Když druhá třetina skončila a hráči si to štrádovali do šaten, Pařík se srazil s domácím kapitánem Matúšem Sukeľem. Uprostřed hřiště vypukla hromadná mela. I hráči, kteří už byli mimo led, na něj skočili zpátky.
„Co se stalo, jsem neviděl. Zato jsem viděl, že drželi našeho kapitána v kravatě, tak jsem mu šel pomoct,“ líčil Čajkovič, jak se zastal slovenského krajana. „Zezadu se tohle nedělá! Když je to jeden na jednoho, necháme, ať si to vyřeší. Ale brát kapitána do kravaty, to je neakceptovatelné!“
Že se do šarvátky přimotá gólman, nebývá úplně běžné. „Jejich brankář v tom byl zapletený, což se nelíbilo jim, náš kapitán v tom byl zapletený, což se nelíbilo nám,“ doznal Čajkovič, že incident jeho ekipu rozpumpoval.
Další domácí útočník Petr Koblasa to bral klidněji: „Viděl jsem, že se všichni sesypali kolem Sukyho a jejich gólmana, tak jsem tam jen z povinnosti přijel taky. Nic velkého.“
Polámaný, ne zlomený. Že nejdu s dobou? I já se měním, říká Růžička |
Právě levá křídla Koblasa s Čajkovičem se stali hlavními hybateli černo-žlutého převratu. A to díky tomu, že je trenéři při utkání prohodili. Čajkovič povýšil do elitní Sukeľovy formace, Koblasa jej zastoupil ve druhé formaci s bratry Kašovými.
„I toto byl klíč k úspěchu,“ mínil rodák z Bratislavy. „Trenér ví, co dělá. Změny dodaly týmu velký impuls. Hned další střídání jsme dali gól, zafungovalo to.“
Chvíli před přestávkovým kočkováním skóroval po buly Koblasa, ve třetí třetině Čajkovič nejprve asistoval u Sukeľovy vyrovnávací trefy a tu vítěznou zařídil sám po přihrávce kapitána. Oba puk došťouchali za čáru z bezprostřední blízkosti
Brankář Vítkovic Lukáš Pařík vyráží puk v utkání s Litvínovem.
„Řekli jsme si, že je jedno, jak gól padne. Jestli pěkný, nebo ošklivý. Každý se počítá. A vyhráli jsme nehezkými góly,“ tvrdil Čajkovič po svém čtvrtém zásahu sezony. „Ve dvou třetinách nám chyběl důraz, ve třetí jsme ho zvýšili a hned se to projevilo na skóre. Ale já neměl v hlavě ani na sekundu pochyby, že bychom zápas neotočili.“
Litvínov měl navrch celý čas, jenže Vítkovice z úporné obrany vyrážely do protiútoků a dva využily. „Minule se Spartou jsme nedali ani gól, teď jsme prohrávali 0:2, i když jsme tlačili. Bylo to frustrující,“ nezapíral Koblasa. „Naštěstí jsme dali ubojované branky, které jsme potřebovali.“
Útočně ladění chemici postrádají pět zraněných útočníků, i proto jim to v ofenzivě drhlo. Na gól se načekali bezmála šest třetin. „Vítkovice mají velké obránce. Věděli jsme, že když na ně vyvineme tlak, puky se k nám dostanou zpět. To byl klíč, abychom déle zůstávali v útočné třetině a vytvářeli si další šance, což pak vedlo k dalším dvěma gólům,“ těšilo Čajkoviče.
Tým trenéra Karla Mlejnka je po neděli opět druhý s pětibodovou ztrátou na vedoucí Pardubice, ale se zápasem k dobru. Před reprezentační přestávkou ho čeká moravsko-slezský trip, v pátek nastoupí v Brně, v neděli v Třinci.
