Ať už je to za mořem, nebo v extralize, hráči si od jejich dodržování slibují, že se díky nim semknou v pevný šik a dokráčejí k vysněné trofeji.
Zmíněné zvyky jsou jen špičkou ledovce. Hokejisté si jich vymysleli už mnohonásobně více. Většinou jde o drobnosti, že je fanoušci na stadionu nemají šanci postřehnout. Jako před pěti lety, kdy tehdejší litvínovský útočník Robert Kysela v sérii proti Spartě pokořil v samostatných nájezdech Petra Břízu hokejkou, na níž měl napsané brankářovo příjmení. "Gólmani jsou psychicky labilní, snažím se je rozhodit," vysvětlil svůj recept.
Obránce Jan Novák měl loni na holi vzkaz od spoluhráče Kopeckého: Musíme vyhrát. Kouzlo fungovalo, Novák rozhodoval zápasy, včetně jednoho ve finále. Předtím zase vyjel na led s účesem, v němž zářilo šest červených slávistických hvězd.
Co se týče barvy vlasů, už tu bylo asi všechno. I zelená, modrá, nebo fialová. Pardubický obránce Michal Sýkora si dokonce předloni obarvil vousy, a to rovnou nazlato. K úspěchu to ale nevedlo, Pardubice ve finále podlehly Slavii.
Manželky hráčů často láteří, když přijde táta od rodiny domů s dlouhými vousy a žlutou hlavou. Proto jsou podobné speciality s barvením hlavy výsadou mladších hráčů. Ale někdy se pro zachování týmového ducha nechá k vylomeninám zlákat i trenér.
Loni na pardubické střídačce upoutal Miloš Říha svým blond přelivem a šedým strništěm vousů. "Rituály patří k play off. Tak jako já vyžaduji od mužstva, aby tvrdě pracovalo, dokážu mu také vyjít vstříc a dát najevo, že k němu patřím. Kdyby se třeba hráči rozhodli, že bych si měl vytetovat na záda orlici, kterou má Slovan ve znaku, neváhal bych. Pocit soudržnosti je velmi důležitý," prohlásil Říha během působení ve Slovanu Bratislava.
Zato slávistický šéf střídačky Vladimír Růžička by se k něčemu podobnému přemluvit nenechal. "Jak bych vypadal?" oponoval. Jako většina koučů pěstuje vlastní zvyky. Trenéři nestřídají košile a saka, v nichž vyhrávají, on má zálibu ve
svetrech. Při play off ze sebe bílý pletený nesundá.
Nesmlouvavý kouč v předloňské mistrovské sezoně vyšel hráčům vstříc jinak: nabídl jim, aby mu tykali. I jeho manželka se stará o to, aby hráči drželi pospolu. Slávisté už se těší, jak zase v kabině při play off zavoní buchty, které paní Růžičková peče někdy i do noci. Před zápasem si dají tatarský biftek od otce útočníka Michala Supa, který má řeznictví, a po zápase sekanou.
Milan Antoš se zase postaral o talisman šatny - formu na bábovku. Ve Vsetíně kdysi hráči neporazitelného týmu tančili kolem dvoumetrové valašky, loňští mistři ze Zlína měli na stole pro štěstí tři kliky a porcelánového slona. Sparťané hladili plyšového psa, v Pardubicích měli okolo sloupu omotané lano, za které symbolicky jedním směrem táhli. Nyní se všichni klaní litinovému zvonu, dárku od hlavního sponzora. "Je na něm latinsky nápis Věř tomu, co děláš a dělej to, v co věříš," vybavil si motto bez váhání Michal Mikeska.
Alchymií je i volba správné kapely, která má hokejisty před zápasy rozehřát. "Právě jsme se o tom v kabině bavili, že musíme něco vymyslet. V úterý v Pardubicích nám hrály z rádia nějaké ploužáky, málem jsme usnuli," smál se kladenský Robert Kysela. V kabinách většinou vládnou "Kabáti", výjimkou byl loni snad jen Zlín, v jehož šatně duněla muzika skupiny Alkehol. Když kapitán Miroslav Okál přinesl mezi ostatní její cédéčko, ještě netušil, že jeho výběr doprovodí k titulu.
Zatímco v Čechách k rituálům hráči přistupují s mírným nadhledem, v NHL se jejich dodržování blíží posvátnosti. V kabině loňského vítěze Stanley Cupu Tampy Bay se během play off nesmělo vstoupit na znak klubu vyšitý na koberci v šatně. Když se po
zápase nahrnuli do šatny novináři, utvořili prý hráči kolem loga živé hradby, aby jej uchránili nedotčené.
Někteří hráči se před zápasem modlí, v Čechách například Martin Hamrlík a Pavel Kubina. Za jeho úspěchy dokonce v létě farář nechal sloužit mši. "Před opravdu důležitým zápasem se pomodlím, ale nejsem v tomhle ohledu zas tak důsledný. Dřív jsem se modlil častěji, ale víra mi pomáhá i teď," řekl Kubina. Dodržování rituálů ale není jistá cesta k úspěchu. Většina jich nakonec vyzní do ztracena. Je to hezká věc, ale rozhoduje se stejně na ledě, říkají hokejisté.
