patře na Příční. Přišel víkend, zápasy, pak kluci šli domů, Karel Ševčík jel do Ostravy. Já jsem to měl daleko, na vlak stejně nebyly peníze. Seděl jsem nahoře. Zachránili mě zase ti holubi. Byl tam vikýř, já je sledoval, jak chodí po parapetu, a čekal na konec víkendu. Pak se zase začalo trénovat a zase bylo veseleji. Nepřál bych dnešním klukům, aby to tak měli, dnes by to tak ani nešlo, ale přitvrdit by se mělo.

Co vás udrželo daleko od domova?
Samozřejmě manželka, co jiného? Chodili jsme, hokejisti a fotbalisti, na náměstí Svobody do mlíčňáku. Zašli jsme tam na snídani, moje pozdější žena tam prodávala, učila se tam. Tak jsme se dali dohromady. Dávala mi zadarmo kakao; já jsem jí zaplatil, ona mi vrátila to stejné. Začali jsme spolu chodit.

To zní jako z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje!
Dá se říct, že asi jo.

Jenom jste asi nechodil pro kakao jako zakřiknutý František Koudelka, ale jako ligový střelec, vycházející hvězda.
Kdepak. Moje žena nevěděla, že hraju hokej. Dlouho jsem jí to neřekl, a přemýšlel jsem, jak jí to prozradit. Tak jsem jí jednou dal lístky na zápas, že půjdeme. Neřekl jsem, že ten zápas budu hrát. Šla na tribunu, kouká a vidí mě na ledě. Samozřejmě byla vzteklá, že jsem jí to dopředu neřekl, ale proč bych to dělal?

Josef Černý, legendární brněnský hokejista
Josef Černý, legendární brněnský hokejista

Tušil jste, že zůstanete už napořád?
Měl jsem se vracet do Plzně. Už jsem dva roky reprezentoval, Plzeň měla velký zájem a nechtěla se dohodnout. Nakonec musel zasáhnout Lubomír Štrougal, tehdejší ministr vnitra a tedy i šéf Rudé hvězdy. Nelituju toho, zvykl jsem si tady a jsem tady spokojený.

To zní idylicky.
Přál bych každému už jenom to přijetí, jaké jsem měl. Hrál jsem jako mladý bažant s Broňkem Dandou, našlápl jsem si a on mi dal přihrávku asi 10 centimetrů před hokejku. Pak za mnou přijel a říká: Promiň, příště ti to dám lepší. Myslel jsem si, že si dělá legraci, vyprávěl jsem to na střídačce, ale Franta Vaněk hned na to: On si srandu nedělá! On ti to dá, ale bude to chtít i po tobě. Tohle řekl. A měl pravdu. Příště jsem si najel, koukal jsem před sebe a puk mi ťuknul do hokejky. Nádhera. Tohle jsou věci, které mi zůstanou v paměti.

Josef Černý

  • Narodil se 18. října 1939 v Rožmitálu pod Třemšínem.
  • Po jedné sezoně v Plzni zamířil v roce 1958 do Brna a zůstal až do roku 1978. Kariéru zakončil v Grazu.
  • V lize odehrál 691 zápasů, dal 418 gólů a na 229 dalších nahrál. Jen 15 utkání a 4 góly má na kontě z Plzně, zbytek je z Brna.
  • S Rudou hvězdou, později ZKL Brno, vyhrál 7x ligu. Mezi lety 1969 až 1973 byl v Brně kapitánem.
  • Za reprezentaci si zahrál na čtyřech olympiádách (má stříbro a bronz) a na 12 mistrovstvích světa (4x stříbro a bronz).
  • Na přelomu století Kometu ve dvou obdobích trénoval, svoje působení tam zakončil u mládeže.

Naučil jste se tak nejvíc?
Až jsem byl starší, mohl jsem to předat mladým klukům. Se mnou v útoku jich hodně začínalo. Kometa to dnes dělá stejně tak, k Eratovi a Plekancovi dává mladé. To je pro mužstvo dobrá cesta. Od vrstevníků se nic nenaučíte; musíte mít někoho, kdo vás postrčí, kdo po vás chce hodně. Když tohle nemáte, není šance růst.

Kdo by nechtěl školu od Bubníka s Dandou. Jací byli?
Fantastičtí kluci, opravdu kamarádi. Vlasta Bubník byl jiný, neměl tolik času, hrál ještě fotbal, pendloval. My ostatní jsme byli skvělá parta. Druhá otázka byli trenéři. Pan Farda nám šlapal na paty takovým způsobem, že jsme ho jen viděli a už jsme se báli. Taky to ale k něčemu bylo.

Popasoval jste se s tím hned?
Měl jsem obrovskou výhodu, že jsem od čtrnácti let byl postaršený, hrál jsem tam hokej a fotbal s dospělými. Sice jen přebor, ale byli to muži. Opráskáte se. Naučíte se věci, které se jinde nenaučíte. Měl jsem výbornou kondici, taky z práce, protože jako mladý jsem musel doma hodně dělat. Přišel jsem do Komety, a co se týká kondice a bruslení, byl jsem výborný.

Co všechno vám do kariéry dalo dětství?
Měl jsem osm sester a prožil jsem nádherné dětství, ale jednoduché to není, když máte kolem sebe tolik žen. Máma byla přísná. Otec byl fantastický člověk, máti ale nedovolila nikomu nic navíc. Po rodičích Italka ze Sardinie, obrovsky temperamentní. Jak někdo něco udělal, dostal strašný výprask. Zároveň byla poctivá, měřila všem stejně. Holky učila zašívat a štrikovat, musel jsem s nimi taky, snažil jsem se utíkat, ale ne vždycky to šlo. Tatínek měl se svými bratry kapelu, peníze měl, ale celkově jsme byli chudá rodina. Holky musely všechno umět, pletly i koberce. A já s nimi.

Třeba odtud máte tak šikovné ruce do hokeje.
Nešlo jen o pletení, jako větší jsem měl i jiné povinnosti. Jezdili jsme s tátou do lesa na dřevo, pak jsme ho řezali. Od patnácti let jsem dělal s koňmi, tahali jsme dřevo třeba čtrnáct dní. Pak jsme ho museli nařezat, nasekat, všechno. Není divu, že jsem přišel do Komety tak skvěle připravený.

Bodování

37

Milan Gulaš

Plzeň

22

Tomáš Rachůnek T.

K. Vary

21

Roberts Bukarts

Vítkovice

Góly

20

Milan Gulaš

Plzeň

10

Roberts Bukarts

Vítkovice

10

Michal Birner

Liberec

Klub Z V VP PP P SKÓRE BODY
1. Sparta 20 10 6 1 3 77:49 43
2. Třinec 21 12 1 2 6 76:52 40
3. Plzeň 18 11 0 3 4 65:49 36
4. Ml. Boleslav 19 9 3 1 6 55:42 34
5. Liberec 18 10 2 0 6 66:59 34
6. K. Vary 20 10 1 1 8 71:53 33
7. Kometa 20 9 2 2 7 58:60 33
8. Vítkovice 20 4 6 3 7 53:63 27
9. Hr. Králové 20 7 2 1 10 50:59 26
10. Kladno 19 6 2 3 8 53:69 25
11. Olomouc 19 5 2 3 9 37:56 22
12. Zlín 20 6 0 1 13 56:68 19
13. Litvínov 19 4 1 4 10 46:63 18
14. Pardubice 19 5 0 3 11 40:61 18
  • Nejčtenější

Bartošák kvůli životosprávě končí v Třinci. Přerušil kariéru a chce se léčit

Angažmá hokejového brankáře Patrika Bartošáka v Třinci zkrachovalo. Účastník posledního světového šampionátu přestoupil...

Takhle to dál nešlo. Bartošák dostal několik šancí, tvrdí kouč Varaďa

Trenér třineckých hokejistů Václav Varaďa v pátek přiznal, že problémy se životosprávou brankáře Patrika Bartošáka...

Brno schytalo debakl, Liberec válí dál. Znovu slaví i Sparta nebo Kladno

Čtvrtou trenérskou změnu této sezony přineslo 19. kolo hokejové Tipsport extraligy. Kometa schytala na vlastním ledě...

Premium

Padák pro legendu. Zesměšňoval Jágra, tepal do Hertla. Po aféře končí

Proslulý kanadský komentátor Don Cherry kdekoho s chutí urážel. Provokoval. A dost přeháněl. Teď své přehánění opravdu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Růžička na Spartě neuspěl. Kometě náskok nestačil, Třinec i Kladno slaví

Hradecký trenér Vladimír Růžička odjíždí ze Sparty zklamaný, pražský klub v 18. kole hokejové Tipsport extraligy vyhrál...

Premium

Test kebabů: Hovězí maso, které nedávno ještě kdákalo, i nadměrné množství soli

Orientální kebab by mohl být zdravější alternativou smažených hamburgerů a hranolků. Jenže to by musel být připravován...

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

  • Další z rubriky

Litvínov točí se sestavou. Rozbil i letité pouto Hübl a Lukeš

V tápajícím Litvínově došlo i na hokejová dvojčata. Trenéři roztrhli letitý tandem Viktor Hübl – František Lukeš a...

Prohrát s bráchou? To ne, odmítá třinecký Matěj Stránský

Čtyři zápasy vyšel bodově naprázdno, načež proti Brnu dal dva góly a na další dva nahrával. Matěj Stránský byl v úterý...

Premium

Psycholožka o Bartošákovi: Sportovní prostředí je stresující a frustrující

Jak stres ze sportu ovlivňuje psychiku člověka? A jak je vůbec možné, aby hráč, který je na vrcholu, spadl na úplné...

Musíme úplně změnit přístup, velí olomoucký kouč Tomajko

Do zápasu s Kladnem vkládali olomoučtí hokejisté naději, že jim vrátí trochu klidu. Před ním totiž dvakrát vyhráli, což...

DĚTI TESTUJÍ: Jak jim chutnal Pribináček v kapsičce?
DĚTI TESTUJÍ: Jak jim chutnal Pribináček v kapsičce?

Kdo jiný by měl vyzkoušet chuť nového Pribináčka Kapsíka než děti. Jak dopadl tenhle tvarohový dezert, který na pultech obchodů najdete ve dvou variantách: kakaové a vanilkové.

Najdete na iDNES.cz