Jeho soužení je o to silnější, že svým skomírajícím spoluhráčům nemůže ani pomoci.
Minulý týden si v duelu s Karlovými Vary poranil vazy v zápěstí a neví, kdy se vrátí. "Vlastně mi nezbývá než čekat. Každý den to zkouším, chodím na led, ale s hokejkou je to těžší," souká ze sebe.
Sledovat trápení spoluhráčů asi není nic příjemného, že?
To je jasné. Každý hráč, každý sportovec chce dělat práci, na kterou se celou dobu připravoval. A když pak vidí, že se nedaří, chce pomoci. Ale bohužel to nejde.
Tomáši, vy jste přišel do Plzně ze Slavie, která byla v podobné krizi. Dají se ty situace porovnat?
Máte pravdu, je to stejné. Také se plácáme dole a nemůžeme se chytit. Když už dvakrát vyhrajeme, tak potom čtyřikrát prohrajeme. Věřím ale, že se - stejně jako Slavia - zvedneme.
A co atmosféra v týmu, ta je také podobná?
Všude je to plus mínus stejné. Každý chce vyhrávat, dává do toho všechno. Když se nedaří, není v kabině taková pohoda. Všechno přichází s výsledky. Když nejsou, není to tak veselý.
Plzeň je ambiciózní klub, který má i dobré ekonomické zázemí, ale nedaří se jí dlouhodobě. Vy jste na západ Čech přišel nedávno, nejste tak zatížený prostředím. Nacházíte vysvětlení, proč to v klubu nefunguje?
Ještě nejsem v Plzni takovou dobu, abych došel k příčinám neúspěchů. Je pravda, že se klub tři čtyři sezony trápí, a že by se měl pohybovat úplně někde jinde. Bohužel to tak ale není. V čem to je? Na to se odpověď hledá těžko. Nedáváme góly, ještě se nenašel vyložený střelec, který tým potáhne. V tom to asi vězí. Vždyť jsme v posledních čtyřech zápasech dali jenom tři góly.
Změnili jste i kapitána, vy jste se stal asistentem. Byl to pokus o změnu?
Přesně tak. Pavel Trnka je zraněný, tak se stal kapitánem Radek Matějovský. Je to věc, která nás může povzbudit, ale určitě nám nepomůže k výhrám.
Kdo s tím návrhem přišel?
Vedení. Chtělo situaci nějak oživit.
Pan Král, šéf klubu, je už dost netrpělivý. Cítíte z jeho strany nějaké tlaky? Chodí za vámi do kabiny, mluví s vámi?
Občas se v kabině potkáme. Není to nic příjemného. Ale to je všude stejné. Lidi, kteří dávají do klubu peníze, chtějí být nahoře a ne na předposledním místě. Tlaky od sponzorů přicházejí na prezidenta, od něj na trenéry a pak na nás. Je samozřejmé, že nejsou spokojení. Spokojený není ani hráč. V Plzni by se mělo hrát kolem sedmého místa a to bohužel nesplňujeme. Od toho se odvíjí všechny schůzky, debaty a domluvy.
Vedení už sáhlo k několika změnám. Máte nového trenéra, střídají se i hráči, ale nic nepomáhá. Jaká je cesta z krize?
V práci. To se omílá pořád dokola. Tak to ale prostě je, zlepšení určitě nepřijde samo. Hokej dělají malé věci, které nejsou tak vidět, ale dohromady dají strašně moc. S tím musíme začít. Je sice hezké, že se vymění trenér nebo hráč, ale to neznamená, že se všechno změní. Každý hráč má v týmu nějakou roli a tu musí plnit. Nemůžeme koukat jeden na druhýho, každý musí začít sám u sebe. Jiná cesta neexistuje.
