"To, že je to právě proti Slavii je pro mě samozřejmě motivace navíc, ale snažím se to brát jako každý normální zápas. Hlavní pro mě je, abych začal znovu pravidelně hrát," přeje si třiadacetiletý obránce.
Proč se urostlému bekovi zatím v extralize nedaří? Částečně to přičítá přivykání na evropský styl hokeje, částečně psychice. "Těžko s tím mohu něco udělat, když nehraju. Snad se to těď konečně zlomí. Hokej jsem přece hrát nezapomněl," věří v novou šanci.
Na libereckou epizodu by nejraději zapomněl. "Nevím, nějak jsme si tam nerozumněli, asi jsem neplnil, co ode mě očekávali. Možná mě chtěli jenom na pár zápasů, když měli zraněné obránce. Každopádně jsem nehrál a požádal jsem agenta Petra Svobodu, aby se dohodl s Vláďou Růžičkou na Slavii na jiném řešení a odešel jsem do Vsetína."
S mužstvem trénuje od úterka a dnes bude v zelenožlutém dresu debutovat v první obranné dvojici s Jiřím Polákem. Hostování má zatím sjednané do vánoční přestávky, ale když se na Valašsku uchytí, může v týmu zakotvit na delší dobu. Přál by si to.
Přestože strávil čtyři roky v zámoří, nebylo pro něj vsetínské mužstvo úplnou neznámou. "Ještě ze Slavie znám Sochora a Jirku Poláka, z reprezentační dvacítky zase Martina Ambruze. Kluci mě v kabině přijali v pohodě, ale s tím nemívám problémy. Za po slední roky jsem pár klubů vyměnil," dodal Horáček.
Kdo je Jan Horáček?