Mezi tyče pak naskočil ještě v šestém čtvrtfinále proti Hradci Králové, ve 46. minutě za stavu 3:4 vystřídal Dominika Furcha, brzy inkasoval, ale s týmem nakonec slavil obrat a výhru 6:5 v prodloužení.
„Hlavně s Kladnem to byl extrém. Doufám, že nic takového už v kariéře nezažiji,“ ohlížel se osmadvacetiletý Růžička s odstupem času.
To už stál na chodbě zimního stadionu v Plzni, kde v příští sezoně vytvoří tandem s Nickem Malíkem. Stal se tak šestou posilou Škody.
Straší vás ten zápas v hlavě?
Bylo to šílené. Trochu jsme si pokazili renomé z celé základní části. Než jsme pak postoupili v předkole přes Plzeň, dívalo se na nás skrz prsty a mohli jsme si za to sami. Ale pak jsme zase ukázali, že to s námi tolik nezamávalo. Bylo to strašné vůči fanouškům, vůči partnerům, vůči všem. Jsem rád, že jsme to pak dokázali v play off napravit.
Druhá vzpomínka už je daleko veselejší. Jak vám bylo, když vás trenéři v šestém čtvrtfinále s Hradcem Králové poslali na led?
To bylo hodně divoké... Vedli jsme tři nula, ve třetí části najednou prohrávali. Trenér se na mě podíval a řekl, ať se připravím. Já byl překvapený, myslel jsem, že si dělá srandu. Teprve když mi to zopakoval podruhé, pochopil jsem, že fakt jdu na led. Bylo to emotivní, věděl jsem, že to může být moje poslední představení v Mladé Boleslavi. A protože jsme prohrávali, ani se mi tam moc nechtělo, nechtěl jsem se loučit jako poražený. Ale dokázali jsme se zázračně vzchopit a zápas otočili. Škoda, že v sedmém duelu se to přiklonilo na stranu Hradce.
To už jste nějaký čas věděl, že klub opustíte. Jak se zrodil přestup do Plzně?
Ke konci sezony se mi ozval agent, že Plzeň má zájem. Jakmile jsem se to dozvěděl, byl jsem na 99 procent rozhodnutý, že to je nabídka, kterou chci určitě přijmout.
I kvůli menšímu vytížení, které jste v Mladé Boleslavi měl?
Stoprocentně to hrálo roli. Chtěl jsem chytat víc, ale Domíno (Dominik Furch) byl v brance skvělý, trenéři neměli moc důvodů to měnit. Byl to jeden z hlavních důvodů.
S Plzní jste se pak utkali v předkole. Komu jste fandil?
Samozřejmě Boleslavi. (smích) Chtěl jsem postoupit a stál jsem na té šťastnější straně.
Jak jste sérii viděl?
Myslím, že první dva zápasy byla Plzeň doma paradoxně lepší, ale výhry jsme brali my. Furchíno nás hodně podržel, nám tam naopak góly napadaly. V Boleslavi už jsme to zlomili, ale byla to hodně vyrovnaná série a Plzeň nám do čtvrtfinále vzala hodně sil.
I v Plzni vás čeká boj o místo, Mladík Nick Malík si vytvořil velmi dobré renomé.
Nick měl výbornou sezonu. Těším se na naši spolupráci a věřím, že vytvoříme velmi dobrou gólmanskou dvojici. Jsem přesvědčený, že to mezi námi bude fungovat. A o tom, kdo bude a nebude chytat, rozhodnou trenéři.
Zažil jste situaci, kdy to mezi gólmany skřípalo?
Naštěstí jsem nikdy nezažil parťáka, s nímž bych měl vyloženě problém. Nebo on se mnou. Pro celý tým je to důležité. Když ti dva spolu opravdu táhnou za jeden provaz, dodá to klid celému mančaftu. Věřím, že to bude náš případ, že kluci uvidí, že si nehážeme klacky pod nohy, ale stojíme jeden za druhým.
Vybaví se vám nějaký konkrétní zápas proti Plzni?
Jistě. Navždy budu mít zafixované, že můj první zápas od úvodní minuty v extralize byl v sezoně 2017/18 právě proti Plzni doma v Mladé Boleslavi. I do Plzně jsem se pak pokaždé těšil. Atmosféra je tu bouřlivá a teď se těším na to, že lidi budu mít na své straně.
Čeká vás také spolupráce s trenérem gólmanů Rudolfem Pejcharem. Už jste spolu mluvili?
Jistě. Ruda byl velkou součástí toho, proč jsem chtěl jít do Plzně. Není náhoda, že tady gólmani každý rok chytají dobře, má na tom neskutečnou zásluhu. Já jsem dost pracovitý, a proto se na spolupráci moc těším, na Rudu Pejchara jsem neslyšel jediné špatné slovo z lidské ani z trenérské stránky.
