Byl to pro něj neobvyklý zápas. Brněnský obránce Jan Štencel v neděli poprvé nastoupil proti Vítkovicím. Tedy klubu, ve kterém se prosadil do extraligového hokeje. „Bylo to zvláštní, ale kola jdou rychle po sobě, připravoval jsem se jako vždycky,“ líčil teprve 21letý zadák Komety, která o víkendu poprvé v sezoně klopýtla.
Štenclovi bývalí kolegové ji zdolali 1:0 po samostatných nájezdech. „Trošku mě to mrzí. Mohl jsem se klukům vysmát já, místo toho teď budou popichovat mě,“ řekl Štencel. „Tipuju Lukáše Kloka, že mi nějaká zprávička od něho přijde, ale to k tomu patří. Věřím, že jim to třikrát vrátíme,“ zavelel ofenzivní bek, jenž patří mezi nejpříjemnější překvapení nabitého brněnského kádru.
I přes první porážku Kometa předvedla dobrý vstup do extraligy, souhlasíte?
Dvakrát jsme vyhráli venku. Nabrali jsme body, se kterými možná někdo nepočítal. Samozřejmě porážka nás mrzí. Není ale čas na nějakou paniku, nebereme to jako tragédii. Máme 13 bodů. Byl to jeden zápas z 52 v základní části, musíme se z toho poučit a jít dál.
Daří se i vám. Je pro vás výhoda, že jste trochu ve stínu hvězdných brněnských posil z ruské KHL?
Nevím, jestli je to výhoda. Je ale pravda, že na kluky je větší tlak, víc se na ně dívá, soupeři se na ně zaměřují. My ostatní máme větší prostor k tomu něco vymyslet. Ale je to týmový sport a musíme makat všichni.
Kdy jste začal tušit, že byste mohl nastupovat v první formaci?
Víceméně když začínala sezona, jak se seskupovaly pětky. Trenér nás dával s Ondrou Němcem dohromady a něco naznačoval, že bychom mohli hrát spolu, ať si trošku sedneme a ať se domluvíme, co bychom očekávali. A myslím, že nám to klape.
Martin Erat říkal, že se v lajně snaží kočírovat mladičkého Martina Nečase. Vás zkušenější kolega Němec nějak diriguje?
Samozřejmě. Ondra má velké zkušenosti. Víceméně je to jeho povinnost mě usměrnit a umravnit, kdy vyjet a kdy ne. Spolupráce ke mně funguje a jsem za to rád.
Jaká je jeho nejčastější rada?
Ať střílím. Jelikož to moc nedělám, kolikrát mi říká, ať raději vystřelím, než nahrávám.
Berete to jako váš největší nedostatek?
Rád bych víc střílel, ale jen co uvidím lépe postaveného spoluhráče, vždycky mu to chci hodit. Vím, že je to kolikrát na škodu. Nevím, jestli je to nedostatek, ale je to jedna z věcí, co bych mohl zlepšit.
Také vás moc často nevidím před brankářem, když se něco semele...
Tak to jste mě spíš přehlédl. (usměje se) Když je povinnost se požduchat s nějakým soupeřem, nesmím uhnout. Ale od toho tady nejsem, abych někoho tahal za kalhoty a vyhazoval z brankoviště. Samozřejmě se ale na gólmana nesmí sáhnout, musím soupeře jen dostat pryč a to ostatní je na dalších klucích.
Byl pro obránce rozdíl, že se do branky místo zraněného Marka Čiliaka postavil Karel Vejmelka?
Myslím, že velký rozdíl není. Máme domluvené stejné signály s oběma gólmany. Je jedno, kdo tam stojí. Oba jsou navíc vynikající. Karel teď chytal fantasticky, nulu si zasloužil. Škoda, že jsme my nedali góly.
A věděl jste, že je specialistou na Vítkovice?
Vzpomínám si na to z opačné strany. Spoléhal jsem, že by to mohlo klapnout i teď. Bohužel to nevyšlo, snad mu to vyjde příště.
