„Musím přiznat, že jsem měl hodně nezvyklý pocit. Jako užil jsem si tu chvíli, ale byl jsem rád, že tam se mnou byl i Lukáš Sáblík,“ zmínil dalšího exjihlavského hráče, s nímž se klub loučil. „Sám bych se na ledě asi bál,“ dodal osmatřicetiletý Dobrovolný.
Jak tomu mám rozumět? Měl jste strach s vlastních pocitů?
Jo, tak nějak. Bál jsem se, abych se třeba nerozbrečel.
Co vám běželo hlavou, když se s vámi zástupci Dukly loučili?
Popravdě řečeno asi ani nic, protože na to nebyl čas. Všechno proběhlo hodně rychle. Každopádně jsem měl zvláštní pocit, který jsem nikdy před tím nezažil. A už ani nezažiju. Bylo mi líto, že jsem nemohl být na tom ledě s klukama jako hráč. Ale to se nedá nic dělat, to už je minulost.
Když jsme spolu mluvili někdy v květnu, bylo z vás hodně cítit zklamání z toho, že vám trenéři nedali šanci zabojovat o místo v sestavě pro extraligu. Už to trochu přebolelo?
Ano, byl jsem naštvaný. Nejsem člověk, který by věci přešel jedním slovem. A jestli už to zklamání přebolelo? Vždycky na chvilku se nějak otupí, jenže pak se zase něco stane a znovu se to celé vrátí. Prý je to ale normální. Říkali kluci, kteří mají takovou zkušenost za sebou, že to někdy trvá i rok nebo dva, než si člověk zvykne, že jde život jiným směrem. Tak čekám. (usmívá se)
Udržujete se nějak v kondici, nebo po těch letech tréninků a zápasů hlavně odpočíváte?
Trochu odpočívám, ale taky si chodím občas zahrát jako bývalý hokejista s amatérama. Teď mě navíc lákají do Velkého Meziříčí na amatérskou ligu. Ale ještě jsem se nerozhodl. Každopádně, že bych úplně zanevřel na sport, to ne. Člověk se musí udržovat, jinak bych se asi za chvilku neunesl. (směje se)
Na Duklu v extralize se chodíte dívat?
Spíš jen občas zajdu na trénink, protože moc nestíhám. Na hokej jsem se zatím nedostal. Teď třeba, když se s námi loučili a předávali nám dárky, tak jsem chtěl jít, ale volali z domu, že děti brečí, tak jsem to zase nestihl.
Ani v televizi jste svoje bývalé spoluhráče neviděl?
Já chtěl, jenže oni teď dávali přenos až někdy od půl sedmé a to už tatínek nemá šanci, program si vybírají děti.
Říkal jste, že zklamání z konce občas otupí, ale pak vám ho zase něco připomene. Co to je?
Třeba když se ozvou kluci, jestli nezajdeme na oběd. A já samozřejmě souhlasím, protože je všechny hrozně rád vidím. A doufám, že i oni mě. Víte, mně ani tak nechybí nějaké výhry, ale ta parta. Když něco děláte dvacet let, je jasné, že vám to pak chybí. Ale zapomenu. Časem.
Pomáhá vám práce?
Jo. Hned jak se táta dozvěděl, že končím, tak celou naši firmu přepsal na mě a řekl mi: „Starej se, dělej si s tím, co chceš.“ Tak se musím snažit, aby všechno šlapalo, aby bylo dost zakázek a tak.
Už vás přešly prvotní myšlenky, že by vaše firma případně s podporováním jihlavského hokeje mohla skončit?
Určitě. To jsem řekl jen ze začátku. A věřím, že to každý pochopí. Prostě nejsem splachovací. Partnery Dukly jsme dál. Už taky proto, že ji podporujeme skoro třicet let a takové vazby se nedají jen tak zpřetrhat. Vlastně tady firma hokej podporovala, i když já hrál třeba za Beroun proti Jihlavě. Tak teď od toho přece nedám ruce pryč.
Protože by to někdo mohl vzít jako uraženou ješitnost?
Lidi by si taky mohli myslet, že jsem si třeba v Dukle platil místo. Což je ale samozřejmě nesmysl, protože kdyby to tak bylo, hrál bych pořád. Prostě naše spojení s Duklou je dlouholeté a já ho trhat nebudu.
Na hokej sice nechodíte, ale výsledky jihlavského týmu určitě sledujete. Jak jste zatím spokojený?
Výsledky jsou parádní. Myslím, že moc lidí asi takové ani nečekalo. Na druhou stranu je jasné, že sezona je dlouhá a bude záležet, jak tým ustojí nějakou případnou krizi. Ale ani po téhle stránce se nebojím. Co mám informace, tak kabina zase pokračuje v tom, co jsem já zažil já. Nejsou v ní žádné partičky, nic takového. Prostě si myslím, že by se kluci měli baráži vyhnout. A možná se dokonce dočkáme i play-off.
Říkáte, že pro většinu lidí jsou výsledky Dukly asi překvapením. I pro vás?
Taky. Ale co takhle čtu komentáře třeba na onlajnech a co mám i od známých z Plzně, kde teď Dukla naposled hrála, tak to fakt není tak, že by přijela odevzdaná Jihlava. Kluci se perou od první do poslední minuty. I proto věřím, že se baráž hrát letos nebude. Naopak, že se v Jihlavě bude na extraligu chodit dlouho.
