Zamíchal s pukem, posunul si jej do bekhendu a s ledovým klidem ho zasunul za ležícího gólmana. Jan Hruška v závěru úterní přípravné partie s Třincem prokázal, že jeho cit v rukou je pořád prvotřídní.
„Aspoň mi to nepřeskočilo hokejku jako u prvního gólu, takže to bylo příjemnější. Ale těžko říct, jestli byli (soupeři) úplně koncentrovaní,“ komentoval útočník hokejové Komety korekci výsledku na konečných 3:6.
Právě vinou porážky nijak nezářil, i když jeho osobní představení zářivé bylo. Ke dvěma trefám totiž připojil i parádní nahrávku na zásah Luboše Horkého. „Ale hraje se spíš na vítězství než na body, takže žádná hitparáda. V hokeji chceš vyhrát, ať je to příprava, nebo mistrák. Nechceš si jen zahrát a dostat šest gólů,“ prohlásil Hruška.
Úterní výkon však i pro něj samotného musel být dobrým znamením. V uplynulých měsících totiž třiatřicetiletý držák brněnského celku prožíval muka.
Vše začalo v úvodním jarním semifinále extraligy v Liberci, kde si poranil pravé rameno. V průběhu série ještě zkusil naskočit, ale vydržel jen jedno utkání. „Nešlo o to, že by se to uspěchalo. Domluvili jsme se s doktorem, že víc pos... už se to nemohlo, tak jsem to zkusil, dokud rameno drželo. Ale ke konci (zápasu) už to vyskakovalo a dál se to nedalo,“ popisuje Hruška, který krátce po trpkém brněnském konci sezony zamířil na operaci.
Následovalo několikatýdenní martyrium. „Bylo to dlouhé. Šest týdnů jsem měl na ruce ortézu, takže se nedalo dělat vůbec nic. Pak jsem ještě tři týdny s rukou skoro vůbec nehýbal a ještě měsíc a půl po sundání ortézy byla ruka hrozně slaboučká,“ líčí Hruška.
Asi měsíc prováděl s fyzioterapeutem pasivní cvičení, pak postupně posiloval s gumami a lehkými váhami. „Dělal jsem různé nesmyslně vypadající pohyby a rotace. Postupně se přidávalo, až se to dostalo zpátky do normálu. Teď to trošičku přešlo z ramene do lokte, ale není to nic šíleného,“ podotýká Hruška.
Bez provozuschopné pravé ruky trpěl i mimo sport. „S levačkou to není žádná hitparáda. Bylo samozřejmě víc pikantních věcí, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Nejzajímavější bylo, když jsem na to nemyslel a objednal si steak. Ten se vidličkou jedl blbě,“ usmál se zkušený centr. „Taky nebyla dovolená, protože s jednou rukou si člověk nezaplave ani nic nezahraje.“
Do začátku sezony však pořád zbývalo dost času. „Proto jsem nijak nepanikařil. Operace dopadla dobře, šlo jen o to, dotáhnout vazy, aby to bylo pevnější než předtím. Neměl jsem strach, že by se ruka nedala do kupy. Příprava sice byla kratší, ale zase trochu intenzivnější,“ přibližuje Hruška, který do přípravných mačů naskočil už minulý týden. „Je to o tom, dostat pár ran, abych věděl, že rameno drží. Musím to zaklepat, protože mi přijde, že už jsem něco schytal, a je to dobré.“
V úterý nastoupil místo zraněného Karla Pláška na křídle po boku Tomáše Plekance a Luboše Horkého. „Nikdy jsem nebyl ortodoxní centr. Samozřejmě se tam cítím nejlíp, ale když budou chtít, abych hrál křídlo, tak budu hrát křídlo,“ pověděl Hruška. A jeho univerzálnost oceňuje i kouč Komety. „Máme poměrně hodně centrů a Honzův výkon ukázal, že by to z křídla problém být neměl. A když začne hrát centra, tak se s tím rychle srovná,“ věří Petr Fiala.
