V hokejovém play off Zbyněk Irgl pochybovače přesvědčil. „Ještě pořád můžu být rozdílovým hráčem,“ přikývne sedmatřicetiletý útočník po dopoledním tréninku před olomouckou kabinou.
V devíti zápasech vyřazovací části si připsal 8 kanadských bodů za čtyři góly a čtyři asistence. Podceňované Olomouci pomohl do čtvrtfinále. Dostal roli, po které prahl v Třinci, jenž už na něj ale nesázel. I proto vicemistr světa z roku 2006 zůstane na Hané také další sezonu. Byť musel udělat ústupky. „Už v sezoně jsme byli domluveni, že pokud by byl zájem, chci zůstat tady. To se nakonec povedlo. Jsem za to rád.“
I když jste musel slevit z platu, neboť Olomouc není na ekonomické úrovni Třince?
To ano, ale zase to vycházelo z toho, že jsem chtěl zůstat tady. Samozřejmě jsem musel jít s penězi dolů, to v každém případě. Jestli někde chcete být a víte, jak to tam chodí, tak pro to musíte něco obětovat. Já jsem spokojený.
Co se vám na Olomouci tak zalíbilo?
Tým je super, kamarádský. Já vždy říkám: Čím více peněz, tím více závisti. Nejen ve sportu, ale i v životě to tak je. Něco na tom je, že když jsou finance menší, tak i chování hráčů a kamarádství je jiné.
Co o něm řekliJan Tomajko, trenér a šéf Olomouce Jan Knotek, útočník Olomouce |
Setkáváte se se závistí hodně?
Každý se s tím setkává i v běžném životě. Nechtěl bych o tom mluvit, ale prostě tak to obecně je.
Stejné to bylo i v Rusku, když jste tam působil?
Všude to tak funguje.
Potřeboval jste dokázat i sám sobě, že stále můžete být rozdílovým hráčem, nebo v sedmatřiceti o tom ještě nepochybujete?
To je pro mě hnací motor. Člověk byl celou kariéru zvyklý být lídr a chce to dokázat i teď. Pokud bych neměl cíl, byl by to pro mě čas skončit.
Dokud budete mít klíčovou roli v týmu, na konec nemyslíte?
Pořád vím, že fyzicky mám na to lídrem být. Pokud uvidím, že na to fyzicky nemám, potom přijmu jinou roli, ale když vím, že na to pořád mám, tak chci být tím lídrem.
Proto vás mrzel konec v Třinci?
Mrzel, nemrzel, spíš to vycházelo z toho, že loni v létě jsem tomu obětoval docela dost a prostě jsem se chtěl vrátit opět nahoru, ukázat všem, že na to mám. Bohužel k tomu nedošlo, takže jsem byl zklamaný. A když pak byla šance jít do Olomouce, tak to pro mě byla opravdu příležitost ukázat, že já lídrem můžu být.
Třinec došel až do finále. Co jste na něj říkal?
Bylo super, já nechci říkat, že dostali šanci, to vyšlo z náhody, ale že lídři byli mladí kluci, což fakt byla bomba. Myslím, že kdyby se Růžička nezranil, tak šanci nedostanou.
Olomouc ryzího střelce potřebuje moc. Tahle role vám sedí?
Samozřejmě to přijímám, ale na druhou stranu, střelec to má v hokeji nejhorší, že jo? Musíte dělat body, a když je neděláte, tak ač hrajete dobře, stejně se na vás všichni dívají, že hrajete vlastně blbě.
Vidíte v Olomouci kanonýra, který se o tu roli s vámi podělí?
Tady je spousta šikovných kluků, nechtěl bych jmenovat, ať někoho neurazím. Talentu je v Olomouci spousta.
Spoluhráči k vám vzhlíží jako ke vzoru. Už to není jen o tom, co uděláte na ledě. Berete na sebe i roli mentora v kabině?
Ano, ale pořád je to o přístupu. Když chcete hrát dlouhodobě, být na vrcholu, tak se musíte o sebe starat – jak v létě, tak v zimě. Co se týče těla, všeho. Pro mě je to přirozená věc, ale pro spoustu hráčů úplně tak ne. To se musí učit.
Měl jste na tohle téma v Olomouci řeč?
To ne, ale jsem rád, když to kluci vidí. Někoho vezmete k sobě, on se na to dívá a začne to dělat. To potěší, protože víte, že kluk má talent, ale určité věci, na kterých musí pracovat, mu chybí. Pro něho to je výborná škola. Nechci říkat, že jsem učitel, to v žádném případě, ale když kluk vidí, že pak hráč vydrží v profihokeji dlouhodobě, tak pokud to není hlupák, si z toho něco vezme.
Například mladý Jakub Galvas, který si po tréninku pravidelně přidává – střílí nebo tahá železné závaží na hokejce...
Kuba je strašně chytrý. Má velký potenciál. O něho bych se vůbec nebál. Jak hokejově, tak inteligenčně v hlavě je nasměrovaný výborně. Pokud se přijde pobavit, tak jsem rád. Má vážně obrovský potenciál.
I na NHL?
NHL je taky strašně hodně o štěstí, nejen o vašich schopnostech. Musíte se zalíbit trenérovi. Podívejte se na Kempného – v Chicagu nechtěný borec, který potom jako stabilní hráč Washingtonu vyhraje Stanley Cup. Může přijít, trenér si ho zamiluje, udělá z něj hvězdu, nebo taky po něm bude šlapat a nemusí mu to sednout. Je to hrozně specifické.
Mrzí vás, že vám NHL unikla?
Pro každé děcko je to sen odmalička. Bohužel to nevyšlo. Mrzí to, ale zase mě potkaly v kariéře pěkné chvíle, za to jsem taky rád. Třeba za výborného trenéra v Olomouci! (Kolem prochází Zdeněk Moták, pozn. autora). Ve všem ale člověku není dáno.
A kdy byla NHL nejblíže?
Bylo tomu blízko po MS v Rize. Byli jsme s Nashvillem de facto domluveni na smlouvě, potom cukli, že mi nedají podpisový bonus, ale navýší mi o to kontrakt. Na to jsem nepřistoupil.
Dáváte si do příští sezony nějaké mety?
Takhle bych o tom nechtěl mluvit. Ale kdyby se tady povedlo hrát tak jako minulý rok – kolem pátého, šestého místa, bylo by to super. Konkurence bude daleko větší, než byla. V mančaftu máme opravdu spoustu dobrých hokejistů, ale musíme makat a rvát se v každém zápase.
Proč si myslíte, že bude teď konkurence v extralize větší?
Když se podíváte na mančafty, co byly vzadu, tak všichni se snaží docela dost posilovat. Ti vepředu taky. Vážně si myslím, že příští ročník bude obrovsky vyrovnaný.
Jste zvědavý na Spartu pod německým trenérem Kruppem?
Abych vám řekl pravdu, o tom jsem ani neuvažoval.
