Na ledě v sobě lídrovství máte. A co v kabině?
Na ledě snad ano, i když minulou sezonu jsem toho moc nepředvedl, ublížil jsem si i některými zbytečnými fauly. Chtěl jsem hrát tvrdě a hokej je rychlá hra, takže když chcete do někoho vletět a trefíte ho špatně, jdete do šatny a už s tím nic neuděláte. V kabině někdy držím věci v sobě, nechci úplně všechno vypouštět. Byl jsem méně mluvný, ale teď mám mezi třetinami prostor týmu něco říct, reagovat, když se mi něco nelíbí. Hlavně se snažím klukům pomoct.
Flynnova show v generálce. Třinec táhl k výhře nad Vítkovicemi bilancí 1+5 |
Loni jste byl v týmu nový. Dá se říct, že jste se už otřískal a vybojoval si vůdčí pozici?
Máme super partu a kluci vědí, že už mám něco za sebou. I minulý rok, když jsem přišel, tak mě viděli jako nějakého lídra. Teď jsem dostal to céčko. Někdy už to ale je i otravné, když za mnou furt někdo chodí a říká: Hele, Zbořa, co si myslíš o tomhle? (smál se)
Ve své kariéře jste v Bostonu zažil několik velkých kapitánů, třeba Patrice Bergerona, Zdena Cháru, Brada Marchanda. Odkoukal jste od nich něco?
Určitě. Hodně lidí se mě ptalo, kdo byl největším lídrem, jakého jsem v životě zažil a vždycky odpovídám, že Patrice Bergeron. To byl nadčlověk. Měl kolem sebe auru, což je teď populární slovo, a všichni ho chtěli následovat. Nedíval se na rozdíly mezi hráči kolem sebe. První čtvrtá lajna nebo první druhý gólman, mladý, nemladý, všechny, kteří přišli do šatny, přijal víceméně do své rodiny. A vy jste se v šatně už jen kvůli němu cítili dobře.
Takže je váš vzor?
Takový kapitán bych chtěl být. Ať přijde kluk z juniorky, nebo hraje v první či čtvrté lajně, jakou má v týmu roli je úplně jedno. Potřebujeme všechny, abychom vyhrávali. Sezona je dlouhá, někdo se může zranit, takže ho musí případně nahradit někdo z juniorky.
Bostonský obránce Jakub Zbořil opouští za asistence spoluhráčů led v duelu s Nashvillem.
To Brad Marchand byl asi úplně jiný kapitán.
Byl... To byl ten oheň v šatně (smál se).
V předešlé sezoně jste se zpočátku hledal, ale její druhá polovina i přes zranění byla z vaší strany lepší. Bylo to tak?
Něco se stalo v Pardubicích, skončilo mi to tam, přišel jsem do nového klubu, kde mi trenér (Václav Varaďa) říkal: Kubo, ty ses mi vždycky líbil, vy jste byli s bráchou takoví ti šmejdi na ledě a chci, abys tohle dělal. Snažil jsem se, ale posbíral jsem nějaké tresty, i do konce utkání... Takže jsem to pak musel vytřepat z trenek. Na ten start ve Vítkovicích jsem musel zapomenout a začít odznova. Není to úplně lehké, když je rozběhnutá sezona, ale povedlo se mi to, začal jsem hrát svůj hokej, takový, jakým bych se chtěl prezentovat – bruslením, vytahováním puku ze třetiny, rozjížděním útoků. Víceméně jsem se vykašlal na to, abych někoho trefoval, začal jsem hrát víc s pukem.
Takže už nechcete být na ledě šmejd?
V nějakých případech to potřeba bude, před bránou to musí protihráče bolet. Ale mám na to super parťáka Holyho (Rhetta Hollanda).
Bylo těžké změnit hru během sezony?
Měl jsem v sobě hodně zlosti z předchozího roku. Šel jsem do týmu (Pardubic), se kterým jsem chtěl vyhrát titul, což nedopadlo. Odešel jsem do jiného mužstva (Vítkovic), kde jsem chtěl působit jinak. Bylo to jenom na moji škodu, takže jsem se vrátil k tomu, kde jsem začal a více se hýbal.
Byl jste i přemotivovaný?
To také. Chtěl jsem se ukázat, chtěl jsem do toho jít naplno. Říkal jsem si, že budu na ledě tvrďák, že někoho posadím na prdel, jak se říká, a z toho vyplynuly akorát chyby. Musel jsem tak nahodit ten reset a jít odznova.
Jaký dojem na vás udělal nový vítkovický trenér Francouz Yorick Treille?
Je cílevědomý, velký profesionál, nenechá se odradit od své cesty. Má velkou trpělivost. Měl hodně důvodů i na tréninku, kdy by na nás mohl řvát a rozsekat hokejku, ale neudělal to. Jeho styl se blíží více zámořskému hokeji než evropskému. Věříme jeho vizi. Rozdal nám určité role v týmu a ty se všichni budeme snažit plnit.
Pamatujete si na něho jako na hráče?
Vůbec (smál se).
Varaďův konec ve Vítkovicích oficiálně potvrzen. Mužstvo přebírá Treille |
Říkal jste, že Yorick Treille je spíše zámořský typ trenéra. Znamená to, že hru zjednodušíte?
Když to vezmu podle sebe, tak se mnou hodně mluví. Chce, abych byl moderní obránce, abych rozvážel puky, podporoval útoky a to požaduje i po ostatních obráncích. Všechny nás takový hokej baví. Zámořské je to v tom, že v pěti bráníme i útočíme.
Trenér s vámi mluví anglicky, ale nesnažíte se trochu učit francouzsky, aby díky tomu byly i nějaké legrácky v šatně?
Ne, ne. Dneska jsem ho slyšel prohodit dvě francouzská slova s Nelem (Antohyn Nellisem). Říkal jsem si: To musí být super, že tady mluví někdo francouzsky. A místo toho mi oponovali: Tady je francouzština zakázaná. Takže asi nemá cenu se ji učit.
A trenér se česky učí?
Jo, zkouší to. A umí. Přišel a řekl: Dobrý den (smál se). Něco ví. Třeba děkuji, puk, takové jednoduché věci.
Obránce Jakub Zbořil.
Hodně expertů tipuje, že Vítkovice skončí na spodních příčkách extraligy. Je pro vás motivace ukázat sílu mužstva?
Určitě. Máme mančaft na to, abychom se prali o vyšší příčky, než říkají experti. Když nám to vyjde, bude to super, když ne, budeme den po dni muset pracovat, aby se naše výkony zvedaly. Příprava nám sice výsledkově nevyšla, ale o to víc musíme pracovat.
To, že se vám v přípravných zápasech výsledkově nedařilo, byla daň za to, že se učíte nové věci?
Myslím, že jo. Bavili jsme se o tom hodně, měli jsme proslovy v šatně po zápase s Třincem (3:6), kde jsme v první třetině ukázali, na co vlastně máme. Ale pak jsme dostali jeden gól a zase se nám hra trošku rozbila. Je tady nějaký mrak, že když dostaneme gól, přestaneme hrát. Tohle musíme zlomit, každý musí plnit to, co po něm trenéři chtějí.
