Jaký jste boxer?
Kamarád říká, že talent mám. Ale já se tomu stejně nemůžu věnovat úplně naplno. Hokej je pro mě číslo jedna. A ono je znát, když přijdete po půl roce a zase se bojíte rány jako na začátku.
Už jste dostal nakládačku?
Na tréninku? No jo. A pořádnou. Ale já jsem opatrnej. Asi by nebylo moc dobré, kdybych před Růžu přišel samá modřina. Tohle není pouliční rvačka, má to svá pravidla. Kluci se hlídají, aby mi nic neudělali.
Je to dobrá průprava i pro hokejové bitky?
Na ledě je to jiné. Záleží hodně na správném chycení. Ale rána zůstává ranou, na tom se nic nemění.
Bude z vás tedy bitkař?
To určitě ne. Na ledě nejsem od toho, abych se rval. Každopádně vím, že se o sebe dokážu postarat. Nikdo to za mě nemusí řešit.
Jak jste se k thajskému boxu dostal?
Když jsem si před třemi, čtyřmi lety uvědomil, že v hokeji jenom talent nestačí. Že na sobě musím hodně dřít. Náhodou se k tomu připletl thajský box. Od té doby pořádně trénuju a teď se mi to vyplácí.
Tenhle zlom přišel, když vás tenkrát Slavia přeřadila do první ligy?
Přesně tak. Představte si, že jste ve Slavii, ale posílají vás všude možně po první lize. To není zrovna příjemné. Kolikrát o sobě začnete pochybovat. Řekl jsem si: Teď do toho půjdu naplno. Myslím, že jsem si to uvědomil ještě včas. Díky tomu se cítím výborně.
A rázem kralujete extralize. Už jste si někdy připadal slavný?
Zatím ani jednou. Lidi, kteří sledují sport, mě samozřejmě znají. Ale já jsem ještě nic nedokázal.
Máte kolem sebe někoho, kdo by vás včas vrátil na zem?
Právě toho kamaráda Lukáše, se kterým trénuju thajský box. Trávíme spolu hodně času. Ten by mi to tvrdě připomněl. Snad s tím ale nebude problém.
Svým způsobem máte na sebevědomí právo. Ve třiadvaceti táhnete jako jasný lídr Slavii. Je to těžký úkol?
Byl jsem na to připraven. Je to ale nesnadné. Nebudu lhát. Musíme si přiznat, na co máme. Nikdo od nás nemůže čekat zázraky, že budeme hrát o titul. Nemáme stabilní gólmanskou jedničku, ani čtyři vyrovnané pětky.
Troufnete si šéfovat týmu nejen na ledě, ale i v kabině?
Možná, že bych si i troufnul. Ale nedělám to. Na to máme starší kluky.
Netlačí vás přesto trenér Růžička trochu i do téhle role?
Já chci být lídrem hlavně na ledě. Nemíním někoho v kabině poučovat. Mě baví být vidět při hře. Třeba ve chvílích, kdy se týmu nedaří. Strhnout ostatní spíš výkonem než nějakými řečmi.
Respekt jste si každopádně vydobyl. V kabině vám už oblíbenou Zagorovou nikdo jen tak nevypne.
To je pravda. I když tam jsou pořád lidi, kterým se můj hudební vkus nelíbí. Stejně jako se nezměním já, nezmění se ani muzika Petra Kadlece. Ten jeho rock. Na koncert by mě nikdy nedostal. Já jeho na diskotéku 80. let taky ne. Ale kvůli tomu se s Petrem rozhodně nepohádáme. Jen se tak špičkujeme.
Dřív jste vtipkoval hlavně s Bednářem, se kterým jste před jeho odchodem do Ruska tvořili úderné duo. Neschází vám jeho fórky?
No, teď je v kabině určitě větší klid (úsměv). Hlavně nám ale chybí na ledě.
Zůstáváte spolu v kontaktu?
Bavili jsme se jen v kabině nároďáku. Pak ani jednou. Já jsem na něj dokonce ztratil telefonní číslo. Škoda. Sice jsme nebyli úplně jako bráchové, ale vycházeli jsme spolu dobře.
Co vám povídal o Rusku, kde teď působí?
Byl se vším spokojený. Až na bázy. Ty se mu nelíbí. Chtěl, aby je zrušili.
Lákal vás, abyste to v Rusku taky zkusil?
Ne, rozhodně ne. Mě láká NHL. Pokud bych teď podepsal do Ruska, je pro mě Amerika minimálně na dva roky ztracená. A pak už bude pozdě. Já mám před sebou možná poslední šanci, kdy můžu do Ameriky jít. Nechci jí promarnit. Vždycky jsem NHL sledoval.
Zdává se vám o ní?
Jako v noci? To zase ne. (odmlčí se) Víte, já bych tu mou současnost vážně zas tak nezveličoval. Mně vyšla jen první čtvrtina sezony a začíná být kolem mě hrozný frmol. Fanoušci, novináři a tak. Jenže já vím, že tohle zatím nic neznamená. Musím tu výkonnost udržet delší dobu.
Třeba do olympiády?
O ní ale já nepřemýšlím. Často na to odpovídám: Pojedeš do Vancouveru? Co na to mám povídat... Vím, že olympiáda bude a že já snad nějakou malou šanci mám. Ale víc to neřeším. Pokud nepojedu, nebudu nijak zvlášť zklamaný.
