Pak sebral do plastové nádoby všechny puky (otec pomáhal s úklidem tím, že mu je přihrával) a zamířil na rozhovor pro MF DNES o blížícím se šampionátu dvacítek či poctě, již cítíte, když vás draftuje Chicago.
Potřebujete vylepšit střelu?
Já musím pilovat ještě hodně věcí. Vlastně pořád bude co pilovat. Teď se právě chci zaměřit na střelbu. Dívám se na kluky, co mají různé techniky, a zkouším je použít, co je lepší, abych dával víc gólů. Musím určitě líp střílet.
O čem je střela především? O technice, navedení puku, nebo síle?
Hlavně o švihu. Hráč nemusí být úplně nabušený, ale když umí švihnout, vložit do toho sílu, tak je to úplně něco jiného.
Táta také radí?
Má svoje zkušenosti, takže mi má co poradit.
Před sezonou jste byl na operaci ramene a nemohl jste tak nabírat sílu. Byla to komplikace?
Hlavně mě to na startu mrzelo, všechno bylo zdlouhavé. Bylo to těžké na hlavu, chtěl jsem se do toho dostat co nejdřív, ale musel jsem být trpělivý a všechno dělat postupně. Pořád rameno cítím, ale je to dobré. Neomezuje mě.
Jste mladý hráč ve vývinu i fyziologickém. Cítíte, že potřebujete ještě nabrat svalovou hmotu, abyste byl v soubojích silnější?
Protože jsem obránce, měl bych nabrat. Ještě jsem ve vývinu, jak jste říkal. Snažím se nabírat co nejvíc. Chce to čas, ale jde to dobře.
Přidáváte si po tréninku?
Mimo jiné pracuji ještě s kondičním trenérem, zaměřujeme se na sílu, hlavně dynamickou.
Šanci na konečnou nominaci na mistrovství světa dvacítek v Buffalu máte velkou, pravidelně hrajete extraligu, a to v průměru téměř 20 minut na zápas, čím se moc juniorů chlubit nemůže.
Udělám pro to maximum. Jsem rád, že jsem aspoň v širší nominaci. Vážím si toho. Tím to pro mě zdaleka nekončí. Mám ambici se dostat na šampionát.
Jak nový trenér Filip Pešán mění reprezentační dvacítku?
S trenérem Pešánem jsem byl na jednom srazu a zapůsobil na mě pozitivně. Z trenérského pohledu jeho taktika dává smysl, víme, co po nás chce. Je to hodně náročný, bruslivý hokej, ale může nám pomoct uhrát pěkný výsledek.
Na papíře s Nečasem a Chytilem vypadá dvacítka silně.
Určitě je to silný tým, ale myslím, že každý tým bude dost silný. I minule na osmnáctkách nás považovali za silné, ale nepovedlo se nám to. Je třeba se poučit z chyb a jít s pokorou zkusit uhrát co nejvíc.
Jakub Galvas a jeho otec Lukáš Galvas
Vnímáte tlak, že už by to chtělo, aby dvacítka přivezla medaili?
Tlak si nechci připouštět, snažím se na něj nemyslet, hodit ho za hlavu a soustředit se na svůj výkon a výkon týmu.
Jak se vaše hra změnila oproti první extraligové sezoně?
Je pravda, že minulou sezonu to bylo hlavně o poznání hokeje. Hodně lidí na tribuně, jiný styl, o chytrosti hráčů. Čím déle hraju, tím víc si na to zvykám. Je obrovská zkušenost hrát každý zápas a jsem moc rád, že dostávám příležitost.
Je pro vás prospěšné, že jste v jedné obraně s tátou, který odehrál přes tisíc zápasů v extralize, nebo je to svazující?
Je ohromná výhoda, že hraji s tak zkušeným hráčem, který mi může poradit. Hraje se mi s ním dobře.
A když uděláte jeden, nebo druhý chybu, rozebíráte ji po zápase, nebo je u Galvasů ticho?
Jo, řekneme si k tomu něco, ale neřveme na sebe. V klidu si to rozebereme a pobavíme se, co by mohlo být lepší.
Jak jste oslavili, že vás draftovalo slavné Chicago?
Spíš proběhly jen gratulace a zašli jsme do cukrárny, kavárny. Je úžasný pocit být draftovaný, ale nic to ještě neznamená.
Nemrzí vás, že jste se draftu osobně neúčastnil?
Jenže já nevěděl, že to bude jisté. Nevěděl jsem, který tým a jestli vůbec nějaký si mě vybere. Byl jsem po zranění, takže jsem netušil, jak k tomu organizace přistoupí. Zavolal mi to agent a hned český skaut Chicaga.
Draft sice ještě nemusí znamenat NHL, ale pocta to je, že?
Obrovská pocta. Navíc být draftovaný takovým týmem, jako je Chicago! Neskutečný pocit. Ale bez práce to nepůjde. Pořád je to dlouhá cesta, pořád je co zlepšovat. Musím být trpělivý, pilný a uvidíme.
NHL je váš sen?
Nic lepšího není a dlouho nebude. Je to asi sen každého hokejisty aspoň nakouknout do toho zázemí, zkusit si zahrát zápas. To musí být velký zážitek.
Sledujete zápasy Chicaga?
Ano, dívám se na jejich sestřihy.
V obraně nastupuje Jan Rutta, který ještě nedávno hrál v první lize. Sen se může stát realitou.
Přesně. Akorát má zase jiné rozměry, je hodně vysoký. Ale každopádně jeho cesta je velmi zajímavá. Překvapil dost lidí. Pořád na sobě makal. Obdivuju ho.
Máte zprávy, jak se Chicagu líbí vaše výkony v Olomouci?
Dívají se, píšeme si e-maily. O zápasech se bavíme. Teď psali, že je nějaká aplikace, kterou si mohou draftovaní hráči stáhnout, abychom se podívali, jak hrají Blackhawks, co by po nás chtěli. Jinak nás spíš nechávají v klidu, třeba když jsem byl minule na repre dvacítek. V kontaktu jsem s českým skautem Pavlíkem a dalšími skauty z Evropy. Nebo nám píše manažer Chicaga.
Čeho chcete teď dosáhnout?
Většinou mám týdenní cíle, protože ty se dají lehce plnit. Ale s Olomoucí chceme udělat úspěch, hlavně být v play-off, na to bych se těšil, strašně si to chci zkusit zahrát. A teď mám cíl probojovat se do hlavního týmu reprezentační dvacítky.
A další sezonu? Zkusit si zámořský hokej třeba na farmě?
Teď neuvažuji nad budoucností, uvidím, co bude po sezoně.
