Lituje, že si během své kariéry nepsal deník. „To by bylo historek,“ usmál se někdejší třinecký útočník Jiří Polanský.
Tak třeba ta o sázce, zda sní kilo šunky...
„Když jsem ještě jako junior přišel do áčka na trénink, sedl jsme si vedle Viktora Ujčíka,“ zavzpomínal. „V půlce tréninku se mě pak ptal, zda bych snědl kilo šunky. Šel jsem do obchodu, abych viděl, kolik toho je a druhý den jsem si s ním plácl, že jo. A v kabině se ozval hurónský smích.“
Jiří Polanský z Třince s pohárem pro vítěze extraligy.
Na to, aby kvádr šunky snědl, měl 45 minut. Sázku prohrál.
„Když si později vedle mě v kabině sedl David Všetečka, tak jsem na něj šel se stejnou sázkou. A on, že to kilo sní jako nic. Po půlhodině už nemohl zbytek dojíst stejně jako tehdy já. Jenže Boris Žabka a Richard Bordowski ho začali provokovat a on si ten zbytek narval do pusy a spolkl... Takže dvakrát jsem se vsadil a dvakrát prohrál.“
Dodal, že přesto je ochotný dodneška se s kýmkoliv vsadit, že kilo šunky nesní.
„Od těch osmnácti let šunku nejím, to si raději dám suchý rohlík,“ usmál se.
Polanského dres od pátku visí pod stropem třinecké Werk Arény a jeho číslo 23 už nikdo nebude moci mít.
Třinečtí Oceláři vyřadí číslo 23. Už navždy bude patřit jen Polanskému |
Jiří Polanský se zařadil mezi legendy Ľubomíra Sekeráše, Richarda Krále, Radka Bonka a Jana Peterka.
V Třinci působil 18 sezon, během nichž nastoupil do 918 utkání. Tolik nikdo za třinecký klub neodehrál. K tomu je s 218 góly druhým nejlepším střelcem a s 323 asistencemi třetím nejlepším nahrávačem v historii Ocelářů. Mistrovské tituly získal v letech 2011 a 2019.
„Překvapivější byl ten první,“ zavzpomínal Polanský. „V semifinále byla památná bitka Venci Varadi. Prohrávali jsme tehdy se Slavií Praha 1:3 na zápasy a 1:3 po druhé třetině. Na vyrovnávací gól Daniela Voženílka v poslední vteřině (letos v semifinále se Spartou Praha za stavu 0:3 na zápasy – pozn. red.) to nemá, ale i tak.“
První třinecký titul byl podle Polanského cenný i tím, že mu nepředcházel žádný výraznější úspěch Ocelářů.
Třinečtí hokejisté Zbyněk Irgl, Peter Hamerlík, Rostislav Klesla, Jiří Polanský, Adam Rufer, Martin Adamský a Šimon Hrubec (zleva) se podíleli na nazpívání nové klubové hymny.
„Kdežto rok před tím druhým jsme byli s Vencou (trenérem Varaďou) vícemistři. Před tím s Jirkou Kalousem jsme taky byli ve finále, takže tým už věděl, co to play off je, byli jsme na to už připravenější,“ řekl Polanský. „Ale tým, který vybojoval první titul, byl pořádně našlapaný – Martin Růžička, Radek Bonk, Venca Varaďa, Láďa Kohn. Perfektně hráli Honza Peterek s Martinem Adamským, David Květoň, Lukáš Krajíček... Co obránce, to reprezentant.“
A dnes mají Třinečtí pět titulů v řadě.
„Když jsem končil, nezdály se mi dva tituly málo,“ usmál se Polanský. „Teď Třinci fandím, jezdím sem a říkám si: Ty vole, ten kluk už má tři tituly a třeba Majo Adámek jich má pět. Přeji mu je, mám ho moc rád, viděl jsem ho hrát odmala. Přesto si říkám, proč také nemám třeba tři čtyři.“
902 zápasů! Polanský je věrný Třinci. Tisícovku asi nedám, říká |
Když se Polanský den před ceremoniálem zapojil do tréninku dětí, někdo hodil na led puk se zlínským logem...
„Náš bývalý masér Ruda Tluszczik sbíral puky, a protože jeho syn trénuje děcka, tak ho asi přinesl. Provokace? Ne, sranda,“ prohlásil Polanský.
Zlín byl v play off častým katem Ocelářů. „To mě samozřejmě hrozně štvalo. Vždycky tě štve, když prohraješ s někým, o němž si myslíš, že na něj máš. Zlín nás porazil a ještě takovým tím svým blbým hokejem,“ připomněl Polanský mimo jiné úpornou obranu protivníka. „Nemám jim to za zlé. Uměli na nás hrát, uměli to vyhecovat. Ale v některých ročnících jsme je porazit určitě mohli.“
„V Třinci jsme hráli i za místní lidi“
Polanský oceňuje třinecké příznivce, že jsou velcí patrioti.
„Když tady nějaký hráč byl tři čtyři roky, tak už byl Třinečák. Byl už prostě náš. Lidi, ti fanoušci ho brali. Mám kamarády v Brně i v Praze, ale tam když kluk hraje i čtyři pět let, tak ho nikdo jako sparťana nebere. Musí projít z juniorky, jako třeba Přibyl, a být v týmu dlouho a pak ho vezmou. Tady lidi k hráčům přilnou tak nějak více, pevněji.“
Připomněl, že když šel v Třinci nakoupit, nebo do školky s dítětem, či na zimní stadion, tak potkával stejné fanoušky.
„Takže jste hráli i za ty lidi, protože jste nechtěli, aby se na vás škaredě dívali,“ usmál se Polanský. „Když se nám dařilo, říkali: Jo, včera to bylo dobré. Ale když jsme naopak dvakrát prohráli, dali nám to poznat. Tady vám lidi fakt řeknou od plic, co si myslí.“
Polanský odmítl nabídky z první ligy, za Havířov ani Frýdek hrát nebude |
Ocelářem byl Jiří Polanský 18 sezon. Nikdy nechtěl odejít jinam?
„Jedinou vážnou nabídku, kterou jsem kdy zvažoval, byla tuším z Bernu po zápasech Ligy mistrů, v nichž se mi zadařilo,“ připomněl rok 2014, kdy Třinečtí porazili Bern doma 7:0 a venku 4:0. „Ale moje rozhodnutí bylo jasné – v Třinci se dařilo, tak jsem netoužil odejít. Vůbec jsme se nedostali k nějaké finanční nabídce.“
Zahraniční angažmá si zkusil až téměř na konci kariéry, kdy začátkem roku 2017 hostoval ve švýcarském Oltenu.
Pěstní výměna ve čtvrtém čtvrtfinálovém duelu mezi vítkovickým Peterem Trškou (vlevo) a Jiřím Polanským z Třince.
„To jsem se jen utvrdil, že chci hrát za Třinec, dokud to půjde. Všichni říkají, že Švýcarsko je bomba, ale v Třinci bylo všechno lepší, od prvního člověka na vrátnici, přes zázemí, přes zimák, přes led, přes arénu, přes veškerou podporu,“ vypočítal Polanský. „Chtěl jsem se vrátit do Třince a měl jsem štěstí, že jsem tady měl ještě platnou smlouvu a tu jsem dokončil.“
A nějakou nabídku z českých klubů nedostal?
„Ne. Nedokážu si představit, že bych v Česku někdy hrál proti Třinci...“
Hokej už nehraje ani pro zábavu. S manželkou a dvěma dcerami žije v Bulharech na jižní Moravě, kde provozují Apartmány U Polanských. K tomu dělá porybného.
