Jaroslav Hlinka, Petr Kumstát, Jan Hanzlík, Leoš Čermák, Martin Erat, Václav Nedorost, Ondřej Kratěna, Petr Sýkora. Loni Jaroslav Bednář, Petr Kadlec, Tomáš Mojžíš, Ondřej Veselý, Zbyněk Michálek nebo Karel Pilař. V předchozích letech Miroslav Blaťák, David Výborný, Jaroslav Kudrna nebo Petr Ton. A fakticky také Petr Čáslava, byť to - stejně jako Erat - ještě oficiálně nepotvrdil.
To je výčet hokejistů, kteří poslední dobou ukončili kariéru. V nejbližších letech k nim mohou přibýt další: v extralize momentálně působí přes tři desítky borců, jimž je 35 let a více. V drtivé většině případů jde o jména, která něco řeknou i fanouškovi, jenž extraligu sleduje jen zpovzdálí.
Když nebudeme počítat Jaromíra Jágra, tak konec už brzy čeká Václava Skuhravého (40 let), jenž se po váhání rozhodl ještě jednu sezonu strávit v Karlových Varech. Další na řadě může být zlínský bek Tomáš Žižka (39), litvínovské duo Viktor Hübl (41) s Michalem Trávníčkem (39), pardubický Tomáš Rolinek (39), olomoucký Zbyněk Irgl (38) nebo třinečtí kumpáni Jiří Polanský (38) s Martinem Adamským (38).
Končící generacevýčet hráčů, kterým je 35 let a více Jaromír Jágr (47), Viktor Hübl (41), Václav Skuhravý (40), Tomáš Rolinek (39), Michal Trávníček (39), Tomáš Žižka (39), Petr Čáslava (39), Zbyněk Irgl (38), Martin Adamský (38), Jiří Polanský (38), David Nosek (38), Martin Vyrůbalík (38), Petr Vampola (37), Tomáš Plekanec (37), František Lukeš (37), Michal Vondrka (37), Martin Ševc (37), Jan Výtisk (37), Lukáš Krajíček (36), Lukáš Krenželok (36), Jaroslav Kracík (36), Michal Dragoun (36), Petr Koukal (36), Jiří Hunkes (35), Lukáš Pech (35), Lukáš Pabiška (35), Jakub Klepiš (35), Tomáš Linhart (35), Ondřej Němec (35), Lukáš Derner (35), Petr Jelínek (35). |
A tak by se dalo pokračovat.
Jistě, řada z výše jmenovaných měla (nebo má) to nejlepší za sebou, přesto většina z nich pořád patřila (patří) k nejvýraznějším osobnostem v extralize. K hráčům, kteří lákali obecenstvo. A právě tento rozměr je nejpodstatnější.
„Odchod kluků bude pro extraligu samozřejmě citelné oslabení, když se podíváme, jak v ní neprobíhá generační obměna nebo když koukneme na kanadské bodování, jemuž po dlouhá léta vévodili staří kmeti. Vypovídá to něco o slabinách našeho hokeje,“ říká bývalý vynikající útočník Jaroslav Bednář.
Nabízí se řada nezpochybnitelných faktů. Erat byl tahounem Komety, Hlinka výborným technikem, Kratěna nedoceněným šikulou, Sýkora střelcem, Kadlec kreativním bekem, Veselý ladným bruslařem a Čermák lídrem.
Každý měl vlastnost, která mu vysloužila uznání, každý byl nějakým způsobem natolik výjimečný, že dokázal hrát na nejvyšší úrovni až do vysokého hokejového věku. I dnes se pochopitelně najdou extrovní hráči, problém je však v tom, že jich není zdaleka tolik.
Jenže proč?
„Troufnu si tvrdit, že jsme nebyli větší talenti než současní kluci. Třeba já měl všechno vydřený,“ říká překvapivě Bednář, jenž v extralize vynikal přehledem, technikou i střeleckými schopnostmi. Nic z toho však nepovažuje rok po konci kariéry za dar shůry.
Jaroslav Bednář
„Všechno bylo o dřině. Když jsem neměl nohy, byl jsem poloviční. I v nejlepších letech jsem se musel udržovat v kondici, díky tomu jsem si na ledě všechno obruslil, získal prostor a mohl něco vymýšlet. Žádný extrémní talent jsem nebyl, to platí o jiných. Je to čistě o práci, o tvrdé dřině. Bez toho to nejde.“
S tím souhlasí Viktor Ujčík, další člen mizející generace, byť kariéru ukončil už před pár lety. Ten se s Bednářem shoduje v řadě názorech, a když vypráví, v podstatě opakuje to samé.
Základní myšlenky by se daly shrnout do tří základních bodů. 1. Mladší generaci schází sportovní všestrannost. 2. Dnešní děti jsou líné. 3. Mladí netrénují zdaleka tolik, jak by bylo záhodno.
Viktor Ujčík
„Čím je člověk komplexnější a umí víc sportů, o to je lepší v hokeji. Je důležité umět vzít basketbalový míč, umět se s ním pohybovat a myslet u toho. Dá vám to herní myšlení, což je základ. Můžete se naučit sílu, vytrvalost, rychlost, ale když nejste herní typ a neumíte řešit herní situace, tak z vás nikdy nebude nic extra,“ tvrdí Ujčík.
Bednář dodává: „Naše generace měla navrch v tom, že jsme přišli domů, hodili tašku do rohu a šli do večera blbnout, běhat a sportovat ven. Furt jsme se hýbali. Dnes kluci přijdou domů z tréninku a nic nedělají. Mladí vám dneska po 50 minutách tréninku řeknou, že jsou unavení.“
Přestupy v extralize 2019Změny v týmech podrobně |
Ujčík vidí problém i v přístupu rodičů, kteří svým potomkům hodně ulehčují život. Považuje za chybu, že je všude vozí autem, že za ně řeší všechny problémy. „Jsem úplně hotový, když dítě spadne a rodič k němu letí a zvedá ho. Vždyť ty děti se neumí ani samy postavit. Trochu odbočuju, ale podle mě to souvisí s pozdější mentalitou hokejistů.“
"Jsem hotový, když dítě spadne a rodič ho běží zvednout. I tohle souvisí s pozdější mentalitou hráčů." Viktor Ujčík |
Bednářovi se také nezdá způsob trénování. Považuje za chybu trend, že se čím dál víc pracuje na ledě. Že na něm hráči v dnešní době tráví klidně deset měsíců z roku. „Pak chybí všestrannost, my dřív běhali čtyřstovky, tahali železa, dneska se to vyvíjí jiným směrem. A kluky je pak těžké k něčemu přinutit.“
Doba se mění, v lize už není tolik osobností a prvotřídních hvězd. Neustále se mluví o tom, že mladí musí dostávat více prostoru. Ta doba se blíží. Čím víc známých hráčů končí, tím víc přichází příležitost nové generace dokázat, že na to má. Klubům už nezbude nic jiného, než na nich stavět.
Bednář je coby sportovní manažer Hradce Králové součástí tohoto procesu. „Musíme se postarat o to, aby se vychovala nová krev. Věřím, že pomůže program, který nastavil svaz. Je ale jasné, že to nějakou dobu bude trvat, než přijdou výsledky. A než vyrostou další ikony,“ říká.
