Zatímco Adamský tolik duelů odehrál nejen za Oceláře, ale také za Plzeň, Polanský je zvládl pouze v třineckém klubu, přičemž dalších 32 přidal za Havířov.
„Kluci v kabině mi říkali, že se devítistovka blíží. A věděli jsme, že to budeme slavit zhruba ve stejný čas s Martinem Adamským,“ řekl Jiří Polanský.
Po čtvrtečním derby s Vítkovicemi a úterní předehrávce s Brnem mají oba další dva duely navíc.
„Jsem moc rád, že jsem toho čísla mohl dosáhnout v Třinci, protože ten mi hodně dal nejen po hokejové stránce, ale i po té osobní, životní,“ uvedl sedmatřicetiletý Polanský, který hraje extraligu 19 let.
„Je to krása,“ komentoval přes devět set zápasů svých spoluhráčů útočník Matěj Stránský, který po návratu ze zámoří ve svých 26 letech stihl zatím 21 zápasů v nejvyšší české soutěži. „Nedovedu si představit hrát tolik utkání. Klobouk dolů. A ještě na jejich úrovni. Už roky předvádějí vynikající hokej. Áda může bruslit do padesáti a Polda se svou chytrostí může hrát stejně dlouho. Ani bych se nedivil, kdyby těch zápasů měli třeba patnáct set.“
Troufne si Jiří Polanský na tisíc duelů za Třinec?
„To asi není úplně reálné,“ přiznal. „Vím, že jsou tady mladší. Byl bych šťastný, kdyby se mi to podařilo, ale Třinec měl vždycky tak našlapaný tým, tak velkou konkurenci, že by byl zázrak, pokud bych to tady na těch tisíc zápasů dotáhl.“
Polanský připomněl, že odehrát tolik utkání za jediný klub dokázali před ním v extralize jen tři hráči – Petr Leška ve Zlíně, Michal Trávníček v Litvínově a Petr Kadlec za Slavii Praha. „Mám to od kluků na talíři každý druhý den, statisticky to mám zmáknuté...“ usmál se.
Momentálně mladší hráči vytlačili Polanského s Adamským do čtvrté řady. Jiří Polanský to bere jako přirozený vývoj.
„Jestli mohu mluvit i za Ádu, tak je radost dívat se na kluky, kteří hrají v pětkách před námi,“ uvedl Polanský. „Jak jedou, jak makají, jak chtějí vyhrávat. I během zápasu drží spolu. Přejeme si góly navzájem, nezáleží na tom, kdo je dá. Pokaždé celá střídačka vybuchne radostí.“ Polanský upozornil, že měl v Třinci štěstí na skvělé spoluhráče.
„Byli to velice inteligentní hokejisté, kteří mě naučili, jak se starat o své tělo, aby fungovalo i v pozdějším věku. Hokej se za mou kariéru děsně změnil. Dříve byli hráči po třicítce staří a teď je kluby berou s tím, že ještě mohou u nich udělat krásnou kariéru a ukázat divákům super věci.“
Jako příklad svého třineckého vzoru zmínil nynějšího sportovního manažera Ocelářů Jana Peterka. „Svým chováním v kabině i na ledě ukazoval hráčům, kteří to chtěli vidět a měli otevřené oči, co je správné a co ne,“ řekl Polanský. „S takovými hráči stačilo být v kabině a dívat se na ně. Vždy jsem tíhnul k tomu, abych sledoval centry, třeba i Radka Bonka, i když ten svým silovým pojetím mi byl dost vzdálený. Honza Peterek mi byl bližší.“
Jiří Polanský věří, že nynější mladí hráči také pozorují třeba Martina Adamského.
„A je hodně důležité ty mladé pochválit. Oni vědí, že jsou na začátku kariéry a mohou dokázat velké věci. To jim moc přeji, protože někteří neměli v Třinci, kde je našlapaný tým, svou pozici lehkou. Vím, jaké to je, když se člověk prokousává nahoru a najednou to přijde a začne mu to padat jako teď u nás Michalu Kovařčíkovi. Přijdou zápasy, v nichž budete lepší a lepší, ale ten začátek, ten vzestup si pamatujete do konce života.“
