"Asi je to největší gól mé kariéry," vyprávěl po utkání rozesmátý Adamský. "Ve sportce jsem nevyhrál, dítě se mi také zatím nenarodilo, takže tohle je největší euforie, kterou jsem zažil."
Od zavedení pravidla v sezoně 2006-2007, že sedmý zápas série musí rozhodnout pouze gól ze hry, to bylo vůbec poprvé, co se sedmé utkání prodlužovalo.
Nerozhodlo se však ani po prvních nastavených dvaceti minutách, než přišel začátek 7. minuty druhého prodloužení a střela Adamského.
A teprve po 87 minutách hry byl konec. "Je to vynikají. Stálo nás to hodně sil, ale postoupili jsme zase o krůček dál," radoval se Adamský.
Jak si budete pamatovat vítěznou akci utkání?
Střídal jsem Tomáše Vlasáka. Viděl jsem, že Martin Straka jede za vyhozeným pukem. Pak mi to hodil doprostřed. A tak jsem vystřelil, protože víc sil už jsem neměl. Plácl jsem to na branku a padlo to tam. Viděl jsem, jak puk letí. A nakonec se zavlnila síťka. Je to nádhera. Nikdo to nečekal, že vyhrajeme. Do čtvrtfinále jsme postoupili až v posledním zápase přes Třinec. A vyšlo to i teď.
Kde jste na tu akci vůbec ještě vzal síly?
To už byly jen psychické síly (smích), ne fyzické. Chtěli jsme na Lašáka střílet, protože byl nejistý. Výražel střely před sebe.
Utkání i s přestávkami trvalo déle než čtyři hodiny. Co jste si dali na jídlo před druhým prodloužením?
Banány, ovoce, nějaké ty rychlé cukry. Regenerovali jsme. Nic jsme si neříkali, radši jsme odpočívali. Já jsem si jen říkal, aby těch prodloužení nebylo ještě dalších pět.
Co jste si pomyslel, když dostal Martin Straka ve druhém prodloužení pukem do obličeje a musel se nechat ošetřit?
On je zvyklý z NHL, kde nějaké rány utržil. Ani nešel na šití, nechal si to zalepit a hrál dál.
Kde naberete nové síly na semifinále?
Lhal bych, kdybych řekl, že nejsme unavení. Ale je to psychice, postoupili jsme, takže síly se budou regenerovat lépe. Dáme si jedno dvě piva, ale ve středu už můžeme hrát s Varama, musíme hlavně načerpat síly.
Západočeské derby, to by mohlo být hodně zajímavé, že?
To by bylo. Těším se na to.
