„Jsem tu od šesté třídy, po pár letech jinde jsem se loni vrátil. Cítím závazek vůči klubu, celému městu. Samozřejmě mě to všechno trápí. Musíme z toho najít cestu ven,“ vykládal třiatřicetiletý Lev během reprezentační pauzy.
Ve středu už tým v předehrávce 21. kola extraligy povede v Kladně, v rámci oslav 100 let od založení domácího klubu nastoupí oba celky v retro dresech ze sezony 1974/75.
Byla to úleva, když jste se před pauzou výhrou nad Libercem alespoň odlepili z poslední příčky?
Úleva bych neřekl, spíš nějaký dobrý signál. Když si vezmu poslední zápasy, naše hra už zase snesla nějaké měřítko a parametry. Pořád nás ale nejvíc trápí chabá produktivita. Na tom jsme přes pauzu pracovali úplně nejvíc. A já věřím, že v tabulce budeme stoupat dál.
Proč ale týmu takhle utekl začátek sezony? Od prvních kol jste pod tlakem, nedaří se.
Když se kouknu na přípravu, ta nám vyšla. Možná jako nikdy, co jsem tady v Plzni zažil. Bohužel se startem ligy jsme naprosto přestali střílet góly. Všechny nás to štve a snažíme se to zlomit. Víme, že zápasy teď asi nebudou hezké, není prostor na nějaký kombinační hokej, musíme bojovat a urvat to na pár gólů. Tvrdou prací situaci změnit. Pak se nám hlavy i ruce můžou uvolnit, začne nám to tam padat, bude to i koukatelnější a snazší.
Ondřej Kacetl z Třince zasahuje proti Jakubu Lvovi z Plzně.
Vy sám stále čekáte na první gól v sezoně. I když jste nebyl nikdy vyloženě kanonýr, drásá vás ta nula na kontě hodně?
Samozřejmě mě to trápí. Můžu jen dál makat, střílet, tlačit se do branky, aby se mi to tam nějak odrazilo. Ale byl bych zlomenější ještě víc, kdybych se do šancí ani nedostával. Jenže každý zápas tam mám jednu dvě vyložené, takže to není jen samotnou hrou. Je to čistě o tom provedení, které je nyní ode mě špatné. Každou sezonu jsem byl zvyklý dávat okolo patnácti gólů, někdy i víc. Věřím, že po pauze se to odšpuntuje, zlomím to a budu týmu pomáhat i góly. Nesmím být zlomený, musím jít klukům příkladem. Je to můj boj, ale teď jsou důležitější týmové body než moje statistiky. Jestli nedám branku dalších deset zápasů a desetkrát vyhrajeme za tři body, tak osobně budu naštvaný, ale z hlediska týmu super.
Nějaký čas nakopnout to ještě máme, ale utíká rychle, uznal plzeňský Klepiš |
Bylo složité převzít v téhle situaci kapitánskou pásku?
Bylo to nějaké téma, které trenér otevřel. Přišel za Honzou (Schleissem), za mnou. Já na rovinu řekl, že se o tom musím pobavit nejdříve s ním, známe se odmalička. Chtěl jsem znát jeho názor. Kdyby jen naznačil, že se mu to nelíbí, nevzal bych to. Ve stejné pozici jsem byl jednou v jiném klubu. A protože tomu hráči to trochu vadilo a já nechtěl, aby se to stalo na úkor toho, že se poruší přátelské pouto mezi námi, nevzal jsem to. Teď sám Honza řekl, že to zkusíme, aby se i on trošku uvolnil. Pak se taková věc neodmítá, zvlášť v Plzni. Záleží mi na tom, abychom se zvedli a dostali klub tam, kam všichni chceme.
Snažíte se nyní oprostit od sociálních sítí nebo diskuzí na internetu? Příjemné čtení to není...
Já mám jen instagram a ten používám výhradně k tomu, když si chci napsat s kamarády nebo sdílet rodinné fotky. Facebook nemám od nějakých osmnácti, takže vůbec netuším, co se píše nebo nepíše.
A když vás lidé zastaví na ulici?
To jsou asi jiné diskuze než na internetu. (úsměv) S kýmkoliv se zastavím, pobavím se, nechci se za nic schovávat. Fanoušci nám stále fandí, chodí ve slušném počtu. Vážíme si toho a chceme jim dělat radost. Samozřejmě, zaplatili si lístky, permanentky, takže když hrajeme špatně, mají právo nadávat. A když to bude dobré, ocení nás potleskem a budou chválit. Tak to je.
Co jste během té krize v kabině už zkusili. Cukr i bič?
Střídá se to. Když se nedaří trošku, tak se zařve, když se to vleče, spíš je na místě hladit a povzbudit. I nějaká večeře v hospodě proběhla, každý si řekl své. Ale musí to být konstruktivní, otevřená debata. Bezhlavé řvaní je zbytečné. Je tu třicet dospělých chlapů, na nás starších je, abychom pomohli komukoliv okolo sebe.
Když se ohlédnete, straší vás ty vysoké porážky? Se Spartou 0:5, to samé v Pardubicích, v Litvínově výprask 0:6.
Když jsem si to rozebíral, byly to zápasy, kdy se nesešlo nic. V útoku to neklapalo, v obraně se udělali dvě tři chyby, gólmani nemuseli mít svůj den, k tomu soupeři akce zakončovali fantasticky. Ale ještě horší by bylo, kdybychom osm zápasů prohráli o gól a v každém mohli bodovat. To by nás určitě ubíjelo ještě víc. Takhle to musíte rychle hodit za hlavu, ukázat si chyby a poučit se. Je čas na tvrdou dřinu, teď máme před sebou tři zápasy v týdnu a pro nás je hrozně důležité, abychom je zvládli.
Ve středu hrajete v Kladně, které vás minule v Plzni porazilo gólem v oslabení tři vteřiny před koncem.
Všichni ví, kde a proč začala naše výsledková krize. Ten zápas nás hodně srazil. Máme to v hlavách. Neříkám, že jim to chceme vrátit a vyhrát gólem tři vteřiny před koncem, ale prostě tam pojedeme vyhrát za tři body. Víme, o kolik bodů jsou před námi, o to víc je důležité, aby nám neodskočili ještě víc.
Dýchnou na vás vzpomínky, až obléknete plzeňský retro dres z roku 1974?
Ono se stačí jen podívat po naší hale, dýchne to na vás. Jako místní historii klubu znám. V tomto dresu jsem hrál už před pár roky na Spartě, ještě ve staré sportovní hale. Těším se na to znovu, je vždycky super připomenout si historii a legendy, díky kterým hokej v Plzni je.
