Kdysi jste po úspěšné sezoně v Plzni a Pardubicích zažil pád. Tehdy jste nabídl rezignaci. Nechtěl jste i teď skončit dřív?
"V listopadu jsem prožíval vnitřní boj, jestli bych to neměl zabalit. Prohráli jsme několikrát o gól. Myslím, že jsem trenér, který je teď v lize u jednoho týmu nejdéle."
Odpusťte indiskrétnost, měla na vaši práci vliv ztráta vaší paní, která loni zemřela?
"Střídají se různá období. Když se mi nedaří v hokeji, prožívám to těžce, třeba jako ten listopad. Navíc se blížily Vánoce. To na člověka lehne. Jindy je to lepší, třeba mi udělá radost syn, když udělá zkoušky na medicíně. Jak říkal Werich: Žít se musí."
Promítl se smutek do vašeho vystupování v kabině?
"Já se naopak k hokeji upnul, pomohl mi z těžkých myšlenek. Ale taky jsem se podezříval, jestli nevyzařuju nějakou negativní energii, která by se odrážela na okolí."
Jdou hráči za vámi, můžete se na ně spolehnout?
"Nemám zrovna skvělý pocit. Neptám se a nepátrám po tom. Přeju si, aby sezona dobře dopadla, ale taky se těším, až skončí."
Brankář Dušan Salfický o víkendu ve Švédsku řekl, že trénink v Plzni nemá takovou razanci jako v reprezentaci.
"Rád bych viděl skleslé mužstvo, které se motá kolem jedenáctého místa, jak trénuje s razancí. Ten švih přichází s pohodovou atmosférou. Ovšem co se týče Dušana, slyšel jsem, že hráči reptají: Za nároďák se může přetrhnout a za nás nechytá. Souhlasím, že se mu úplně nedaří, jenže řada hráčů za tyhle řeči schovává svou velmi špatnou formu. To se mi nelíbí, každý má hodnotit nejdřív sebe."
A co ta vaše okoukanost?
"Když Radim Rulík zvažoval odchod do Karlových Varů, hráči mu řekli, že jsme tu dlouho. Že je potřeba změna. Já NHL tolik nesleduju, ale říkali mi, že tam kouč zůstane, dokud se daří. Je to tak?"
Pravda, Scottymu Bowmanovi v Detroitu nikdo nepředhazuje, že by po osmi letech měl u mužstva skončit...
"Kdysi mě napadlo, že by tohle mužstvo mohlo být to pravé, u něhož bych mohl zůstat donekonečna. Ale to nejde."
Vydržel byste bez hokeje?
"Já jsem na něm po finanční stránce existenčně závislý. Raději bych nebyl. Bez hokeje bych možná vydržel. Ale mám pocit, že ve mně ještě pár let trenérského života je."
Takže co dál?
"Budu si hledat angažmá. Vzhledem k mým rodinným poměrům bych byl rád, abych mohl dojíždět. Aby to nebylo daleko. Nemusí to být extraliga, podle mojí filozofie se trenér může ukázat i níž."
