A jakoby příznačně na jeho včerejším posledním tréninku s týmem překrývalo část ochozů ostravské ČEZ Arény tmavé sukno.
"Kluci si z toho dělali srandu. Říkali, že to je na rozloučenou se mnou, ty černé prapory. V šatně vždycky proběhnou nějaké fórky," povídal Michal Barinka. "Ale já jsem spokojený. Dostat šanci v takovém týmu, to se nestává každý den. Jsem strašně rád za tu příležitost. Je to pro mě nová motivace."
Není vám líto opouštět teď Vítkovice, když mají sezonu tak dobře rozjetou?
Sezona je dobře rozehraná, klukům bych určitě rád pomohl, ale je to sport a v něm to tak chodí. Přestupy nastávají – a já budu teď bojovat na jiné frontě. A doufám, že budu hrát taky o titul jako kluci tady.
Jak těžké bylo rozhodování? Váhal jste dlouho?
Bylo to strašně rychlé. Ve čtvrtek přišla nabídka – a večer jsme se rozhodli, že do toho půjdeme. Probrali jsme to doma s manželkou – a teď už se těším a doufám, že to tam vyjde.
Co vás láká do Ruska?
Beru to jako výzvu. Ruská liga je hodně kvalitní, řekl bych, že po NHL je to druhá nejkvalitnější soutěž. Potkám se tam se zajímavými hráči, přijde další konfrontace, zkusím si jiný hokej. A co si budeme namlouvat, je to i o penězích. V Rusku je to na jiné úrovni, pořád se dá říct, že je to země neomezených možností. Navíc to není to daleko od Moskvy, je to dobrá štace. Jsem zvědavý, jak to tam bude probíhat.
Už jste se bavil s trenérem Vůjtkem, který Jaroslavl koučuje?
S ním jsem ještě nemluvil, měl bych odletět v neděli a všechno bychom měli probrat až potom tam na místě.
Ve Vítkovicích jste strávil pět sezon. Jaké byly?
Každá sezona byla jiná. Hrálo se o záchranu, ale i o titul. Každá sezona měla něco do sebe a hodnotil bych to určitě kladně. Dá se říct, že jsem tu doma a budu se sem vždycky rád vracet.
Vzpomínat budete tedy v dobrém, tedy zřejmě až na ta častá zranění, která vás při vítkovickém angažmá provázela, že?
Doufám, že už je to všechno pryč (klepe si kloubem ukazováčku na zuby – pozn. red.). Moc bych si přál, aby mě už nic nepostihlo.
Nemáte tak trochu obavy z ruského zdravotnictví, jehož pověst není nejlepší?
Snad ho nebudu vůbec potřebovat.
