Ostatně po dosavadních pěti extraligových kolech má v průměru bod na zápas za dva góly a tři asistence. Přitom za celou minulou sezonu nasbíral 11 bodů v 38 utkáních.
„Už nepřemýšlím nad hokejem celý den. Netrápím se, když se něco nepovede nebo když nevyjde zápas. Snažím se užívat si hokeje. Jsem uvolněnější než dříve,“ tvrdí Hrbas.
O tom svědčí i gól, který v neděli vstřelil Pardubicím na 2:1. Najel si k brance a bekhendem střílel pod horní tyč. „Ještě než jsem dostal puk, tak jsem viděl, že střed před brankou je volný, že všichni hráči jsou u mantinelu, a tak jsem si tam nabruslil. Chtěl jsme střílet bekhendem, ale že to vyjde až tak, že to půjde do vinglu, jsem nečekal,“ přiznal.
Čím to, že najednou hraje tak uvolněně? „Měl jsem rozhovor s tátou, s ním se hodně o hokeji bavíme. Před sezonou jsme si řekli, jak bych mohl hrát.“
Otec ho nabádal, aby tolik neřešil, když se mu něco nepodaří. Aby hrál s čistou hlavu a zapomněl na špatné momenty. „Abych nemyslel na chyby, abych se díval dopředu a příště to udělal lépe,“ dodal Hrbas.
Takže otec je jakýsi jeho psycholog? „Jo, to je. Rozebíráme každý zápas. Moc mi svými radami pomáhá.“ Hrbasův táta přitom hokej hrál jen do 15 let, než musel ze zdravotních důvodů skončit. „Ale sleduje ho celý život. A dokáže mě i sundat, když si myslím, že jsem něco udělal dobře, a on řekne, že ne.“
Marek Hrbas připouští, že změnit myšlení nebylo úplně jednoduché. „Už proto, že jsem vždycky všechno hodně řešil. Špatný zápas, ale i nepovedené střídání jsem měl nějakou dobu v hlavě a to se přeneslo do dalších minut, co jsem býval na ledě. Hokej je samozřejmě moje láska, bez něj si život nedokážu představit, ale teď už vidím, že jsou i důležitější věci.“
Hrbasovi žijí v Plzni, takže na duely Vítkovic chodí doma anebo jezdí někam poblíž. „Většinou tak s tátou zápasy probíráme na dálku, telefonicky,“ dodal Marek Hrbas.
