Váhal jste, jestli kývnout?
Ať to není jen na Michalovi... Já si říkám, že jsem asi nebyl dobrý asistent. Dělal jsem to rok s Láďou Svozilem, od té doby nikdy. Ptal jsem se na to svých mentorů, kterým říkám kolegové trenéři, ne asistenti. Pavla Trnky, Petra Svobody, Radima Skuhrovce. Oni mi vždycky vytvořili parádní servis, byli jsme parťáci. Něco od nich jsem se snažil přinést i do Litvínova.
Ale teď jste zase hlavní kouč.
Když to přišlo, ani jsem o tom nepřemýšlel. Dostat se do místní společnosti hokejových odborníků, nemyslím jen kolem zimáku, ale celého města, je fajn. Navíc tady mám rodinu, děti. Nejstarší je v Kanadě, ale dvě děti chodí v Litvínově do školky a školy. To prostě musíte vnímat. A musíte s místními lidmi žít, stydíte se nakupovat, když prohrajete. To k tomu patří, jste v hokejovém blázinci, šílenství, ale byla to výzva.
Jak často chodíte nakupovat?
Bydlím kousíček od zimního stadionu, do Billy vyrážím pravidelně, ale když se prohraje, chodí manželka. (směje se) Takže teď moc často ne. Za rozbřesku nebo před zavíračkou. (usmívá se) I na pivko, když kolega zůstává, si rádi zajdeme. Ale to musíme být hodně odvážní. Kritiku bereme, litvínovský fanoušek chce vidět vždy vítězství. To všechno přináší trenérský život v Litvínově.
Fanoušci Litvínova vyklidili kotel a spílali Orlenu: Pohřeb k osmdesátinám? |
A co si situaci i s celým týmem vyříkat v hospodě, jak se to v minulosti často dělávalo?
To není na pořadu dne. Jak říkám, v Litvínově není snadné jít do restaurace ani s rodinou. Tady je těžké prostředí. Ale já ho mám rád! Já Litvínov miluju jako hockeytown. Vím, že se tak říká Pardubicím, ale kdo tady trénoval a je odjinud, moc dobře ví, jak to tady chodí. Takže pivo je způsob, ale určitě ne v naší situaci. Spíš ladit herní systém. Jsou věci, které nás trápí, osobní souboje, dorážky, góly z předbrankového prostoru. Hodně tréninkových her na malém prostoru. A pořád hráčům zdůrazňovat, že to všechno děláme proto, že jsme v tom v utkáních slabší.
Když jste zůstal a neutekl, tak věříte, že tým není odepsaný?
Jasně. Musíme číst méně chytrých komentářů od novinářů a expertů, že všechno je jasné, a soustředit se na sebe. Moc dělá mentální stránka, která se podceňuje. Vidíte i na tréninku, jak se hráči radují z každé malé věci. Pak se strašně zvedají. Pomůže jim to ať už tuhle sezonu nebo do další kariéry. Nikdo neví, co v Litvínově bude příští rok. Bez ohledu na to, co se děje od začátku sezony, každý hraje o svou budoucnost. Říkám jim: Každý trénink, každé střídání vás může posunout dál. I kdyby sezona šla dál stejným směrem, obohatí vás to v kariéře. Včetně mě, protože jsem v této situaci nikdy nebyl.
Jak to zvládáte?
Posunul jsem se do pozice hlavního, ale pořád jsme tady Fery, já, Ori (asistent František Ptáček a trenér brankářů Zdeněk Orct). Je to o nás všech, jak budeme pracovat. Já jsem věčný optimista, mně se staly horší věci v životě než být poslední a mít jedenáctibodovou ztrátu. Na konci dne je to pořád jen hokej. Když budu mít čistý štít a budu vědět, že já i mužstvo jsme udělali maximum, tak sklidíme, co jsme zaseli. Vnímám od svých mentorů, že náš projev se změnil, mužstvo reaguje. Je na nás, abychom to nastavili na správnou kolej.
Verva Litvínov - HC Olomouc, hokejová extraliga. Ondřej Jurčík z Litvínova slaví výhru.
Po poslední porážce 1:3 s Hradcem Králové jste mluvil o neúspěšné pětizápasové výzvě. O co šlo?
Skončili jsme ji s bilancí 2-3, chtěli jsme ji obrácenou. Hradec je náš vzor. Nechci Máťovi (trenérovi Tomáši Martincovi) lézt do zadku, strávili jsme spolu celý covidový rok u repre, ale jejich styl hokeje je přesně takový, jakým se chceme prezentovat my. Trošku jsme ho zjednodušili, o reprezentační pauze se to snažíme dotáhnout do větších detailů. Seběhlo se všechno rychle a nálož zápasů je vzhledem k olympiádě velká, i když pro každého stejná. Šlo se ze dne na den, nebylo moc prostoru na souvislejší trénink, věnování se detailům.
A ta challenge?
Mrzí mě Olomouc venku, Sparta venku, Mladá Boleslav venku, běží mi to jako film, měli jsme šance. To jsou body, které ležely na zemi, tam jsme si tu naši challenge, pětizápasové mikro play off měli uhrát. Bavíme se o dovednostech, reakci hráčů, zkušenostech, herním řešení. Když se něco změní, každý zareaguje. Jednotlivec i tým. To už trochu filozofuju. Chtěli jsme podniknout nějaké kroky během pauzy, něco se povedlo. A věřím, že v následujících zápasech po přestávce pojedeme tu svoji tvář, ještě víc zúročenou body a góly. Jak říkali v seriálovém Okresním přeboru: Čím víc gólů dáš, tím víc bodů máš.
11 bodů...ztrácí Litvínov z posledního místa na předposlední, vyhrál jen čtyři zápasy z 21. |
Posílil vás lotyšský obránce Komuls. Ještě se poohlížíte?
To se děje všude. Když jsem dělal generálního manažera, každý den jsem řešil, co bych pro tým udělal. Každý klub nějak reaguje. Analyzuje si výkonnost hráčů, jestli plní svoje role. Není rozdíl mezi posledním a prvním mužstvem extraligy, kádr je živý organismus. A trenéři s manažery přemýšlejí, aby pro svůj tým udělali to nejlepší.
Uvítal jste reprezentační pauzu, nebo byste radši hrál dál?
Popravdě, já bych radši hrál. Ač to tak nevypadá, náš projev se zvedl. Je to vážně jen o šancích. Což se nezmění tím, že o tom budeme jen mluvit. Teď jsme hráli s top týmem, Hradcem, potkali jsme se s jeho rychlostí. Když jsme s reprezentací nastoupili proti Kanadě a USA a pak jsme šli do dalšího utkání, hráči reagovali úplně jinak, protože měli zkušenosti s topem. Z toho pohledu mě pauza štve. Ale z pohledu týmu, ze stránky mentální i fyzické, je dobře, že přišla. Hráči jako Polášek a další toho mají nad hlavu. Rotace u nás velká není, i kvůli zraněním. Někteří byli v první části sezony přetěžovaní. Víme, že ztráta z posledního místa je hrozivá, ale není ještě ani polovina sezony.
Litvínov posiluje defenzivu, přichází lotyšský reprezentant Komuls |
Mluvil jste o čištění hlav. Co nějaký teambuilding?
Parta je tady dobrá. Máme dost reprezentantů pryč, chtěli jsme si oddechnout, vyčistit hlavu od hokeje. Tedy hráči, trenéři ne. Kdo tomu rozumí, viděl zlepšení v úsecích zápasů. Ne každému hráči to sedí, to je otázka individuální vybavenosti a celkového mentálního nastavení. To je náš prostor v repre pauze to posunout dál a sbírat body.
Co je potřeba posunout?
Sice nevyhráváme osobní souboje, ale jsme správně na defenzivní straně ve všech částech hřiště. Ale pak je tu B: když puk získáte, potřebujete s ním dobře naložit. Musíme kluky uklidnit, věnovat se detailům systému. Někteří byli dřív bodoví, není snadné, aby se dostali do herní pohody. Musí nahodit ty malé věci, pro které jsou tady. Chce to nadhled, uzavřít se sami do sebe, do naší bubliny. A tvrdě pracovat.
