Play-off je období, kdy se hokejisté tradičně nechávají zarůst. Mění se ve zbojníky, škrábající tvář se nemusí líbit jejich partnerkám. Ale tradice je holt tradice. Sparťanský obránce Polášek však má před spoluhráči náskok. „V létě jsem to měl delší, nechtělo se mi holit. V sezoně se mi začalo dařit, tak si v tom držím formu,“ usmívá se 23letý vousáč, který je reklamní tváří pražského týmu v semifinálové sérii proti Třinci.
Vousy máte tedy z pověrčivosti?
Jo. Navíc přítelkyni nevadí, já to taky neřeším, pro mě je to takhle pohodlnější.
Teď jsou vousatí muži v kurzu, módní časopisy je nazývají lumbersexuály. Všiml jste si?
Četl jsem o tom a koukal jsem, že se to začalo nosit. Ale já je nemám kvůli vzhledu. Dojdu si do pánského holičství, chlapi mi to tam upraví a mě to baví.
Slýcháte narážky?
Občas jsou, kluci si dělají srandu. I když od doktorů slyšíme, že bychom neměli být zarostlí, protože jakmile máme krvavý šrám, tak je to složitější. Ale já jsem naštěstí nic vážného neměl.
Jak jsou na tom ostatní sparťané při play-off?
Můžeme mít plnovous, bradku podobně jako Tomáš Rolinek nebo jenom knír. Do toho se nikdo nepustil. To stačilo při Movemberu. Někteří kluci tam mají tři chlupy, ale Bary (Michal Barinka) nebo Honza Piskáček mě asi doženou.
Po hladkém postupu přes Hradec máte dlouhou pauzu. Jak jste trávil volno?
V play-off se nám zatím daří, takže se hokejem psychicky netrápíme. Snažím se teď hlavně odpočívat. Vím, že toho bude ještě hodně. Šli jsme si s přítelkyní jenom lehce zabruslit. Nemám žádné speciální koníčky.Rád si zajdu na dobré jídlo, zdřímnu si v pohodě doma. Nebo jedu na otočku do Ostravy navštívit rodinu a přátele.
Koukal jsem, že na cesty máte pěkného sporťáka.
Auto je takovej můj mazlík. Fakt si ho cením. Pořídil jsem si ho v zámoří, chtěl jsem něco většího a zrovna tam stálo tenhle Chevrolet Camaro. Splnil jsem si tím dětský sen, nestálo to žádné extrémní peníze. A baví mě v tom jezdit.
Co vám kromě auta přinesla kariéra v zámořských nižších soutěžích?
Nelituju, že jsem tam odešel. Byla to ohromná životní zkušenost, byl jsem draftovaný, zkusil jsem se osamostatnit. Hokejově mě to taky posunulo dopředu. Člověk je tam víc na očích, na každém zápase byli skauti. Kluci, kteří na to mají a věří si, měli by to jít zkusit. Když se to nepodaří, tak prostě zkusí štěstí zpátky v Evropě.
„Ve Spartě máme týmového ducha“Mluvilo se o tom už před sezonou, ve čtvrtfinálové sérii s hradeckým Mountfieldem se to projevilo. Sparťanský tým doznal v létě výrazných změn a jinak vypadal i herní projev. Pražané přitvrdili. „Tohle v play-off potřebujeme. Připravovali jsme na to, my umíme hrát ten hokej, ale všechny týmy se snaží nás dohrávat a když jim to oplatíme, tak nás to posune dopředu,“ tvrdí Adam Polášek, jeden ze strůjců popisované proměny. „ Myslím, že jsme se sešli v super sestavě. Máme perfektního týmového ducha.“ Polášek navíc kromě fyzicky náročné hry umí být platný hlavně při přesilovkách. V základní části nasbíral 36 bodů (10+26), v play-off dal jeden gól a na čtyři nahrál. „V mládí jsem měl prostor v přesilovkách, padalo mi to tam a byl jsem spíš ofenzivní bek. Ale teď se za něj nepovažuju, nemám na to ty ruce. Jsem typ hráče, který umí zvolit nejjednodušší možné řešení. V přesilovkách je potřeba nic nevymýšlet a hodit to na branku. Kolikrát to vyjde.“ Soupeře pro semifinále, na kterého Sparta čekala týden a proti němuž začne až po 12 dnech si Polášek nevybíral. „Třinec, nebo Litvínov? Musíme stejně porazit oba,“ tvrdí mladý sparťan a proti Ocelářům se těší hokejově líbivou útočnou hru z obou stran. Na oba bohaté kluby je velký tlak, Sparta čeká na titul od roku 2007. „K nám do šatny ten tlak moc nepronikne, já si to nepřipouštím. Možná se to valí na vedení, na trenéry. Neříkáme si, že bychom museli. To vůbec. Fakt, že máme po celé republice hodně fanoušků, nám může pomoct,“ doufá Polášek. |
V kanadské juniorce a pak ve farmářské AHL jste strávil čtyři roky? Jak dlouho vydrží hráč bojovat o místo v prvním týmu NHL?
S Andrejem Nestrašilem, který se teď do NHL dostal po šesti letech, jsme kamarádi a byli jsme v kontaktu, když jsem se rozhodoval minulou sezonu pro návrat. Dám na něho, má jiné názory než ostatní. Já se musel probíjet přes ECHL, odkud se první tým nepodepisuje. Bylo to moje nejtěžší životní rozhodnutí. Mnohem těžší, než když jsem šel z Vítkovic do Kanady, to jsem se těšil. Když jsem se rozhodoval, jestli to mám zabalit, tak to bylo strašný. Než mi docvaklo, že na NHL teď nemám a Vancouver se mnou nepočítá... Rozhodoval jsem se, kam půjdu. Byl jsem rád, že má zájem Sparta. Chodí se sem dívat lidi z celého světa. Bral jsem to jako logické řešení.
Takže to neberete tak, že se vám NHL už nikdy nemusí povést a Spartu máte jako přestupní stanici?
Ne. Neřekl bych, že je to přestupní stanice. Ve Spartě hokejově neusnu. Nepřemýšlím, jestli půjdu zpátky do NHL. Mám cíl, abychom vyhráli titul. Pak můžu myslet na zahraničí.
Kvůli vašemu odchodu vám Vítkovice zakázaly reprezentovat na šampionátu dvacetiletých v roce 2010. Jak na to vzpomínáte?
Když se Andy balil, že jede na mistrovství, tak mě to tenkrát strašně mrzelo. Pár kluků mi říkalo, že jsem stejně o nic nepřišel, zase jsme uhráli šesté místo a ještě by ti to uškodilo. Ale na to jsem moc neslyšel. Není nic lepšího, než mít na sobě český dres.
Stejně dopadl i váš současný spoluhráč Vladimír Eminger po odchodu z Litvínova do Finska. Řešili jste to spolu?
Taky ho to mrzelo, protože to bylo z politických důvodů, než že bychom na to neměli.
Ale teď už jste oblékl dres seniorské reprezentace a máte při četných omluvenkách beků z NHL velkou naději na účast na domácí mistrovství světa.
Každou minutu jsem si užíval a vnímám, že ta šance tam je. Ale teď se soustředím na play-off. Všechno ostatní budu řešit až pak.
Už jste sparťan?
Jo. Ve Vítkovicích jsem vyrůstal, ale v áčku jsem nikdy nebyl. Teď jsem ve Spartě, položím za ní v uvozovkách život. To k tomu patří.
V zámoří jste se několikrát popral. Kvůli tomu máte pověst tvrďáka. Co vy na to?
Tam je mentalita hráčů úplně jiná. Když hráč něco provede, tak ví, že po něm někdo skočí. Tady je to takové, že někdo někoho sejme a ani se nechce bít a spíš odjede. Já se toho nebojím, kdyby to přišlo, tak jsem na to připravený, ale věřím, že budu platnější spíš na ledě, než kdybych byl vyloučený.
Čím to, že se vám tak daří? Jenom díky těm vousům?
Na začátku jsem neměl moc sebevědomí, nedostával jsem prostor. Když cítím, že mi Pepa Jandač věří, tak mě to zahřeje. Na přesilovky chodím s Hlinkou nebo Réwayem: tihle dva mi udělali asi polovinu bodů.
Přidáváte si v posilovně?
Už znám svoje tělo a vím, co kdy potřebuje. Brácha je můj kondiční trenér. Děláme spolu individuální přípravu. Lpím na tom. Strašně mě to přes léto baví.
Máte speciální cviky?
Fakt zkouším úplně všechno: power pilates, cross fit. První tři týdny v letní přípravě se snažím soustředit hodně na sílu s činkama a než jdeme na led, tak začnu dělat dynamiku, sprinty.
A prý jste byli s celým týmem u vaší přítelkyně, která je lektorka hot jógy.
Ano, bylo to náročné. Ženské mají pod sebou tři kapičky potu, ale my hokejisti jsme to nedávali. Řekla nám, abychom udrželi minutu rozpažené ruce. Neudělali jsme to.
Adame, kdybych vám řekl, že v polovině dubna zvednete nad hlavu Masarykův pohár a pak budete hrát za Česko na mistrovství světa, co byste odpověděl?
Proč ne? Dělám si velké naděje. Když se podaří jedno, tak by se mohlo podařit to druhé. Tým na titul máme. Co bude dál, to se uvidí.
