„Kdybyste viděli moje nohy, tak si řeknete, že jedna je kulturisty a druhá školačky,“ smál se jedenatřicetiletý litvínovský bek po comebacku v přípravném zápase extraligové Vervy s Drážďany.
Teď už vše bere s nadhledem, ale když začátkem léta během individuální přípravy špatně došlápl a prasklo mu v koleni, prožíval nejtěžší chvíle kariéry. Do Litvínova přicházel jako největší posila defenzivy, obránce do přesilovky. A místo toho ho čekala operace a nekonečně dlouhá rehabilitace.
Legendy začaly přebírat Litvínov. Šlégr: Nebudeme sekat hlavy. Mládež změnu vítá |
„Obden fyzioterapie, kontroly, každý den jsem byl v posilovně. Svalová hmota opadne, všechno se to musí nahnat zpátky. A nejde to lusknutím prstu,“ vykresluje, jak prožíval měsíce, kdy byl mimo hru. „Jsou to procesy, do kterých lidé tolik nevidí. Všechna ta zákoutí, která jsou potřeba dělat, aby noha zase fungovala jako celek, a nejen to místo, které bylo zraněné.“
Litvínov Moravčíkovi umožnil, aby se kurýroval doma v Plzni. „Hrozně mi pomohlo, že jsem mohl zůstat s rodinou, to byla velká psychická vzpruha. Konzultoval jsem s vedením všechny výsledky, cvičení. Litvínov věděl o všech věcech, co se děly. Jsem rád, že mi vyšel vstříc,“ děkuje Moravčík.
I tak to bylo náročné na psychiku a bývalý reprezentant si občas potřeboval vyčistit hlavu. „Házel jsem doma šipky. Jsem takový šipkový nadšenec, tak jsem cvičil na terči. Člověk u toho nemusí přemýšlet, jen počítá,“ líčí, jak zaháněl stres během vynucené přestávky.
Poslední zápas před zraněním hrál Moravčík za Spartu.
Zápas nehrál 10 měsíců, přesně 297 dní. Poslední, když tehdy jeho Sparta vypadla 13. dubna s brněnskou Kometou v semifinále extraligy. „Sedm měsíců jsem nemohl pracovat na kondici, všechno se podřizovalo rehabilitaci. Za šest týdnů nedoženete čas, kdy jste nemohl pracovat, jak jsem byl zvyklý. S fyzičkou přijde i herní praxe, je znát, že chybí,“ cítí rezervy, což je po takové pauze pochopitelné.
Comeback si rodák z Klatov osladil přesilovkovým gólem, jeho Verva prohrála 2:4. „Návrat byl příjemný, ale jsou tam velké mezery a vím o nich. Ze začátku jsem střídání zkracoval, abych se nezavařil, postupem času jsem si na tempo navykl.“
Stav svého kolena Moravčík komentovat nechtěl. „Ale šli jsme den po dni, měli jsme stanovený nějaký cíl s doktory, fyzioterapeuty, trenéry. Podle toho jsme se řídili a vždycky jsme to nějak upravovali podle aktuálního pocitu.“
Reichel o situaci v Litvínově: Klub bude stabilní. Udržení? Věřím v sílu týmu |
Tím, že se kurýroval doma v Plzni, se oprostil od tlaku, který svíral litvínovský tým. Neustál ho a skončil v baráži. Ještě pět kol a po další pauze chemiky čeká existenční boj o záchranu extraligy.
„V posledních kolech už o nic nehrajeme a je jen na nás, abychom si vyzkoušeli všechny nové věci od Albyho,“ zmiňuje nového šéfa realizačního týmu, legendu Roberta Reichela. „Měli jsme teď fakt těžké tréninky, drilujeme to. Je ještě dost času vypilovat to a připravit se na jakéhokoliv soupeře v baráži.“ Čelit mu bude Litvínov už s letní posilou, která bude mít zase obě nohy kulturisty.
