„Nebylo to příjemné, když jen sedíte doma a koukáte, jak kluci hrajou. Pak jsem do toho skočil zpátky na Spartě po jednom dnu tréninku, což bylo docela těžké. Ale po dalších třech utkáních už se cítím lépe, fyzicky jsem na tom jako předtím,“ říká jedenatřicetiletý Eberle.
V pátek v 16.30 hodin se Škodou nastoupí doma proti Zlínu, s nímž se utká vůbec poprvé v sezoně.
Je to zvláštní sezona. S některými týmy už máte odehrané dva zápasy, s jinými žádný. Vadí vám, jak je liga rozkouskovaná?
Je to specifické. Nechodí diváci, jednotlivá kola nejdou po sobě, s někým jsme ještě nehráli. Ale snažíme se přizpůsobit. A když jdou naopak zápasy v rychlém sledu, je to fajn. Proto mám rád leden či únor, kdy se toho hraje hodně. Nejsem velký fanda toho, aby byla extraliga jen v pátek a v neděli. Je to takhle fyzicky náročnější, ale soutěž jede a nemusíte moc přemýšlet nad tím, když se prohraje.
Vracelo se vám po zranění do sestavy snadněji i proto, že se Plzni daří a hraje na čele?
Samozřejmě, kluci hráli v pohodě. Máme velké sebevědomí, o to je všechno jednodušší. Jednou jsme prohráli dva zápasy za sebou, jinak je sezona zatím dobrá a plníme cíl, který jsme si předsevzali. Já si jen přeji, aby nám to vydrželo.
Šlape i váš útok „Rafanů“. Vnímáte, že si už od soupeřů zasluhujete výraznější pozornost?
Tak vždycky je příjemnější, když o vás někdo ví a stará se o vás... (úsměv) Ale hokej už nějaký ten pátek hraju. Se soupeři se známe dlouho, víme, co od sebe můžeme očekávat. My se snažíme o modernější pojetí, to znamená hodně bruslit a mít velký tlak na branku. A zatím se nám daří i v produktivitě.
To je rozdíl oproti loňsku. Předváděli jste stejný styl, jenže body vaší trojici tolik nepřibývaly.
A rok předtím zase ano. Je to sport a síla tohohle týmu je především v tom, že máme vyrovnaný kádr. Lídři plní roli lídrů, první lajna je odskočená výš a my ostatní se snažíme být tři vyrovnané formace. Navíc každá může dávat góly, to je pro soupeře vždycky těžší.
Petrové Straka i Kodýtek si pochvalují, že si všichni tři náramně rozumíte na ledě i mimo něj. Je to i pro vás důležité?
V kariéře jsem měl štěstí na to, že jsem měl pozici v lajnách pevnou. Když jsem s někým hrál, vydrželo to pohromadě pár měsíců. To je velká výhoda. Když sestavou putujete, a nevíte, co od druhého čekat, je to složitější. Se Stráčou a Kodym jsme spolu prakticky od prvního přípravného zápasu, kdy nás trenéři před dvěma lety dali do kupy. Hned bylo vidět, že si dokážeme vyhovět. A i když se pár zápasů nepovede, dostaneme se z toho.
V pátek poprvé v sezoně nastoupíte proti Zlínu. Je vůbec nějaká výhoda být v domácím prostředí, když se musí hrát bez fanoušků?
Je, i když s lidmi je to samozřejmě ještě daleko lepší. Fanoušky potřebujeme. Ale odpadá cestování a jak se říká, doma člověk ví, jak se puky odráží, jaký je led, na kterém denně trénujeme. Takže hrát doma určitá výhoda pořád je.
