„Bylo tam pár společných střídání. Párkrát mě osekal, já zase jeho, to k tomu patří. Dobrý zápas pro oba,“ popisoval 27letý Tomáš Kubalík, forvard Dukly.
„To muselo bejt... Vždycky najdete nějaké nevyřešené bratrské restíky a musíme dát druhému vědět, že tam jste,“ pousmál se o pět let mladší střelec Škody Dominik.
Na tenhle souboj se oba náramně těšili, v soutěžním zápase proti sobě nastoupili poprvé v životě. „Byly tam momenty, kdy jsem se díval hlavně na bráchu. Až jsem se přistihl, že chvilkama vůbec nejsem hlavou v zápase,“ přiznal Dominik. V hledišti navíc měli skoro celou rodinu, spoustu známých.
„Jen škoda, že nemohla dorazit mamka, pro ni by to byla zvlášť speciální chvíle. Jinak kdo mohl, dorazil. A doufám, že všichni příště pojedou do Jihlavy,“ prohlásil mladší z Kubalíků.
Ze sourozeneckého střetu nakonec vyšel lépe. Škoda brala dva body za výhru v prodloužení 2:1, Dominik jeden gól vstřelil sám, u Moravčíkovy trefy ve čtvrté minutě nastavení asistoval. Tomáš si připsal čtyři střely a s Jihlavou získal bod.
„Odehráli jsme dobrý zápas, od toho se můžeme odrazit. Řekli jsme si, že musíme předvést svoji hru, hlavně dobře bruslit. To jsme na ledě plnili, bod je pro nás důležitý. Možná jsme mohli mít ještě jeden, na konci jsme hráli perfektně, ale můžeme být spokojení,“ hodnotil Tomáš Kubalík.
Po utkání mával i plzeňským fanouškům, kteří vyvolávali jeho jméno. „Byl jsem venku osm let, vrátil jsem se do Jihlavy a tohle pro mě byl hodně zvláštní zápas. Od fanoušků to bylo moc hezké. Bráchu tady milujou, hraje výborně a odvádí perfektní výkony. Já se snažil hrát to, co umím. Možná jsme zpočátku byli oba trošku křečovití, ale celkově jsme si to oba moc užili,“ mínil jihlavský útočník.
Komu kamarádi víc fandili? „No hlavně dobrému hokeji. A vyšlo to ideálně. My máme dva body, brácha jeden,“ reagoval Dominik.
Když si s bratrem volal před utkáním, slíbil mu Tomáš, že si tentokrát ani nevystřelí. To se Dukle úplně nepovedlo, plzeňský snajpr si připsal pět ran, jedna byla gólová. „Ale třeba při našich přesilovkách jsem se dostal k pořádné střele snad jedinkrát. Takže se trošku potvrdilo i to, co mi slíbil.“
Za Plzeň hrál starší z bratrů naposledy na jaře 2009, v semifinále proti Slavii si tehdy připsal i jeden gól. Pak zamířil za oceán, na dvanáct utkání v dresu Colorada ochutnal NHL, poté hrál mimo jiné za pražský Lev v KHL, finskou Kalpu nebo německý Ingolstadt. Teď se nakrátko vrátil na mateřský led.
„Zvláštní chvíle. Ale já jsem hlavně hrozně šťastnej, jak se v Plzni daří bráchovi. Jsem rád kvůli němu, on si to zaslouží. Je vidět, jakou má formu a doufám, že mu to vydrží. Tedy, až na další zápasy proti nám,“ usmál se Tomáš Kubalík.
Už v minulé sezoně věřili, že by mohli nastoupit proti sobě. Tomáš byl v kádru Slovanu Bratislava a i Dominik byl dlouho blízko smlouvy v KHL. Nevyšlo to, stejně jako letos v létě, kdy se mladý ostrostřelec nevešel do kádru Ufy. A zase řádí za Plzeň. „Už jsem si říkal, že se snad nikdy nepovede, abychom si s bráchou zahráli proti sobě. Teď se nám to splnilo. Takže už zbývá jen to, abychom si zahráli spolu,“ svěřil se Dominik. Ten mladší.
Tipněte si. Vyjde jim v kariéře i tohle velké přání?
