„Ale doufám, že jednoho dne se vrátím do Charkova, kde jsem se narodil. Mám tam kořeny, rodiče. Sestra se přestěhovala do Lvova, ale ani tam není úplně bezpečno,“ líčí šestadvacetiletý Merežko.
V Plzni se zabydlel s manželkou a osmiměsíční dcerkou. Další paradox války je ten, že jeho paní pochází z Běloruska, země, která ruskou invazi podporuje. „Ale pro nás to není složité, názory máme stejné,“ prohodí téměř dvoumetrový obr.
Jak těžké je sledovat zprávy z Charkova, který je pravidelně ostřelován ruskou armádou?
Je to tvrdé. Každé ráno sleduji zprávy, na Charkov někdy padá i deset patnáct bomb denně. Moji rodiče tam stále žijí, často si píšeme, mám obavy, aby byli v pořádku.
Když to půjde, v televizi se podívám. Přát budu Kyjevu, to je přece logické. Sice v této sezoně zatím příliš dobře nehraje, ale cítím, že proti Viktorii uspěje.
