V minulé sezoně zvládl odehrát jen tři zápasy, o další ho připravilo zraněné koleno. I proto si Boris Valábik úterní debut v dresu Komety užíval. "Konečně jsem měl z hokeje radost. Z toho širokého kluziště jsem byl trošku nervózní, ale nebylo to až tak špatné," hlásil šestadvacetiletý slovenský obránce po přípravné výhře 8:5 nad Vítkovicemi.
K ní přispěl i gólovou asistencí, i když v zámoří sbíral zejména trestné minuty. "V Americe od velkých beků čekají hlavně defenzivní úkoly a já jsem dělal přesně to, co ode mě trenér chtěl. Ale přesilovek se nebojím a byl jsem rád, že jsem se do nich teď dostal. Byla to celkem zábava," pochvaloval si rodák z Nitry.
Boris ValábikNarodil se 14. 2. 1986 ve slovenské Nitře. V sedmnácti letech odešel do zámoří, kde se v roce 2004 stal desítkou draftu NHL. V ní za Atlantu odehrál 80 zápasů, v nichž si připsal 7 (0+7) kanadských bodů a 210 trestných minut. V AHL ve 219 zápasech nasbíral 36 (7+29) bodů a 748 trestných minut. Poslední sezonu promarodil se zraněným kolenem. |
Máte radost, že znovu můžete hrát blízko domova?
To bylo jedno z hlavních kritérií, proč jsem si vybral Brno. Když se mi ozvalo, tak se mi rozzářily oči. Do teď jsem do svého působiště cestoval devět hodin letadlem a teď to mám dvě hodiny autem, což je paráda. Nejvíc se těším na to, že po devíti letech strávím Vánoce doma.
Kdy se vám Kometa ozvala?
Diskutovali jsme spolu asi měsíc. Trvalo trošku déle, než jsme se dohodli, ale určitě nelituju.
Zpět do Ameriky vás to netáhlo?
Tento rok určitě ne, za těch devět let jsem toho měl psychicky dost. Přemýšlel jsem, jestli se tam vrátím zabojovat, nebo půjdu někam dál do Švédska nebo Ruska, ale tento rok jsem to nakonec viděl tak, že raději budu blíž domova. Devět roků je dlouhá doba, někteří to snáší líp, někteří hůř a mně rodina a domov opravdu chyběly. Tady se cítím jako doma, nikdy jsem nedělal rozdíly mezi Českem a Slovenskem.
Jaké zdravotní problémy vás limitovaly?
Měl jsem dvakrát přetržený vaz v koleně, ale doufám, že už moje problémy pominuly. Teď bylo první léto, kdy jsem si mohl pořádně zatrénovat, takže se po dlouhé době těším na hokej bez bolesti.
ZÁMOŘSKÁ KARIÉRA. Boris Valábik v dresu Atlanty Trashers.
Jak se ohlížíte za svou kariérou v zámoří?
Ještě za ní nezavírám dveře. Teď je pro mě hlavní hrát a mít radost z hokeje, do budoucna nehledím. Samozřejmě všechny týmy byly opatrné kvůli mým zdravotním problémům z minulosti, ale to už je za mnou.
Ve vašich statistikách zaujme obrovský počet trestných minut. Jak se člověk dostane k roli zlého muže?
V zámoří po vás jdou už jenom kvůli postavě a každý od vás čeká, že se pobijete. Já nejsem chlap, který by si nechal brnkat po nose, takže narazila kosa na kámen. Pro mě je důležité, aby se brankář cítil dobře, na sebe nějak citlivý nejsem. O české extralize jsem slyšel, že není až tak tvrdá, ale zase jsou tu typy hráčů, kteří umí hrát do těla. Bitky vyhledávat nebudu, ale když něco přijde, tak se jich nebojím. Nějaké zkušenosti už s tím mám.
Chtěli po vás trenéři, abyste se bil?
Od defenzivního obránce se v zámoří čeká, že se čas od času pobije a bude to řezat před bránou. Mně ta hra vyhovovala. Každý jsme nějaký hráč a já nejsem žádný technik. Když porovnáte mě a Jožka Kováčika, tak máte dva rozdílné typy hráčů a každý umíme to svoje. Jožka to umí potáhnout a je fantastický v ofenzivě, já se většinou držím vzadu a hraju víc do těla. Každý máme něco a tato obrana je podle toho poskládaná.
