Pochvaloval si kontrakt na dva miliony dolarů od Islanders, přesto už v půli léta varoval: „Je možné, že kdybych se neprosadil do prvních dvou lajn, tak nebudu hrát vůbec – občas to tak v NHL bývá.“
Teď, když NHL nabírá teprve trochu rychlejší dech, už je zase v Plzni. V úterý tu podepsal měsíční kontrakt, který sice může i předčasně utnout, nicméně je to definitivní tečka za snahou probít se do NHL. Nevyšlo to u Islanders ani na farmářském testu Bostonu.
Proč? Je třeba přiznat, že Kovář si svůj americký sen přišel splnit ve špatnou dobu, a bylo hned několik proti, kterým čelil. Dál a dál pokračuje v NHL trend omlazování. Statistiky ukazují, že vrchol hráčů je ve 24 letech, a tak je osmadvacetiletý novic pro šéfy zbožím, jehož datum spotřeby se blíží. Ač v létě dřel, výrazně zhubl, stejně ze sebe těžko mohl „vykouzlit“ excelentního bruslaře, kterým nikdy nebyl. Jeho přednosti jsou jiné. Jenže NHL teď je „leteckou“ disciplínou.
Nepomohl ani životopis, v němž má zlaté úspěchy z KHL. Amerika dál ruskou ligu přehlíží a zvlášť loňský truc Vadima Šipačova hráčům přicházejícím z východu pošramotil pověst.
Kovář narazil i u dvou silných person. U Lou Lamoriella, manažera Islanders, o němž Jaromír Jágr řekl: „Někteří manažeři vás podepíšou, ale pak nechtějí vypadat jako blbci, že budete brát velké peníze na farmě. Jemu je to fuk. U něj vždy začínáte na nule a je mu jedno, jaké máte statistiky v Evropě.“
A u Bruce Cassidyho, kouče Bostonu, který rozhodoval, zda Kovářovi dát při marodce Bruins kontrakt. Neudělal to. I proto, že Čecha pořádně neznal a že by „pošlapal“ výkonnostní hierarchii klubu. Sám na farmě v Providence dlouhé roky trénoval a přiznal: „Otázka je, zda by se z nás s jeho příchodem stal lepší tým, nebo jestli bychom měli raději pracovat s hráči, které tu máme.“
Aby mohl Kovář přeskočit draftované naděje Bostonu, musel by být na farmě lepší než oni. Ne o kousek, ale výrazně, protože pro klub – z výše popsaných důvodů – jsou lepší investicí ti mladší.
Už teď ho lákají Rusové, Švýcaři, v extralize se neohřeje. Ovšem za svůj podzimní „výlet“ do USA si zaslouží respekt. Mohl mít na další roky jistou štědrou smlouvu v Rusku, ale toužil po americkém snu. Nevzdal se po prvním neúspěchu, ani teď neviní okolí. Další šance už asi nepřijde, ale v důchodu si může říct: „Zkusil jsem to.“
