Už velmi záhy tak začalo docházet ke změnám, často ve věcech, u kterých se to nečekalo a které vypadaly, že fungují. Co všechno tak je po roce - ve srovnání s první polovinou základní části loňské sezony - jinak?
Nový kouč na střídačce, dosavadní zůstal
Po minulé i před sezonou klub kvitoval, jak Tomáš Martinec v nové roli hlavního kouče zvládl provést tým extraligou ve chvíli, kdy klub přestal spoléhat na nákup hvězd a vrhl se na spíše dlouhodobější a trpělivější cestu k úspěchům.
V této mu to ale dlouho nevydrželo. Těžko říct, zda by k povolání druhého hlavního kouče na střídačku došlo i tehdy, pokud by k mání nebyl právě Vladimír Růžička, ale stalo se a nemá cenu nad tím moc diskutovat.
Majitel klubu v sobě ani tentokrát nezapřel ambice, což je jeho svaté právo, a Růžičku přivedl, i když fanoušci zprvu otevřeně protestovali a Martince se zastávali. Nakonec také zůstal, byť jeho pravomoci v koučování zápasů jsou omezené.
Změna taktiky: nehnat se dopředu za každou cenu
Je to trochu paradox. Když loni Tomáš Martinec jako čerstvý hlavní kouč přišel s tím, že tým s řadou nabušených bruslařů zkusí změnit vyčkávací taktiku předchozích sezon v mnohem více ofenzivní, v přípravě na to tým doplácel tím, že hodně inkasoval. Pak přišla extraliga a nový model začal docela slušně fungovat.
V letošní přípravě to platilo také, jenomže v extralize ne. Tým útočil, ale moc se neprosazoval střelecky a na druhé straně pouštěl soupeře do výhodných pozic, s čímž si ani brankář nedokázal často poradit. Změna přišla s Růžičkou. „Pořád se někam ženeme,“ charakterizoval hru týmu po pár dnech na jeho střídačce. Dnes už to zdaleka tak neplatí.
Chybí bodový tahoun, proto nejsou ani góly
Ne snad, že by tým neměl své lídry, v jednom ho ale oproti loňsku nemá. Chybí hráč, který tým gólem či gólovou příhrou pomohl ve chvílích, kdy se nedaří. Tady srovnání s loňskem bije do očí. Vzpomínáte na loňskou bodovou jízdu obránce Zámorského, který patřil k nejproduktivnějším hráčům celé extraligy, tedy včetně útočníků?
Letos ho v popředí kanadského bodování, byť jen obránců, budete zatím hledat marně. Není v tom ale sám, špatná produktivita provází většinu jeho spoluhráčů. Nebo je to spíše obráceně, když nemají kanadské body hráči, nemůže tým střílet moc gólů.
Petr Zámorský (vlevo) a Radek Smoleňák z Hradce Králové oslavuijí gól.
Právě takového borce teď vedení klubu usilovně shání, ale berte tam, kde toho moc není. Může se také ale stát, že to na sebe vezme někdo ze současného kádru, právě tohle by týmu hodně pomohlo.
Loni nejlepší střelec po trápení skončil
Po loňské sezoně tohle bylo skoro nemyslitelné. Útočník Tomáš Vincour se v Hradci objevil loni na začátku sezony poté, co neuspěl se ziskem angažmá ve Finsku. Byť to nebyl rozený kanonýr, sezona v Hradci mu sedla a nastřílel za něj 21 gólů, nejvíc z celého týmu, čímž se řadil i mezi špičku celé soutěže.
Letos bylo všechno jinak, Vincour nebyl vidět, góly nedával, schytával za to uštěpačné poznámky od fanoušků a nakonec se i s pověstí kanonýra týmu v předcházející sezoně pakoval zpátky do Brna, více než půl roku před skončením hostování.
Zda v jeho letošní nepohodě hrálo roli i to, co naznačil po návratu do Brna v tom smyslu, že je rád, že je zase doma, těžko posoudit.
Po dvojici jednička! Nejdřív skoro na odpis
Do minulé sezony šli brankáři Jaroslav Pavelka a Brandon Maxwell jako rovnocenná dvojice, po jejich odchodu trenéři vsadili na Marka Mazance, navrátilce ze zámoří, jehož si vybrali jako jasnou jedničku.
Právě tohle v úvodu sezony drhlo. Útočící tým totiž často nechával Mazance napospas přesile soupeřových hráčů, kteří s gustem nabízené šance využívali a bylo jim asi i trochu jedno, kdo proti nim stojí, situace pro ně byly hodně výhodné.
Mazanec to odnášel, možná k tomu přispěl i několika svými výkony, při nichž se zdálo, že ne všechny soupeřovy střely byly nechytatelné, ale důvěru trenérů, která ho nechala v brance, začal splácet a hlavně v posledních týdnech tým držel nad vodou ve chvílích, kdy se mu nedařilo střelecky a k úspěchu potřeboval co nejméně inkasovat, či raději vůbec.
Brankář Hradce Králové Marek Mazanec zasahuje během zápasu proti Vítkovicím.
Po změně taktiky, když už tak často nezůstával proti soupeřovým střelcům jako sám voják v poli, začal ukazovat, proč si ho Mountfield vybral. V brance Mountfieldu tak jasně dominuje, chyběl pouze v jednom utkání a jedno nedochytal.
Můj dům, můj hrad? To musíte letos jinak
Tak tohle je pro fanoušky i hráče hodně nepříjemná změna oproti loňsku a zvlášť ti první to těžce nesou. Základní údaje jsou nelichotivé: Mountfield mohl v této sezoně ve čtrnácti domácích zápasech získat 42 bodů, ale do tabulky si jich připsal ani ne polovinu, pouhých 19, zbytek rozdal soupeřům.
Ze sedmi utkání si odvezli všechny tři body, ve dvou alespoň jeden a jen v pěti případech mohli hradečtí fanoušci po skončení základní hrací doby zpívat vítězný chorál.
Jaká to změna oproti minulé sezoně, kdy naopak domácí prostředí bylo hlavním bodovým dolem! Hradec v něm vydoloval 57 bodů, což na půlku základní části dává průměr 29 bodů. Ještě že se Hradec oproti loňsku zlepšil na hřištích soupeřů, kde to naopak loni často byla bída.
Fanoušci: chodí jich méně a už i pískají
Ještě loni touto dobou bylo něco nemyslitelného, aby poloprázdný kotel po porážce na své hráče pískal a aby jim, byť samozřejmě jen jedinci, vulgárně nadávali. Letos se tak stalo, což mimo jiné asi souvisí i s domácími neúspěchy, a jen doufejme, že se tím v Česku záviděníhodná vazba mezi týmem a jimi nenarušila.
Hradečtí fanoušci
Objektivním faktem ale je, že jich chodí méně, než tomu bylo před rokem, průměrně na zápas to dělá přes čtyři stovky lidí, byť ten loňský trochu navyšují zápasy v play off. Na druhé straně ale byly jen dva.
Bodový zisk? Ztráta proti loňsku zatím není velká
Aktuálně má Mountfield na svém kontě 38 bodů, ale dva získal z předehrávky druhé poloviny základní části. Zisk 36 bodů v ní je sice nejhorším od příchodu Mountfieldu do extraligy, ale ztráta na loňskou sezonu není dramatická, dělá to jen tři bodíky. Pokud ale Mountfield chce alespoň napodobit loňský bodový zisk, bude se muset činit. Před rokem totiž ve druhé půli nasbíral úctyhodných 54 bodů...
Liga mistrů: velká změna a naděje i pro extraligu
S extraligou, v níž je Mountfield v polovině, to sice úplně nesouvisí, přesto je třeba to zmínit. Mountfield totiž letos v Lize mistrů zahlazuje extraligové rozpaky a je už mezi nejlepšími čtyřmi týmy soutěže.
Může to dodávat sebevědomí, které bude potřebovat, stejně tak to ukazuje na to, že tým je schopen zabrat ve správný čas, kdy to potřebuje. Ukázal to v základní skupině stejně jako v následném play off.
Když potřeboval v Mannheimu uhrát remízu, uhrál ji, když potřeboval na hřišti favorizovaného Zugu vyhrát, dokázal to. Tohle by se mohlo hodit.
