„Uleví se mi,“ tuší hráč, který si v minulém ročníku první ligy zapsal včetně play off 26 kanadských bodů za 12 gólů a 14 asistencí. A navrch debutoval v extralize za Litvínov formou střídavých startů.
Co máte za tituly?
Bakaláře jsem dělal tělovýchovu se zaměřením na vzdělání, při magisterském studiu jsem si vybral učitelství pro střední školy s tím, že jsem ještě přidal trenérství ledního hokeje. Takže po absolvování magistra mám i nejvyšší licenci.
Jaké bylo skloubit vrcholový sport a školu?
Neuvěřitelně obtížné. Bylo to hlavně o time managementu. Co jsem dělal v prvních dvou ročnících na fakultě, to si myslím, že bych v takové míře nebyl už vůbec schopný absolvovat. Například v sedm ráno jsem byl v bazéně v Tyršově domě, v devět hodin jsem musel jet do Vsetína na zápas. Kdo plave, zná specifickou únavu, jak je tělo v uvozovkách rozevláté. Ale člověka téměř z ničeho neomluví, musí si všechno odškrtnout, a já jsem rád, že jsem to zvládl.
4 extraligové startymá Brož, jednu asistenci |
Proč jste se vůbec dal na tak náročnou cestu?
Jsou to nějaká zadní vrátka. Nikdy člověk neví, kdy přestane hrát hokej. Učitelům jsem poslední dva ročníky na magisterském studiu říkal, že doufám, že všechno zvládnu, že mi to dají a skončím úspěšně. A že si zkusím hokej hrát i bez školy, protože to jsem ještě nikdy v životě nedělal. Celý život studuji. Těším se, že v Litvínově se můžu první sezonu plně soustředit jen na hokej. Doufám, že to bude jen ku prospěchu.
Nebude to naopak psychicky obtížnější, že se v chybách teď budete víc babrat?
Věřím, že ne. Jsem rád, že budu mít čas na věci, které jsem nemohl dělat. Můžu si přečíst jinou knížku než skripta. Teď jsem si v létě něco namaloval. Chtěl bych rozvíjet i jiné inteligence, nejen sportovní, ale i vzdělávací. Hodně se mi líbí hudba, na kterou jsem dřevěný. A rytmika, se kterou jsem měl v gymnastice problém. Rád bych se všestranně posouval. Strašně mě láká nějaký hudební nástroj, to je hrozně velký únik z komfortní zóny. Líbí se mi hodně klavír.
Výkonnost půjde nahoru?
Věřím v to. Když jsem v prvních ročnících dotrénoval, nemohl jsem si přidat něco navíc. Já musel na fakultu na softbal, atletiku, cyklistický kurz, kde je zápočet sto kilometrů a musíte si naplánovat trasu. Dalo mi to všestrannost, měli jsme i fotbalové tréninky, všechny možné sportovní hry. Spíš jsem se cítil, jako kdybych měl do 25 let dva sporty, což s profesionálním sportem nejde dohromady. Jsem rád, že se mi teď uleví a budu se moct plně soustředit na sport, který dělám.
Nešel vám nějaký sport na škole stejně dobře jako hokej? Nebo i líp?
To se úplně říct nedá. Třeba v házené by uvítali hráče s mojí výbušností a ještě jsem levák. Ale spíš jsem při ní měl problémy, když jsme se jí věnovali ve škole při sportovních hrách. Plavání, na to nemám skoro tuk, takže jsem šel hned ke dnu jak kámen. Potom jsem měl gymnastiku, ladnost u hokejistů je taky náročná. Plus flexibilita. Musel jsem objíždět celé léto sokolovny, kde mě za pár korun nechají na tyči udělat si pár výmyků, točů vzad a přemetů. A jsem rád, že už to mám z krku. Spíš mi to ubírá prestiž. Říkají mi: Už to máš vystudované, udělej přemet vpřed! Ale já potřebuju extrémní průpravu, abych to zase dokázal. Na tu dovednost jsem trénoval tolik hodin, abych to na zápočtu provedl v adekvátní technické míře, že to z fleku nedám.
Je výhoda, že jste si vyzkoušel i jiné pohyby?
Určitě. Cítil jsem, že mi pomáhá všestrannost, přenést tu techniku i na led. Když jste malý, tak to je hlavně o rodičích. Já byl spíš zaměřený jednostranně než všestranně. Dělal jsem i ostatní sporty, ale nikdy jsem neměl víc kroužků naráz, šel jsem hodně za hokejem. A škola, jak je různorodá, mi pomohla dále v ledním hokeji.
Jaroslav Brož, útočník hokejového Litvínova. | foto: HC Verva Litvínov
Děti se obecně nerady učí, vás to bavilo?
Já jsem taky na základce říkal paní ředitelce, když jsem s ní seděl, proč je celý život ve škole. Nejdřív jako dítě, a pak studuje to, aby zase byla celý život ve škole. Nešlo mi to do hlavy. A nakonec jsem se na tu cestu taky dal.
Učení vám tedy nevadilo? Nezdržovalo vás od hokeje?
Já jsem se vždy rád vzdělával, někdy se to na známkách úplně neprojevilo. Že bych měl samé jedničky, to se říct nedá, ale hodně to byla i ta zarputilost. Chtěl jsem to sám pro sobe dokázat, mám rád tyhle věci. Když se řekne, že na vojně musíte mít ustlanou postel a vyčištěné všechny věci, takový řád mám rád. To mě hodně drželo, jít za tím a něco dokázat sám pro sebe. Když i vidím, jak mizivé procento lidí to dokáže. Na té škole nevím o nikom, kdo hrál hokej na profi úrovni a do toho ji studoval. I proto jsem to chtěl absolvovat. A jsem za to rád.
Jak to vnímalo vaše okolí?
Ze začátku to bylo hodně náročné, byl to zase nějaký kluk, co do toho jde... a všichni věděli, kolik jiných lidí už to zkoušelo a vylili je. Ze začátku tomu nevěří. Nejdůležitější je skutečně rozvržení času. Nemůžete zanedbávat ani jedno, protože trenéři si myslí, že nejdůležitější je hokej, a učitelé, že škola. Nikdo to netoleruje a člověk musí najít ten správný balanc, který není tak široký, aby to zvládl.
Jste mezi hokejisty výjimka?
Poslouchal jsem podcast bojovníka MMA Miroslava Brože a pana Trégla, bavili se o tom, že člověk opravdu musí ty hráče znát, kteří titul mají. Myslím, že ho má Fridrich z Olomouce, gólman Chomutova. Ale přímo FTVS z Karlovky nevím o nikom. Já myslel, že když to je sportovní škola, v pohodě se to skloubí. Ale nic vám netolerují, žádné úlevy nemáte.
