Jeho kaskadérským kouskům tleskal ze střídačky i Jan Lukáš, který doposud chytal namísto zraněného Konráda. Jednatřicetiletý Sedláček ukázal snad celý repertoár. Pořádně široký. Postupně zapojil do hry lapačku i výstroj a pestrou škálu zákroků prezentoval i přesně vymrštěným betonem, například proti ráně Birnera.
Nejefektnější zákrok ale přišel ještě v první třetině. Tygřím skokem jste hokejkou z brankové čáry vytáhl skákavý kotouč, který po střele libereckého Šmída dorážel Dávid Gríger.
Pro mě nejtěžší moment zápasu. Sám bych chtěl vidět, jak moc před čárou kotouč byl. Ale naštěstí to rozhodčí ani nezkoumali. Trochu mi pomohla i tyčka, ale po tom zákroku jsem si začal věřit.
Debut za Olomouc dopadl nejlépe, jak mohl, viďte?
Bylo to hodně dobré. Brali jsme tři body proti Liberci, velmi silnému týmu. Takže super, jsem spokojený.
Ve třetí třetině jste čelil dvanácti střelám. Těžké chvíle?
Ano, ale kluci mi velmi pomohli. Olomouc znám ze vzájemných zápasů a vždy je zdobila především důkladná obrana. V obranné fázi se tu dbá na maličkosti, za což jsem rád. Snad tak budeme pokračovat!
S týmem nejste dlouho, jak vypadala komunikace?
Měli jsme hodně mítinků. Dost jsme si povídali s koučem gólmanů Martinem Faltrem i s obránci. Myslím, že jsme odvedli dobrou práci.
Poslední zápas jste odehrál v březnu. Nebylo těžké po takové době znovu hrát?
Mám toho plné brejle! Navíc jsem byl ještě zraněný.
Přitom velmi jistý výkon.
Strašně jsem dřel, prakticky celé léto. Věděl jsem, že budu muset být trpělivý, teď jen doufám, že se mi to bude vracet. Je to vždy o prvním zápasu, naštěstí se povedl.
Kdy jste se dozvěděl, že se postavíte do klece?
V sobotu. Ještě před tréninkem přišel Martin Falter a řekl mi to.
Klub ještě délku vašeho hostování neodtajnil, mohl byste vy?
Jsme zatím domluveni, že tu budu do listopadové reprezentační pauzy. Pro mě je teď důležité jít zápas od zápasu a pomoct týmu. Stejně tak mančaft pomáhá mně. Teď nad budoucností nepřemýšlím. Pak uvidíme, jak to bude vypadat.
Bavili jste se s Janem Lukášem o vzájemné roli a přínosu?
Věděl jsem, že dřív nebo později šanci dostanu. Je tam skoro dvacet zápasů, jeden gólman to neodchytá. Jsem rád, že se to povedlo a že trenéři viděli, že se mnou mohou počítat. S Lukynem máme parádní vztah, nikdy v životě jsem s kolegou neměl problém. Jsme kamarádi, chytávali jsme proti sobě.
Žádné hecování před zápasem?
Nene, navzájem si přejeme! Mezi brankáři většinou žádné „ty vole dělej“ neprobíhá. Teď je hlavně dobře, že z toho tým může těžit.
V úterý do Olomouce zamíří Zlín, za který jste odchytal téměř 140 zápasů. Pocity?
Další normální zápas. Sice jsem tam chytával, ale za posledních osm roků jsem tam strávil pouze jeden půlrok. Kromě toho, že tam v létě bývám s ženou, už toho se Zlínem moc společného nemám.
Co říkáte na atmosféru v plecharéně? Byla i mexická vlna.
Fantazie. Už i minulý zápas, když jsem byl na střídačce, jsem říkal fyzioterapeutovi, že tohle se už moc na stadionech nevidí. Možná ještě na Kladně nebo ve Zlíně je dobré domácí prostředí. Když jsme byli menší, bývalo to jiné. Například v Liberci či ve Varech toto nezažijete. Tady jsem cítil energii, která nás hnala. Jen ať to pokračuje a přijde ještě víc lidí!
