Co všechno se změnilo?
Hlavně trenéři (smích), přišel Filip Pešán. Máme dobře organizovanou hru, všech pět hráčů na ledě ví, co má dělat. Někdy se samozřejmě stane chyba, ale zaskakujeme jeden za druhého. To nás vyneslo nahoru. A díky kondičnímu trenérovi máme dobrou fyzičku, což je znát. Většinu týmů přebruslíme, nebo minimálně držíme tempo.
Jak se hraje z 1. místa?
Máte sebevědomí a dovolíte si víc věcí, než když hrajete poslední a pořád musíte. Extraliga je vyrovnaná, nemůžete podcenit žádnou situaci, ale ta sebedůvěra je vážně někde jinde než u týmů dole.
I vy osobně zažíváte nejlepší rozjezd do sezony – 20 zápasů, 20 bodů. Čím to?
Jsem rád, že hraju s Lukášem Krenželokem a Kubou Valským, šlape nám to. A že mi to padá? Všichni tři jsme spíš dříči, poctiví hráči, a tohle je odměna za dřinu.
Co je základem vašeho souznění?
Všichni hrajeme tak nějak stejně a víme, že když dva budou vpředu, třetí hlídá vzadu. Můžeme se spolehnout jeden na druhého, z toho vyplývá sebedůvěra na puku.
V Chomutově jste se trefil dvakrát, celkem už máte 10 gólů. Cítíte se jako kanonýr?
Já se do té role nepasuju. Jsem rád, že jsme s Libercem na 1. místě, v horní části tabulky. Třeba se to zasekne, ale doufám, že mi to bude takhle šlapat dál. Těší mě to. Když budou týmové úspěchy, přijdou i ty moje.
A bod u chomutovských Pirátů je úspěch, nebo je to málo?
Chtěli jsme aspoň dva, ale v první třetině jsme byli zbytečně zalezlí a celkově jsme nešli do dorážek, chyběly nám. Přitom když jsme chodili k chomutovským hráčům blíž a nedali jim tolik prostoru, už jsme byli lepší.
O Chomutovu se mluví jako o malé Slavii. Cítil jste to?
Vždycky je trošku motivace hrát proti exslávistům, protože pod Růžou (chomutovským trenérem Růžičkou) jsem ve Slavii hrál skoro celou svoji kariéru a plno kluků znám. Vím, že Růža z každého dokáže vymáčknout maximum. Chomutovští hrají organizovaný, urputný hokej. Růža tam má tři slávisty levasa, kluky, co nepustěj kostičku. Je hodně nepříjemné se proti nim prosadit.
