"Čájo, děkujem!" klanělo se osazenstvo ve žlutomodrých barvách Petru Čajánkovi, jemuž teď leží u nohou celý Zlín.
Čájánek mířil ke stolu, kde zapíjeli titul jeho rodiče a známí. Cesta k nim mu však trvala dlouho, symbolicky podobně jako jeho pouť k prvnímu extraligovému zlatu. Blahopřání, stisky rukou, slova obdivu a také jedno velké přání. "Čájo, ještě nekonči," prosili zlínští příznivci trojnásobného mistra světa, jemuž bude v srpnu 39 let.
Více z mistrovského Zlína: |
"Dám si jedno pivo," hlásil Čajánek a než se proklestil ke svým nejbližším, už stál půllitr na stole.
"Nechte ho dopít," pasovala se starší fanynka se žlutým deštníkem do role Čajánkova bodygarda.
Naštěstí chvíli po vůdci zlínského mužstva dorazili jeho spoluhráči Ondřej Veselý s Radimem Tesaříkem a pozornost rozjařeného publika se rozptýlila.
Po čtvrt hodině a za hromového skandování "Mistři! Mistři! Mistři!" se Čajánek a spol. přemístili na blízkou diskotéku, kde se připojili ke zbytku mužstva. Zatímco starší hráči většinou zůstávali s replikou Masarykova poháru v salonku, ti mladší čas od času vykoukli ven, aby se nadýchali čerstvého vzduchu a podělili se o radost se svými věrnými.
Podpisy čerstvých šampionů zdobily dresy, šály, ale i holá těla. V permanenci byly foťáky a blesky v chytrých přístrojích, hitem snímky s Kašík, Honejskem, Holíkem...
Oslavy se však teprve rozjížděly. Ve tři hodiny zavelel kapitán Čajánek a mistři se přesunuli do nedaleké nonstop restaurace."Kluci jsou mladí, ti vydrží několik dnů," culil se Čajánek.
Jak dlouho vydrží on sám, se neodvážil tipovat. Jeho otec Josef měl ovšem jasno: "Petra čekáme na oběd nejdříve v úterý."
