Neříkejte, vždyť to na ledě vypadalo hodně dramaticky.
Šlachy mám v pohodě, byla to jen hluboká řezná rána. Pak se mi najednou udělalo špatně a já ani nevím, čím to bylo zapříčiněné. Jestli se tam skřípnul nerv, nebo to bylo špatným tlakem, jak jsem křičel na rozhodčí, aby přerušili hru.
Já když jdu na odběr krve, tak se mi dělá špatně. Nemáte to také tak?
Ne, mně pohled na krev vůbec nevadí.
Možná se vám zamotala hlava z velké ztráty krve. Víte, kolik jí bylo?
Prý poměrně dost. Já jsem to neviděl, ale říkali mi, že se za mnou táhla červená čára. Jak je člověk napumpovaný, tak to prostě teče. Cítil jsem, jak mi to teče do rukavice, tak jsem chtěl, aby rychle přerušili hru. V první chvíli člověk neví, co se vůbec děje. Udělalo se mi špatně, ale za chviličku jsem byl v pohodě.
Z opakovaných záběrů není pořádně vidět, jak jste ke zranění přišel. Co si pamatujete?
Vím, že se dostával do šance Michal Trávníček. V přesilovce hodili puk k tyčce a sváděl tam souboj s naším bekem a něčím mě trefil. Jestli holí, jestli bruslí... Nevím. Také jsem na ty záběry koukal, ale nebylo na nich nic vidět. V tom fofru člověk neví. Třeba se to stalo někdy předtím. To není nic, o čem by se mělo psát v novinách. Spíš mě trápí naše situace než nějakých pár stehů.
„Když se to sere, tak se to... Znáte to přísloví. Chybí nám Tomáš Divíšek, který má zlomený prst. K němu přibyl Honza Kolář, kterého trefí puk na červené a zlomí mu ruku. V takové situaci jsem poprvé za dobu, co hraju hokej.“ |
Na záběrech je vidět, že chvíli trvalo, než jste si vůbec uvědomil, že s rukou něco máte. To vás zprvu ani nebolelo?
Ono to nebolí, člověk je heclej a soustředí se na chytání puků. Až potom jsem zjistil, že mi to čvachtá v rukavici, takové to teplo, jak to teče po ruce. Tam jsem se podíval a viděl, že tam ta krev je. Když jsem rukavici sundal, teklo to trochu víc. To se v hokeji stává, mně fakt daleko víc trápí ta naše situace, v jaké jsme.
Slavia prohrává jeden zápas za druhým, teď tohle. Neříkáte si, že té smůly je až moc?
Když se něco sere, tak se to... Znáte to přísloví. Chybí nám Tomáš Divíšek, který má zlomený prst. K němu přibyl Honza Kolář, kterého v Litvínově někdo nastřelil pukem na červené čáře a zlomí mu ruku... To jsou prostě hovna, kterými jsem v životě neprošel. V té situaci jsem poprvé za dobu, co hraju hokej. Kdybychom věděli, jak z toho ven, tak v ní nejsme. My se v tom plácáme, ale to nejdůležitější nás teprve čeká a musíme na to být připravení. Nemůžeme koukat, jestli je někdo zraněný nebo unavený nebo že se nám nedaří. Nebo že dostáváme góly, které bychom normálně nedostávali. To jsou věci, které musíme odbourat do chvíle, než přijde hlavní část soutěže. Musíme být stoprocentní a sbírat body. Nejlépe od dalšího zápasu, abychom se dostali nějakým způsobem nahoru.
Měli jste už dva zápasy, které jste zvládli velice dobře, ale pak spadli zase zpátky. Čím to je?
Musíme se podívat, proč jsme ty zápasy vyhráli.
Proč?
Protože jsme neměli vysoký počet vyloučených, to je klíč k úspěchu. Nám se to bohužel nedaří. Ať už je to z přemíry snahy, kdy si kluci chtějí pomoct navzájem a nechtějí toho hráče za žádnou cenu nechat projít. Tak se prostě fauluje. Když se k tomu připočtou chyby v předbrankovém prostoru, tak prohráváme a dostáváme i hodně gólů. Hlavní příčinou ale je, že za první třetinu máme pět vyloučených a soupeř nám odskočí. To se pak těžko dohání.
To nejtěžší vás teprve čeká. Je to výhoda, když víte, že pojedete od nuly, nebo se spíš bojíte, že vás neúspěchy budou srážet níž a níž?
My musíme brát každý zápas jako výzvu. Ty body tam leží, tím pádem i pohoda, která by nám mohla pomoct. Proto se nesmíme bát hrát. To je nejzásadnější. Musíme se dostat do pohody, abychom byli schopni ligu udržet. Toho nedosáhneme jinak, než že půjdeme do zápasu s čistou hlavou.
Je to možné?
Je to samozřejmě těžké, ale my prostě v sobě musíme takový stav navodit. Jít do utkání s klidem, a ne se bát udělat chybu. Zatím se nám to nedaří, protože neustále prohráváme. Přitom tlak už na nás dávno žádný není. Musíme se uvolnit.
„Ve středu chci být připravený. Nejsem fotbalista, abych byl měsíc mimo. Mám běžné zranění, které k hokeji patří. Ruka se zafačuje a jede se dál. Nijak mě to nelimituje, tak nevidím důvod, proč bych si měl hrát na maroda.“ |
Nemohlo by být impulzem stěhování do Edenu?
Já jsem hrál v Edenu zatím jenom jako soupeř. A vím, že tam byla vždycky skvělá atmosféra. Může nás to vyburcovat, ale také to může dostat hráče pod tlak. Nebo rozhodčí. V tomhle mají plechovky kouzlo, platilo to ve Varech, v Třinci nebo na Kladně. Každopádně k tomu nemůžeme vzhlížet jako k Pánubohu, my musíme zapracovat sami na sobě.
Budete u toho? Jak dlouho vám zabere léčení?
Mám ruku trošičku oteklou a doktoři se báli infekce, tak jsem dneska netrénoval. Ale pokud bude všechno v pořádku, tak půjdu v úterý normálně na led a ve středu bych měl být ready. Když nenastanou nějaké komplikace.
To jde opravdu tak rychle, i když to byla hluboká rána?
Bylo to hlubší, ale šlachama a prstama hejbu. Nejsem fotbalista, abych byl měsíc mimo. To je běžné zranění, které k hokeji patří. Ruka se zafačuje a jedu dál. Nijak mě to nelimituje, tak nevidím důvod, proč bych si měl hrát na maroda.
