Přitom jste byl půl roku zraněný. Máte o to větší radost?
Jasně, navíc jsem dal gól po sedmi měsících. Když nad tím přemýšlím, asi to byl životní gól. Je to finále, neskutečný. Hlavně jsem rád, že jsem mohl pomoct klukům. Dostal jsem se do toho v pravý čas.
Fotbalisté říkají, že při střele zavřou oči. Hokejisté míří?
Já jsem musel, protože mi šel do bloku protihráč. Díky Bohu gólman nic neviděl a já to trefil.
Cítíte, že díky vám míří Litvínov k poháru?
Nechci říct, že o tom rozhodl zrovna můj gól. Zvládli jsme to všichni. Vedeme 3:1 a musíme to prostě udolat. Je to v našich rukou. Chceme vyhrát už v Třinci, ať je to za náma. Uvidíme na ledě.
Půjde vytěsnit z hlavy, že zbývá jediný zápas?
Musíme. Musíme myslet na to, co máme hrát a neřešit, co nás čeká. Jdeme do zápasu a musíme ho zvládnout. Záleží, jak se připravíme, máme navrch.
V Třinci jste dokázali dvakrát vyhrát. Je to vzpruha?
Bude to hrozně těžký, protože oni musí, už nemají kam couvnout. Dají do toho všechno, budou makat na 200 procent. Záleží na nás, jak se k tomu postavíme. Když plníme pokyny, tak máme při hře pět na pět navrch, Třinec nemá nic.
