Kubiš je nejproduktivnějším hráčem týmu i kanonýrem, rozdal nejvíce hitů a vévodí také klubové statistice +/- za účast na ledě při vstřelených a obdržených gólech.
„Tohle neřeším. Tady musíme tahat za jeden provaz všichni. Nemyslím si, že by si v tomhle mančaftu někdo hrál na lídra,“ říká třicetiletý forvard před dnešní domácí dohrávkou s Olomoucí (17.30 hodin). „Že jsem nejlepší střelec, je milé, ale raději bych, kdybychom hráli někde vepředu a měli klidnou reprezentační přestávku.“
Jste v půlce série čtyř domácích zápasů. Můžou spolurozhodnout o sezoně, kterou jste po roce opět rozjeli špatně?
Pro nás je důležitý každý zápas. Nebereme, že hrajeme čtyřikrát doma. Musíme bodovat v každém utkání, které nám to umožní.
Jak moc pomůže nedělní výhra v nájezdech nad Litvínovem – vůbec první doma?
Už minulý domácí zápas s Kometou jsme odehráli dobře kromě posledních pěti minut. V kabině jsme si řekli, že tomu musíme jít naproti, že nemůžeme chtít hned po prvním zápase tři body. Vyšlo to o bod více a doufám, že v úterý to budou tři. Že se nastartujeme, půjde nahoru předvedená hra a lidi si získáme zase na svoji stranu.
Fanoušci si konečně užili domácí vítězství, ale v průběhu utkání moc spokojení nebyli. Jak moc to vnímáte?
Všechno souvisí se vším. Je to v hlavách. Jakmile nám dvakrát uskočí puk a lidé začnou pískat, tak psychika a sebevědomí jdou u nás ještě dolů. A nemáme se z toho jak dostat, čekáme na světlý okamžik, od něhož se můžeme odrazit. Na svoji stranu to obrátíme jedině tím, že budeme dřít, makat, srážet se.
Ztratit podruhé za sebou dobře rozehraný zápas, to už byste se těžko zvedali, že?
Sobota byla psychicky hodně náročná. Po Brnu byla v kabině od trenérů bouřka. My jsme si k tomu mezi sebou museli něco říct pozitivně. Ondra Veselý to jako kapitán udělal zkušeně, neřvali jsme po sobě, to už máme za sebou.
Pomáhá vám pozitivní zkušenost z loňska?
Všichni srovnávají začátek, ale minulá sezona byla povedená. Udělali jsme šestku a to je super. Sezona má svoji křivku a věřím, že to půjde nahoru jako loni. Nesmíme se věšet. Můžeme prohrát, ale lidé musí vidět, že odevzdáme na ledě všechno.
Loni jste laboroval se zraněními vy, letos vám konkuruje Tomáš Žižka, který už byl potřetí na šití, že?
To je ono. Když přijdete do kabiny a vidíte, že ten se leduje a ten je po šití, tak to má vypadat. Vítězství bolí. Kdybychom prohráli, všichni tam seděli, usmívali se a nikoho nic nebolelo, tak je to špatně. Nejsme v takové pohodě, abychom to dávali do prázdné. Musíme jít hlavou dopředu, a když dostaneme pukem, zvednout se, zašít a jít dál. Dvakrát se to odrazí do pusy, ale potřetí z toho třeba dáme gól.
