Delší sérii vydržel v extralize jen Petr Leška. V čem je vaše kouzlo?
Nedávno jsem četl rozhovor s Alexem Ovečkinem, který vynechal za třináct let minimum zápasů. Souhlasím s ním, že je to dané geneticky. Moji rodiče také sportovali, takže nějaké geny tam jsou. Samozřejmě je to ale i péčí o tělo.
O hokejistech je známo, že nastupují i přes nemoci a drobné bolístky. S čím jste se musel potýkat vy?
Hrál jsem s chřipkou, angínou, roztrženým uchem. Tehdy jsem měl něco i s kostí u lebky za uchem, ale to se stalo naštěstí v půlce července.
Co všechno jste nucen podstupovat, aby šlo starty v řadě sbírat dál?
Pravidelně spolupracuji s fyzioterapeuty, mluvím o tom s kondičním trenérem. Ať vím, že když mě něco bolí, tak jak tomu předejít, snažím se myslet na prevenci. Samozřejmě k tomu musí být i štěstí, aby vám někdo neurval koleno nebo rameno.
Jak se tohle všechno kloubí s národní házenou, kterou si prý rád zahrajete?
Dřív jsem hrál pravidelně každé léto, vždycky po konci sezony. Poslední dva nebo tři roky to ale nestíhám, protože po sezoně se právě dávám dohromady.
Zocelila vás házená?
Já mám rád tyhle kontaktní sporty. I v hokeji se snažím o kontaktní hru. Asi mně ta házená trošku pomáhá, člověk je na rány zvyklý. Tam to bez chráničů bolí víc.
V současné sezoně jste získal osm bodů za šest gólů a dvě asistence. Zatím vám to tedy příliš nepadá...
Bodově to není takové, jaké bych si představoval a jak bylo zvykem v předchozích sezonách. V tom ohledu to není ono, ale jsme teprve v půlce, takže je to pro mě motivace trošku to nakopnout a odehrát dobrou druhou polovinu. Výkon musí vygradovat v play off.
Jakub Lev z Komety Brno (vpravo) napadá protihráče ze Sparty.
Působíte ve třetí formaci, máte tedy i jiné úkoly, než u vás bylo zvykem?
Do Brna jsem přišel s jinou rolí. Od těch bodů jsou tu i jiní kluci, nejen já, a ti skórují víc.
Pod trenérem Zábranským hrajete poprvé, doteď jste ho potkával jen jako soupeře. Jaký je kouč?
Přišel a nastavil jasná pravidla pro všechny lajny a pásma. Chce to po nás splnit do detailu a Kometa s ním slaví úspěchy, takže na jeho stylu něco bude.
Změnil se pod ním režim a tréninky?
Říkal, že chce, abychom trénovali víc. Snaží se nám dávat ostřejší tréninky, trošku více kondiční. Teď máme reprezentační přestávku. To jsou jediné větší pauzy, kdy je čas pořádně potrénovat, a kondice je základ hokeje.
Po změně trenéra jsou ale výsledky stále nevyrovnané, v posledních pěti utkáních Kometa získala jen šest bodů. Chce to pořád více času?
Když se vám nedaří, tak cesta nahoru je vždy složitější. Naše zápasy jsou upracované, vyrovnané do poslední minuty, takže je to na nás a až si sedne úplně ten systém, tak se to nakopne tím správným směrem. Začneme zase vyhrávat a bude to v klidu.
Nesvrběly vás ruce, když odjížděli spoluhráči Pyrochta a Zaťovič na sraz národního týmu?
Samozřejmě pro každého je nároďák pocta, ale na druhou stranu jsem schopný se podívat do zrcadla. Nemám sezonu, abych řekl, že jsem tam měl jet. Ta výkonnost tam není.
Pocházíte z Plzně, ve fotbalu prý ale držíte palce pražské Slavii. Nejste tedy typický patriot?
Je to tak. Plzni přeju, ale mně bude brzo třicet a Plzeň takhle na výsluní hraje až v posledních deseti letech. Odmala jsem fandil Slavii, takže nejsem ten, který když Viktorka začala vyhrávat tituly, tak jen Plzeň, Plzeň, Plzeň. Vždycky jsem sešívaným fandil a bude to tak i nadále.
Vytáhnu na vás ještě jedno klasické plzeňské klišé, každý Plzeňák tomuto oboru přece musí rozumět. Jaké je Starobrno?
Je to náš sponzor. (směje se) Byli jsme na ochutnávkách a asi je to pro mě těžká otázka. (směje se)
Takže Plzeňské, nebo Starobrno?
Plzeň je pro mě číslo jedna, ale kluci z kabiny říkají, že se Starobrno zlepšuje.
Kouč vás na tréninku cepuje, přidává vám tréninkové jednotky. Stíháte mezi tím vnímat, že se blíží Vánoce?
Máme pár dnů i volno, tak jsem s přítelkyní vyrazil v Brně na trhy. Ostatní kluci jeli do Vídně, tak si musíme říct, kde to je lepší. I ty rodiny musíme trochu odměnit za to, že s námi celou sezonu vždycky trpí, a musíme jim to takto vrátit.
