Stalo se a na tomto místě se sluší všem, kteří se o to zasloužili, uznale zatleskat. Jak také jinak, vždyť Mountfield v jedné z nejdelších základních částí extraligy za sebou nechal všechny soupeře včetně těch, kteří se mohou opřít o vyšší ekonomický klubový potenciál.
Co všechno, vedle týmové soudržnosti, kterou samotní hráči na začátku sezony podpořili již zmíněným setkáním a které přikládají velkou důležitost, přidalo Mountfieldu plusové body na cestu za historickým triumfem? A co si plánují ještě zlepšit, aby podobně mohli hodnotit i play off, do kterého vstoupí za týden čtvrtfinálovou sérií se soupeřem, který vzejde z předkola?
Na to se následujícím řádky pokusíme odpovědět.
+ Důvěra v trenéry a jejich záměry
Mountfield se na úspěch třásl už před minulou sezonou, přinést ho měla spolupráce s Vladimírem Růžičkou. Majitel klubu tehdy neodolal možnosti jej angažovat, a to v situaci, kdy se týmu příliš nedařilo naplňovat vize tehdejšího hlavního kouče Tomáše Martince.
Růžičkova cesta za úspěchem však vyšuměla do ztracena a klub neváhal vrátit se zpět k tomu, co se v prvopočátcích ukazovalo jako velmi nadějné a životaschopné pod Martincovým vedením. Vyplatilo se, Martinec neustoupil ze svého pohledu na hokej, správně vybral podobně naladěné asistenty a to, co se mu nepovedlo před dvěma lety, letos k úspěchu dotáhl.
+ Posily, které se staly opravdovými posilami
Slovenský útočník Lamper se přes svůj nadějný vstup do angažmá v Hradci sice hvězdou nestal, ale jinak si hradecké vedení společně s trenéry mohou k tvorbě kádru gratulovat. Vzhledem k tomu, že klub dál nehodlal držet Růžičkou přivedené jeho oblíbence, nových hráčů nepřišlo právě málo. Klub netajil, že se sháněli těžko, avšak většina z nich se zařadila mezi opory.
Finský brankář Kiviaho se svými čísly zařadil mezi nejlepší gólmany v celé lize, kanadský bek McCormack se stal jedním z nejproduktivnějších obránců soutěže, navzdory zranění a ztrátě téměř poloviny zápasů byl vidět i Kalina.
A v útoku? Také paráda. Od finského bombarďáka Oksanena se to čekalo, po počátečním rozkoukávání v české lize jako nejproduktivnější hráč týmu očekávání jistě splnil, podobné se dá říct i o Kanaďanovi Lalancettovi.
A povedly se i další dvě posily, jež přišly v průběhu sezony. Brankář Novotný chytal v devíti zápasech a jeho průměr 1,09 inkasovaného gólu na zápas je famózní, je to výborný příslib do play off. Své kvality i bodově ukázal útočník Ščerbak, jenž v 17 zápasech nasbíral 12 kanadských bodů.
+ Vyrovnaný tým, jemuž nechybějí ani hvězdy
Borci úspěšného hradeckého týmu se vyjadřují, že možná ve svém středu nemají tak výrazné hvězdy jako někteří konkurenti. Na několika údajích by se s tím dalo trochu polemizovat, ale to není podstatné. Zásadní totiž je, a to zřejmě mají na mysli, že Mountfield má hráčskou kvalitu tak vyrovnanou, že se na ni soupeřům těžko reaguje. Obrana? V ní dva konstruktivní a bodoví hráči Blain a McCormack, k tomu borec s nejtvrdší střelou celé soutěže Pavlík, mužové na černou práci Nedomlel a Jank - je těžké najít slabinu.
Bohumil Jank z Hradce Králové.
V útoku to samé. Sedm hráčů na 25 kanadských bodech, v tom je podporovali i další, kteří by se jim mohli minimálně vyrovnat. Jenomže Pilař často zaskakoval v obraně, Cingel dlouho marodil, Ščerbak přišel až ve druhé polovině základní části. Přitom mít v týmu samé produktivní hráče ještě nemusí být zárukou úspěchu.
+ Rovnováha mezi ofenzivou a defenzivou
Když před lety Tomáš Martinec se svojí hokejovou vizí Mountfield převzal, začalo to nadějně fungovat. Snaha soupeře přehrát a nastřílet mu více branek, než od něj inkasovat byla atraktivní, jenomže v určitou chvíli se zadrhávala na tom, že útočná aktivita občas přinášela chyby v obraně a následné inkasování branek. Tohle se letos podařilo vymýtit, názorně to ukazuje skóre, s nímž Mountfield základní část zakončil.
Po pražské Spartě druhý nejvyšší počet nastřílených gólů se při tomto pojetí dalo čekat, po Třinci druhý nejnižší počet inkasovaných gólů je však příjemným překvapením. Zvlášť když dvě nejlepší obrany v lize v tomto směru své soupeře hodně předčily: Třinec dostal 112 branek, Hradec jen o 3 více, Liberec, třetí nejlepší, už ale 147.
+ Zranění nenarušovala složení úspěšného týmu
Útočník Cingel a obránce Kalina sice v tomto směru v sezoně příliš nejásali, ale jinak si hradečtí trenéři mohli mnout ruce: ne snad, že by se hráčům zdravotní absence zcela vyhýbaly, ale vždy šlo o jednotlivce a nikdy nebyla narušena základní kostra týmu. Může v tom být i kousek štěstí, které je k úspěchu potřebné vždycky mít.
- Přesilovky nebyly tak obávanou zbraní
Na počátku sezony byly lepší, ale pak se to nějak zadrhlo a v tomto důležitém hodnocení tým zapadl do průměru. Přitom právě v play off je využívání soupeřem nabídnutých početních výhod pro úspěch hodně důležité. Mountfield jich v gól proměnil necelých 20 procent, tedy jenom každou pátou, což ho mezi týmy řadí až na desátou příčku.
Utkání 48. kola hokejové extraligy: Mountfield Hradec Králové - Rytíři Kladno. Zleva trenér Hradce Králové Tomáš Martinec a asistent trenéra Hradce Králové Ladislav Čihák
Přitom Třinec, nejlepší v této bilanci, má úspěšnost svých přesilových her téměř 30procentní a to už je pořádný rozdíl. Přitom v play off se dají předpokládat vypjaté řeže, při nichž sudí vyloučeními nebudou šetřit!
- Zbytečné fauly, které nabízejí šanci soupeři
I druhý bod v kolonce, co je třeba zlepšit, se týká přesilovek, ale v obráceném gardu. Sami hráči si to uvědomují. „K úspěchu je mimo jiné potřeba stoprocentní disciplína. Nenechávat se zbytečně vylučovat, což se nám stává, bude alfou a omegou pro úspěch,“ nechal se slyšet kapitán hradeckého mužstva Radek Smoleňák.
V počtu oslabení totiž Mountfield patřil k „nejlepším“ a několikrát na to v sezoně doplatil. A v play off by se to pociťovalo daleko hůř.
