„Byla to blbost, zkrat,“ uznává sedmatřicetiletý centr Kracík v rozhovoru pro iDNES.cz.
Překvapilo, že zkrat přišel zrovna od něj. Na ledě připomíná šachistu, který myslí o pár tahů dopředu a jeho nečekané přihrávky oceňují i televizní experti. Ostatně, v královské hře to dotáhl na čtvrté místo v českém žebříčku do 10 let. Jenže událost z 30. prosince z předvídatelností nic společného neměla.
Nepamatuji, že byste někdy dostal trest do konce utkání. Vy ano?
Možná jednou, kdysi. Ale vážně si to nevybavuji. A stopku, byť na jeden zápas, jsem nedostal nikdy.
Počítám, že ani žádnou bitku na ledě si nevybavíte.
Copak já jsem bitkař? V Německu jsem se možná jednou k něčemu nachomýtl, ale to vyplynulo ze hry. Tam jsem byl spíš za chráněného hráče, co má tvořit, dávat góly. Sám jsem konflikt nikdy nevyvolal.
O to víc nerozumím, co se v Českých Budějovicích stalo.
Zkrat. Dvakrát mě ten sudí vyhodil z buly a napomenul, že prý jsem se otočil. Přitom soupeř dělal to samé, ale když jsem mu to říkal, nereagoval. K tomu jsme prohrávali, byla tam i nějaká frustrace. Nejdřív jsem na něj něco křičel, pak už jsem to nedokázal zastavit.
Seknutí rozhodčího je věc, která je za hranou, to berete?
Určitě. Ale jestli se mohu trošku obhajovat, nebyla to nějaká strašná rána, aby se tam tak svíjel. Já jsem dostal horší sekery... (pousměje se) Ještě po zápase jsem za rozhodčím jel, omluvil se mu a ptal se, jestli ho to opravdu tak bolí. Vysvětloval jsem, že mě naštval při těch buly. Sám připustil, že tam možná udělal chybu. Já řekl: Ok, ale už to bohužel nevrátíme. Stalo se.
„Udělal jsem blbost, byla v tom i frustrace. Ale sudí se určitě tak svíjet nemusel.“
Jaroslav Kracík
Bylo vám hned jasné, že přijde tvrdý trest?
Našel jsem si v řádech, že by to mohl být distanc na jeden až tři zápasy. Ale disciplinárka to překvalifikovala ještě na vážnější přestupek, kde se v extrémních případech dá dát až deset utkání. I těch šest mi přijde dost.
Ozval se vám někdo z disciplinární komise?
Ne, prostě přišlo rozhodnutí. To mi na tom vadí. Myslím to obecně. Nevím, jestli volali tomu sudímu, ale mně se nikdo na nic nezeptal. Stačilo jim video. Přitom hráč by měl dostat šanci vyjádřit se k tomu, co a proč udělal.
V internetových diskusích by vám řada fanoušků udělila ještě tvrdší trest. Četl jste?
Nejsem blázen. Tohle mě pustilo už před dvaceti lety. Kdybych si četl anonymní diskuse, musel bych se zabít. Kolik by mi dali? Je mi jasné, že pro některé tam budu nejsurovější hráč v historii. A měl bych dostat doživotí. Myslím doživotí do konce života... (úsměv)
 |
V každém případě jste určitě nepotěšil trenéry ve chvíli, kdy tým trápí řada zranění. Co vám řekli?
Určitě mě nechválili, tím spíš, že nám schází hlavně centři. Víc bych to nechtěl rozebírat. Opakuji – vím, že to byla ode mě blbost. Ale teď už to nevrátím. Každý někdy udělá chybu. Po polovině trestu můžu požádat o prominutí zbytku. Zkusím to, ale moc nevěřím. Ještě týden si asi na návrat budu muset počkat.
Už tak je tahle sezona hodně zvláštní, že?
Je, zažili jsme toho dost. Nesmět trénovat, pak čekání, zda se bude vůbec hrát. Na stadiony nesmí diváci, atmosféra je nijaká. Teď je to zároveň o čekání, jestli někdo po testech nebude pozitivní a nepůjdete do karantény. S platy jsme museli jít dolů, je to prostě celé zvláštní.
Dá se i tak udržet motivace?
Motivace je vždycky. A tou je play off. Dostat se do něj, je jedno z jaké pozice. Normálně měla jisté čtvrtfinále první šestka, letos jen první čtyřka. Bylo by fajn se do ní dostat a nemuset bojovat v předkole.
