Jaké jste si z Innsbrucku ještě odvezl dojmy?
Bylo to celkem v pohodě, ale druhý zápas s Rakouskem jsme prohráli (1:3) úplně zbytečně. Přestříleli jsme je asi o dvacet pokusů. Zkusil jsem si mezinárodní hokej - i když soupeři byly slabší týmy, které jezdí na mistrovství světa.
Bylo to tím příjemnější, že za „Olympijský výběr SR“ nastupoval i váš starší bratr Richard?
To bylo úžasné. Jediná škoda, že jsme nehráli spolu v lajně.
Proč? To se přece trenéru Oremusovi nabízelo...
Sám to moc nechápu, nenašel jsem v tom žádnou logiku - předtím jsme v Popradu hráli půl roku vedle sebe. Ale bráchově pětce se dařilo, byla jasně nejproduktivnější. A já si užil zápasy i s jinými spoluhráči.
Jakou jste měl od kouče po turnaji zpětnou vazbu?
Bavil se všeobecně se všemi hráči, že byl spokojený, že tam byl týmový duch a že jsme dobrý kolektiv. A že jsme v těch zápasech byli lepší než soupeři, nicméně musíme zlepšit efektivitu.
V tutéž dobu hrál i další slovenský tým pod vedením hlavního trenéra Cígera domácí Slovakia Cup v Žilině, nastoupil za něj také pardubický Tomáš Marcinko. Výběr kouče Oremuse v Innsbrucku představoval tedy jakýsi B-tým?
Tak nějak. Jeli tam mladí hráči, kteří mají v budoucnosti šanci dostat se do A-týmu, doplnění o starší ze slovenské extraligy. Byl to širší kádr, trenér Cíger chce mít přehled o víc hráčích, kdyby se někdo zranil, nebo měl výpadek formy. Aby bylo kam sáhnout. Kdo tam zahrál dobře, určitě by se časem mohl prosadit i do „áčka“.
Na desátou brněnskou Kometu vám v extralize schází pět bodů. Jak vidíte šanci Dynama na předkolo play-off?
Je velká, pět bodů za osm zápasů není nic - dvě výhry a jsme tam. Myslím, že se tu všecko změnilo k lepšímu, jinak jsme se nastavili v hlavě, psychika se zvedla, což je důležité. Tým si začíná věřit. Snad doma Zlín porazíme a budeme pokračovat ve vítězném trendu.
Před reprezentační přestávkou jste ve Varech udrželi čisté konto. Vymizely už ze hry hrubky v obraně charakteru „námazů“, kterými si Dynamo ještě nedávno zápasy hrozně komplikovalo?
Už když jsem tu byl (první zápas za Pardubice hrál Rapáč 23. prosince), tak jsme pár zápasů prohráli tak, že jsme po dvou třetinách vedli, nebo měli v utkání i třígólový náskok. Ale kvůli té psychice jsme si nevěřili. To se změnilo. Ve Varech jsme hráli jednoduše, bylo třeba dřít dozadu, bránit, vyhazovat puky. To jsme pochopili, začínáme to dělat a přináší to úspěch. Musíme být trpěliví. Když jsme nebyli, prohráli jsme, protože jsme dostali tři, čtyři nebo pět gólů. Když mužstvo vyhrává, mělo by to zavřít.
Vytrvalí budete muset být i proti Zlínu. Vy jste proti němu odehrál dosud j eden zápas. Co vám z něj utkvělo v paměti? Jak byste protivníka popsal?
Byla to jedna z těch zbytečných porážek (1:2). Vedli jsme 1:0 a ztratili to zase ve třetí třetině. Zlín hraje takový defenzivní styl. Ale mají tam pár šikovných útočníků, kteří umějí dát gól. Když však budeme plnit trenérovy pokyny a hrát zezadu - v bráně máme vynikajícího Brandona (Maxwella) -, ten zápas dotáhneme do vítězného konce.
