Proč jste do Vsetína přišel?
V roce 1993 byl Vsetín na dně první ligy a chtěl se dostat výš. O extralize se ještě nesnilo. Nebyl tlak, že se hned musí postoupit. Ale už se začal budovat silnější kádr, došlo k výrazné obměně. Tenkrát v tom ještě nebyly velké peníze.
Kolik tehdy hráči brali?
Když jsem přišel, měli výplaty kolem 2400-2600 korun. Mou podmínkou bylo, aby se základní platy i další odměny výrazně zvýšily. A taky jsem potřeboval získat lidi, v tom mi vedení pomohlo. Třeba v tom, že z Hodonína natvrdo koupilo brankáře Romana Čechmánka.
Kolik tehdy Čechmánek stál?
Podle mých informací jsme ho koupili za šedesát tisíc.
|
HORST VALÁŠEK |
|
Jako trenér v roce 1994 postoupil se Vsetínem do hokejové extraligy a v následujících dvou letech s týmem dvakrát vyhrál titul. Zrodila se vítězná dynastie, klub vyhrál ligu šestkrát za posledních sedm let. V roce 1996 Valášek odešel trénovat Zlín, ale před koncem sezony byl propuštěn. Potom trénoval německý Geretsried, s kterým postoupil z regionální ligy. V Geretsriedu pracoval i na začátku 90. let. Od letošní sezony je sportovním manažerem ve Zlíně. Se zlínským klubem spojil většinu života. Jedenáct let tu chytal ligu, pak zde působil jako trenér. |
Jak jste na něj vlastně přišel?
Já ho v jeho necelých patnácti letech přivedl na první brankářské soustředění. Byl jsem členem brankářské komise svazu. Jenom já a Jirka Kulíček, oba jsme bývali brankáři, jsme říkali, že z Čechmánka bude dobrý gólman. On nevypadal moc důvěryhodně. Jeho výstroj nebyla nic moc, měl ji starou a špatnou. Pak jsem ho ve Zlíně trénoval v mladším dorostu. Jenže tam se v lize těžko mohl prosadit. Byli tam jiní brankáři, třeba Blažek. Takže skončil v Hodoníně.
Co se vám na něm líbilo?
Byl jeden z nejpohyblivějších, nadání měl dost. Ale měl určitá negativa, některá mu ještě zůstala.
Co máte na mysli?
On je zvláštní člověk. Možná to ani není negativum, prostě říká, co si myslí. Jenže někdy mu to škodí ve vztahu k lidem a dlouho mu to škodilo i ve vztahu k reprezentaci. Měl takové klukovské prohřešky. Nechtěl si dát říct.
Co dělal?
Jako mladý kluk vůči kolektivu používal takových slov, že to ostatní nesnesli. Dával najevo, že je brankář. Znáte to, co se říkalo: Já jsem havíř, kdo je víc? Tak v tomhle smyslu dával ostatním hráčům najevo, že bez něj by to asi nevyhráli. A to lidé v pubertálním věku těžko snášejí. Roman byl velice vznětlivý člověk, doopravdy jako když škrtnete zápalkou.
Jenomže Vsetínu pomohl, ne?
Ve Vsetíně se choval úplně jinak. Dalo se s ním pracovat. V Hodoníně viděl tu horší tvář hokeje. Věděl, že ve Vsetíně má jednu z posledních šancí. Přišel tam ve dvaadvaceti a mnozí ho už zakopávali. Hrozně nám pomohl, působil pozitivně. Přidával si na tréninku, nebrblal.
|
Hokejové dynastie |
| LTC Praha (11 titulů v letech 1937-1949) |
| Brno (11 titulů v letech 1955-1966) |
| Jihlava (7 titulů v letech 1967-1974, 4 tituly v letech 1982-1985) |
| Kladno (5 titulů v letech 1975-1980) |
| Vsetín (6 titulů v letech 1995-2001) |
Čechmánek patřil do vsetínského jádra, které utvořili bývalí hráči Zlína. Jak tahle skupina vznikla?
V tomhle regionu vždycky bývala tradice, že do Vsetína odcházeli zlínští hráči. Bylo jim třeba jen osmadvacet, ale funkcionáři už je viděli jako staré. Zlín produkoval víc hokejistů, než kolik se jich tam mohlo uplatnit. Ve Vsetíně se tak vytvořil kolektiv z bývalých zlínských hráčů. Přišli Vlach, Stavjaňa. A byli tam i další, mladí, kteří neměli ve svých původních klubech uplatnění. Šli do Vsetína a chtěli svým klubům dokázat, že se spletly.
Ze vsetínského týmu byl vždycky cítit vzdor, jakýsi nevyhlášený boj proti celému světu, z tohohle to pramenilo?
Hodně k tomu pomohla média, která Vsetín nedocenila. Psalo se o odložených hráčích, o tom, že nejsou ve vrcholové výkonnosti. Byli tam i hráči, kteří neměli nejlepší pověst, ale v tu chvíli ukázali, že na to mají. O Dorničovi, Raděvičovi, Pavelcovi, Vlachovi se říkalo, že to mají za sebou. Vlach hrál předtím v Německu třetí ligu.
Takže pocit křivdy týmu pomáhal, aby se dal dohromady?
Semkli se proti prohlášením lidí kolem. Prostředí a parta to nastartovaly. Andílkové to nebyli žádní. Každý měl trochu pozitivního i negativního. Semklo se to pod vedením Vlacha, Stavjani a později Dopity. Dodržovala se hierarchie. Všichni věděli, co si mohou dovolit.
Kdy přišel zlom, po němž se stal ze Vsetína bohatý velkoklub s hvězdami, které braly miliony?
V prvním roce v lize se podmínky zlepšily, ale bylo to na úrovni extraligového průměru. Další rok přišel Dopita, ale mužstvo se moc neměnilo. Cizinci Galkin a Stantien brali v relacích ostatních hráčů. Pak se zvyšovaly odměny za vyhraná utkání a hráči měli peníze.
Takže tehdy to přišlo?
V tu dobu se začalo příliš pošilhávat po dalších hvězdách. Mně to bylo velice protivné. Na kteréhokoliv hráče jsem si mohl ukázat a mohl jsem ho mít. Já jsem si řekl, že hvězd je dost a že bych raději bral mladé hráče.
A byl jste vyslyšen?
Majitelé už viděli pohromadě kladenský útok Vejvoda - Patera - Procházka a návrat Beránka z NHL. Mně se to nelíbilo. Pravdou je, že se hvězdy postupně dokupovaly, přišly do hry daleko větší peníze. Ale začínalo být jasné, že to klub neustojí. Během let se stalo veřejným tajemstvím, že je ve Vsetíně moc peněz a už to nepřináší to, co dřív.
Ze Vsetína jste odešel kvůli těmhle sporům?
Bylo to moje svobodné rozhodnutí. Taky jsem tenkrát chtěl do Zlína a něco tam dokázat. Ale se Vsetínem udržuji dobré vztahy, ta éra se nedá zapomenout; a při derby jsem vždycky rozpolcený.
Vládnul by Vsetín v lize i bez tolika hvězd?
Kdyby se soustředil na nákupy mladých kluků, které by vždycky doplnil jeden zkušený hráč, ta éra by asi byla stejná. Nebyla by tak jasná a suverénní. Liga by se nevyhrávala o patnáct bodů. Ale určitě by touto cestou kráčel a možná by byl uznáván víc. Přesto, že by těch titulů nebylo šest, ale třeba čtyři.
Teď Vsetín těžce bojuje o play off, a hlavně má potíže vyrovnat se s dluhy. Přežije?
O sportovní budoucnost bych si nedělal starosti. V roce 1993 tam byla mládež na velice nízké úrovni. Ale teď už jsou výsledky dorostu rovnocenné jiným klubům. Jak zvládnou to ostatní, je otázka. Doufám, že je město nenechá na holičkách a uvědomí si, že jde o věc celého okresu. O Vsetínu jinak nikdy nebylo příliš řeči.
 Ve své zlínské hospodě má Horst Valášek na stěně vedle pípy zarámovanou fotografii vsetínského týmu po prvním vítězství v hokejové lize, i na něj při šálku kávy nyní vzpomíná |
