Kdy jste se rozhodl, že dvacet sezon bude tak akorát?
Už v baráži na jaře. To už jsem věděl, že končím. Tohle bylo jen takové poděkování a rozloučení se. Přiznávám, že mě to dojalo, bylo to hezké ukončení celé kariéry.
Bylo vás hned několik na jaře, kdo oznamovali, že už pokračovat v Olomouci nebudou. Všichni se však ještě pustili do prvoligových či druholigových angažmá, tedy druhé a třetí nejvyšší soutěže. Vy už jste ale skutečně další zápas nepřidal. Zůstane to tak?
Je to tak. Brusle už visí na hřebíku. Po večerech si občas jdu zahrát za starou gardu, co máme v Přerově, ale to je už jen tak na žízeň na pivo. Jinak už jsem ale řekl, že s profi hokejem je konec. Dvacet let v extralize je dost a všechno jednou končí. Bohužel končím kariéru po baráži, což není moc lichotivé, ale na druhou stranu, vyhráli jsme ji, extraligu jsme udrželi a kluci teď tady hrají parádně. A my se na ně budeme chodit dívat.
873 zápasůodehrál Jan Švrček v české extralize. |
Zase je to výhra posledního zápasu v kariéře, to nemůže říct mnoho hokejistů.
Tak jsem si to vykládal také. Vždyť kolik sezon jsem končil vyhraným zápasem… No je to hrozně málo. Dvakrát mi to uteklo ve finále, jednou s Kometou, podruhé se Spartou. Tam jsem bohužel vždycky kousal nakonec prohru. Ten titul mě trochu mrzí. Chtěl jsem také dovršit tisícovku zápasů, blížil jsem se k té metě, ale zranění do velké míry neovlivníte. V průběhu kariéry jich u mě přišlo více a tisícovka visela moc vysoko. Já můžu být rád, že teď držím tělesně pohromadě a jdu si užívat hokejového důchodu.
Nelákalo vás ale po vzoru kolegů ještě zkusit nižší soutěže?
Ještě než začala baráž, tak jsem se bavil jako tamní rodák s Přerovem, ale řeč tam moc nebyla. S tím dotyčným pánem, co za ně jednal, jsem společnou řeč nenalezl. Na něčem se to zadrhlo, nikoliv z mojí strany, a já tedy už tehdy věděl, že čtvrtou porážkou Jihlavy je konec. Vzal jsem si tedy při posledním zápase z ledu puk, aby mi připomínal můj poslední profi zápas kariéry, a už mi visí doma v obýváku.
Oznámení konce kariéry přišlo ale až po dvanácti odehraných zápasech. Mělo to symboliku toho, že jste v dresu Komety, která v pátek přijela do Olomouce, odehrál dva roky své kariéry?
Naplánovali jsme to tak, že by to bylo nejlepší. Však jsem v Brně nějaký rok odehrál, je to moravské derby, bylo to v pátek, kdy přijde vždycky nejvíc diváků. A zvolilo se to parádně, loučil jsem se před vyprodanou halou.
1223 trestných minutnení za dvacet let v roli tvrďáka moc. |
Dvacet sezon je skutečně dlouhá doba. Co vám zůstane jako nejsilnější moment kariéry?
Těch momentů bude více, ale zážitky z extraligových finále zůstanou nejvýše. To vám utkví v hlavě. Se Spartou si vzpomínám také na finále Ligy mistrů, to byl také velký zážitek… No ale asi jsem štěstí moc nenosil, samozřejmě jsme ho také prohráli. Já pořád sbíral druhá místa. Na zlato to nestačilo. Ale takový je hokejový život a jde se dál.
Byl jste typickým zástupcem olomoucké houževnatosti, tvrdosti. Líbí se vám momentální mírný odklon od ubojované řezničiny k hokejovosti, byť je identita obětavých poctivců stále patrná?
Za těch dvacet let se hokej několikrát změnil. Byly to takové čtyřletky nebo pětiletky, kdy se módní hokejové trendy měnily. Zažil jsem tedy jednu dobu mlátiče, jako jsem byl já. Pak se to změnilo a hrál se technický hokej. No a teď to zase začíná být o té dřině, o srážkách a jednoduchém hokeji. Dnes nevidíte, že by někdo vzal puk a projel celé hřiště sám bez pomoci. Každý je na tom výborně silově, bruslařsky. Dnes už to ale bez té dřiny a práce nejde.
Vy jste byl ale tedy extra tvrďák. Uleví se některým soupeřům, že už se jim do cesty nepostavíte?
Asi jo, také jsem nebyl u soupeřů zrovna oblíbený. Kluci, co mě znají, vědí, že jsem mimo led v klidu. Na ledě mi ale občas přepnulo a bylo asi fakt těžké proti mně hrát. Před chvílí jsem se zdravil s Michalem Gulašim, to je také jeden z posledních mohykánů toho stylu, co jsem razil já. Výtisk, já, Gulaši, po nás to berou Nedomlel s Jankem. Ale těchto obránců ubývá, to je pravda.
Když jste měnil působiště, co říkali noví spoluhráči? Musel jste někdy dlouho obrušovat hrany?
Samozřejmě přijdete mezi nové lidi, nikdo vás lidsky nezná a všichni vás sledují, jak se chováte na ledě. A tam jsem se nikdy k soupeřům nechoval zrovna hodně. Takže na mě pohlíželi, jako na nějakého padoucha, ale nakonec mě snad všichni měli velice rádi.
Bývalí hokejisté Olomouce ukazují její nové dresy. Zleva Michal Kunc, Jan Švrček a Jan Knotek.
Měl jste s někým nějakou nezdravou animozitu, kdy jste si dotyčného zkrátka nenechal v souboji ujít?
No těch bylo víc. (smích) Jednu dobu to byl Daniel Rákos. Toho jsem úplně nesnášel. Ale toho nesnášelo 99 procent extraligy. Vždy to ale zůstalo na tom ledě. Když pak vyjdete ze zimáku mezi lidi, tak je to úplně něco jiného. My se nesnášeli, já ho pořád naháněl, abych ho někde u mantinelu zmasakroval, ale pak jsme se potkali několikrát v hospodě nebo na kolaudačce baráku spoluhráčů a byli jsme mimo led úplně v pohodě.
Štvalo vás, že se odmítal poprat?
To nás točilo všechny. Vždycky něco vyprovokoval a odjel pryč, jako by se nic nedělo. Ale takoví hráči zkrátka jsou, nutno mu přiznat, že svou práci dělal dobře.
Nebude vám chybět možnost vypustit tu svoji druhou, zlou tvář?
Nepotřebuju takhle vypouštět páru, když ano, jdu se projet na horském kole. Ale s klukama na ledě už si jdeme užít srandičky, pokecat a pak v klidu na pivo, protože to já celou kariéru dělat nemohl, abych neporušil životosprávu a přece jen vydržel nějakou dobu hrát. Jinak bych tyhle pivní maratony klidně provozoval.
Dát gól, nahrát a zmlátit. Švrček slavil hattrickem Gordieho Howea |
Přerov byl vaší jedinou variantou, jak pokračovat?
Chvíli jsem ještě čekal, co bude, jestli ještě něco z extraligy nepřijde. Ale bylo mi jasné, že mi zkrátka bylo 39 let, že ten trend jde do mladších hráčů. Počítal jsem se svým koncem už před sezonou a dopadlo to tak, jak mělo. Hokejový život je u konce a přichází nová životní etapa.
Co s vámi bude dále?
Já mám to štěstí, že mí rodiče mají rodinnou firmu. Zabýváme se opravami drtičů v kamenolomech a strojírenskou výrobou. Začal jsem tedy od září chodit do firmy a učím se zase něčemu novému.
Makáte manuálně, nebo posilujete management?
U nás se musí hezky odspodu!
Jednou to ale asi převezmete?
Jestli mě to bude bavit, tak třeba ano. Nechci předbíhat. Vždyť jsem v normálním pracovním procesu měsíc. Technologicky se s nikým nemůžu pasovat, ale učím se, koukám, jak co funguje.
Co jste tedy stihl alespoň v té pauze na kole?
No právě skoro nic! To bylo pořád něco. Dovolené, dodělával jsem barák, řešil práci. Takže jsem zatím jezdil jen tak trošku. Žiju za Přerovem u Hostýnských vrchů, takže jsem si projel Tesák, Troják a občas s klukama vyjedu do Rakouska. To bude ale spíš hudba budoucnosti. Já si hlavně chtěl teď od fyzické zátěže odpočinout, měl jsem jí za posledních dvacet let dost.
