„Holt občas je potřeba ty rukavice shodit,“ smál se po zápase útočník Dukly, ačkoli souboj prohrál.
Povězte, jak to vzniklo?
Vyplynulo to ze situace. Náš bek sroloval nějakého mladého z Komety, tak se ho šli jeho spoluhráči zastat, jak to viděli na kostce. Jen tam akorát šli dva, proto jsem se do toho přimotal i já, aby na mého spoluhráče Ulrycha nešli dva. Jednoho jsem chytil, ten mi napálil, no a pak už z toho vznikla bitka. Myslím si, že to bylo zbytečné, ale holt někdy se to stane. Občas ty rukavice i v takové fázi je potřeba shodit. Bohužel jsem dostal na rypák. (směje se) Ale po zápase jsme si normálně podali ruce, poplácali se.
Proč byl lepší, že byl rychlejší?
Nebyl rychlejší, ale já jsem mu vysvlékl dres. A jak jsem mu sundal ten dres, tak se mi vyhákl a neměl jsem ho za co chytit. On mi ten dres držel, protože jsem ho měl na sobě, tak mě dvakrát trefil. Následně už jsem se ho snažil jen shodit, abych nedostal ještě víc.
Z ledu jste odjel se zkrvaveným obličejem.
Mě ani tak neštve obočí. Spíš mi roztrhal moji historickou vestu. Z toho jsem nesvůj. Snad to půjde zašít.
Minule jste prohráli s Brnem 1:5, teď „jen“ 1:3. V čem to bylo jiné?
Kometa nastoupila s úplně jinou sestavou. V jejich podání asi méně kvalitní. Na druhou stranu ti mladí kluci hrajou juniorský hokej, hráli na osmnáctkách, takže jsou zvyklí hodně bruslit, dohrávat. Začátek měli určitě lepší, pak jsme se jim vyrovnali. Bohužel jsme nedali góly. A ty góly, co dostáváme, pramení z toho, že ještě nemáme systém tak vypilovaný jako loni, což je pochopitelné, protože máme snad osm nebo deset nových hráčů. Chce to ještě čas. Už ho teda moc není, tři týdny, musíme ale každý den makat, ať jsme nachystaní.
V každém ze tří přípravných zápasů jste vstřelili jen jednu branku. V čem vázne koncovka?
Šance si vytvoříme, ale nejsme v nich klidní. Je to soutěž vyšší, na všechno bude méně času. Gólmani budou lepší, obránci taky. Budeme se do šancí dostávat méně. Přeci jen z první ligy jsme byli zvyklí na to, že jsme měli na všechno víc času a hráli to někdy až do kuchyně. Na to teď není prostor. Od tréninku musíme začít všechno pálit na bránu, jít do toho důrazně a dotlačit to tam. U nás ale všechno bude vycházet z defenzivy, kterou musíme plnit na sto deset procent.
Jak moc vám vyhovuje, že víc trénujete, než hrajete? Celkem odehrajete jen šest zápasů.
Ono je to pochopitelné. My jsme skončili sezonu 25. dubna, úplně rozsekaní. Hráli jsme s Kladnem na krev sedm zápasů v play-off, už tam bylo hodně zraněných, někteří ani netrénovali, chodili jen na zápasy. Urvali jsme to silou vůle. Tělo bylo zhuntované. Pak jsme měli čtyři týdny volna. Těžko říct, jestli si tělo za čtyři týdny dokáže odpočinout po takové sezoně. Museli jsme začít trénovat. Kluci to tak ale měli postavené i loni a ve finále se to osvědčilo. Sice máme šest přáteláků, ale o to víc se nabírá síla. Věřím, že se nám to pak v lize vrátí.
